Politické strany již zveřejnily kandidátky do voleb 2017 a v každém kraji je tedy znám lídr, který stranu povede a propůjčí ji svoji tvář. Strany většinou volí lídra se vztahem k danému regionu nebo s nebývalým republikovým přesahem. Silné a známé osobnosti jsou nasazovány do lidnatých krajů, aby jejich volební potenciál přinesl straně co možná největší užitek. To je důvod proč v největším Středočeském kraji vedle sebe stojí Andrej Babiš, Miroslav Kalousek, Tomio Okamura nebo Ivan Bartoš. Naopak ve čtyřikrát menším Karlovarském kraji jsou pro celorepublikovou scénu neznámí politici až na Dana Ťoka.
Kolik žen bude lídry ve svých krajích?
Průměrně budou kandidovat dvě ženy z pozice lídra za každou stranu, což je velice málo. Za TOP 09 například jen Kristýna Zelienková ve Zlínském kraji. Místopředsedkyně Martina Pekárková Adamcová je až na druhém místě za stále táhnoucím Karlem Schwarcenbergrem. ODS i ČSSD budou v krajích táhnout shodně dvě ženy z pozice lídra. Také KSČM vsadila na dvě ženy a to Martu Semelovou a Hanu Aulickou Jírovcovou.
ANO 2011 povedou ženy ve čtyřech krajích. V Královéhradeckém kraji získala důvěru náměstkyně Karly Šlechtové, která sama bude vést kandidátku v Plzeňském kraji. V Jihomoravském kraji ANO 2011 nasadilo Taťánu Malou, která působila zatím pouze v regionální politice. Čtvrtou je bývalá místopředsedkyně a poslankyně Radka Maxová. Piráti nenasazují ani v jednom ze čtrnácti krajů ženu do pozice lídra. Ani jedné ženě se totiž nepovedlo docílit vítězství v online primárkách, které strana Pirátů pořádala.
Kandidátky do voleb 12:2
Sečteno a podtrženo máme na pozici lídra zhruba dvě ženy na čtrnáct míst, tedy 14,2% postů lídrů obsazeno ženami. Při srovnání celkového počtu žen v Poslanecké sněmovně 19,5% můžeme vidět, že ženy se do parlamentu dostávají více z jiných pozic než z té první. S již zmiňovanými 19,5% je Česká republika podprůměrná v počtu žen v parlamentu. V Evropě platí pravidlo, že čím více na západ se podíváme, tak tím více mají žen v parlamentu. Severské země jsou s gendrovou rovností „nejdále“ a v parlamentech zasedá téměř polovina žen – také díky právnímu rámci, který to předepisuje.
Důležitou otázkou nakonec by mohlo být, jestli politické strany nemají schopné ženy na pozice lídra nebo je jen nepouštějí do vedoucích rolí. Odpověď bude nejspíše někde mezi. Kandidátky v roce 2017 vykazují poměr sedm mužů na jednu ženu a to může působit ve světle všudypřítomné rovnosti trochu zvláštně.
