Volby 2017 budou i o tom, jestli pod vlivem populistů zvítězí primitivní nacionalismus zastoupený například Dělnickou stranou, nebo zdravý patriotismus reprezentován většinou demokratických stran. Čím se od sebe tyto dvě kategorie liší?
Populismus a primitivní nacionalismus
Primitivní nacionalismus je založen na získávání voličů šířením strachu, nenávisti a vyvoláváním dojmu, že daná strana či politik voliče ochrání. Takovéto strany se opírají o rasistické či xenofobní názory a tendence. Nabízená ochrana a obrana je ve skutečnosti jen fiktivní. Na vlně falešného nacionalismu se také vezou obyčejní populisté jako je Tomio Okamura. Ještě jako viceprezident Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur se cizinců horlivě zastával, dnes je odsuzuje. Zdánlivý názorový posun není nic jiného než prospěchářství. Jak chce např. moravsko-japonsko-korejský ekonomický imigrant Okamura zabránit vstupu teroristů na naše území? Tito lidé se často rekrutují vesměs z potomků muslimů, kteří pomáhali obnovit poválečnou Francii. Jde o občany Francie respektive Belgie, tedy země v Schengenském prostoru. Vybudovat zeď kolem celého státu se zatím nepodařilo ani dalšímu populistovi Trumpovi.
Chce nás skutečně Okamura a jemu podobní vyšachovat z Šengenu a zavést pro Francouze, Belgičany a další vízovou povinnost? Jean-Paul Belmondo žádající o vízum kvůli návštěvě Prahy je úsměvná. Legrační by ovšem vůbec nebylo, kdyby museli o víza žádat Češi cestující do zmíněných zemí. Veškeré argumenty Tomia Okamury či Dělnické strany jsou čirý populismus. Takovýto nacionalista – byť si může říkat vlastenec – má raději sám sebe a svůj prospěch než svou zem. Miluje ji zejména v časech zlých, neb se mu snadněji ovládají masy. Státy v područí pseudonacionalistů jsou izolované, což neprosívá ekonomice, obchodu, průmyslu, kultuře, vzdělávání, společnosti… zkrátka ničemu.
Zdravý patriotismus
Naopak zdravý patriotismus je založen na národním uvědomění, hrdosti, moudrosti, přátelských vztazích a porozumění mezi národy. Obchodně, kulturně i turisticky přitahuje daleko více lidí. Patrioti přistupují k ochraně proti hrozbám terorismu nebo imigrantům racionálně, solidárně, ale tak, aby nebyla narušena vnitřní bezpečnost. Patrioti mají rádi svou zemi v dobách dobrých, ale i zlých. Milují ji proto, jaká je a jsou ochotni za ni bojovat a položit za ni (na rozdíl od většiny nacionalistů) klidně i svůj život. Plní vůči své zemi poctivě všechny závazky, např. platí řádně daně na rozdíl od kriminálníka a ultrahamouna Babiše.
Za dob řádění zločinecké ideologie, včetně komunistického fízla Bureše, emigrovalo z naší země více než 260 tisíc občanů. Mezi slavnými českými emigranty najdeme taková jména jako Jan Amos Komenský, Tomáš Baťa, Milan Kundera, Karel Kryl, Ivan Lendl a mnoho dalších. Bez ohledu na okolnosti jejich emigrace se všichni vyznávali z lásky k rodné zemi. Byli totiž patrioty, nikoliv nacionalisty.
– Boleslav Buzek předseda strany Radostné Česko
Zařazení Komenského k emigrantům z dob komunistického režimu je asi tak příhodné jako zařazení Julia Fučíka nebo Jiřího Kajínka.