Svobodné volby jako znamení demokracie

Demokracie a svobodné volby jsou dva pojmy, které jdou ruku v ruce. Pokud chce být stát považován za demokratický, tak musí pořádat svobodné volby. Pokud stát pořádá jen volby a ty nejsou svobodné, tak ztrácí punc demokracie.

Liberální demokracie

Přeskočíme li antické pojetí demokracie a zaměříme se na pojetí liberální, tak zde je demokracie neodmyslitelně spojena s reprezentanty a jejich volbou. Demokracie je spojována s vládou zákona a právním státem.  Jedinci vládnoucí v této demokracii by měli mít legitimitu, kterou získali nejlépe ve všelidové volbě.

„Demokratická metoda je takové institucionální uspořádání přijímání politických rozhodnutí, v němž jednotlivci mají moc rozhodovat prostřednictvím konkurenčního boje o hlasy lidu“ – Josef Schumpeter

Schumpeter tímto poměrně trefně vystihl obsah liberální demokracie, která nepočítá s přímou participací občanů. Liberální demokracie předpokládá, že nejlepším prostředníkem mezi lidem a vládou jsou volení zástupci (elity).  Schumpeter  a mnozí další tedy odmítali přímou demokracii a její prvky s odůvodněním neschopnosti posoudit důležité otázky všelidově. Přeneseno do dnešních dní by tito pánové s obavami sledovali volání po přímé demokracii.

„Referendum o Evropské unii je tak zásadním rozhodnutím, že bych ho v dnešní době dezinformací neriskoval vyvolávat. Lidé by nedokázali dobře posoudit možné důsledky a nechali by se ovlivnit jednoduchými řešeními“ Vratislav Kulhánek, kandidát na prezidenta 2018

Liberální demokracie jako vítěz 21. století?

Demokracie a to velice podobná té liberální ovládla Evropu. Po pádu železné opony ve východní Evropě jednoznačně zvítězil étos demokracie. Francis Fukuyama ve svém slavném díle předpověděl konec dějin. Demokracie a liberální ekonomie vyhrály a ukazují, že jsou tím jediným a správným směrem.

Téměř třicet let po vyslovení této myšlenky nedošlo k žádným dalším zásadním krokům. Demokracie v Africe nepostupuje rozhodně mílovými kroky kupředu, ale spíše se točí na místě a někde dokonce krčí v rohu. V Asii je situace lepší ekonomicky ale úrovní demokracie téměř ne až na výjimky Indie, Japonska..

U nás už jsme přestali být senzitivní na výpady proti demokracii a některých si prostě nevšímáme. Bereme demokracii jako samozřejmost, která nás provází. Někteří dokonce nevidí ono kouzlo demokracie a považují demokracii za žvanírnu a neefektivní typ vládnutí. Volby jsou v České republice však stále vysoce akceptované a větší polovina populace skrze ně vyjadřuje své politické preference.  Lidé mají jen trochu jinou poptávku a nechtějí ideologie, chtějí protestovat.