Jsou věci, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ale opravdu jen zdánlivě! Napětí českých hokejových fanoušků vrcholilo, naši hokejisté prohrávali poslední duel základní skupiny letošního mistrovství světa s USA a komentátor veřejnoprávní televize Robert Záruba začal kalkulovat, s kým budou naši reprezentační hoši hrát čtvrtfinále.
A tak v době, kdy už téměř všechny weby psaly o tom, že česká reprezentace pojede do Stockholmu hrát proti Švédům, Záruba neustále zdůrazňoval, že narazíme podruhé na tým USA.
Sám jsem pracoval ve třech soukromých televizních společnostech (dvakrát jako scénárista a jednou jako scénárista, dramaturg a moderátor v jednom). Tak to totiž v soukromých televizích a v soukromém sektoru obecně chodí. Na svůj plat si musíte vydělat. Nesponzorují vás daňoví poplatníci, kterým byly nedávno zvednuty koncesionářské poplatky.
Bláboly Roberta Záruby
V době, kdy moderátor veřejnoprávní televize vykřikoval, jak narazíme na Američany, už některé sázkové kanceláře vypisovaly kurzy na zápas Švédsko – Česká republika a některé cestovky obvolávaly klienty, že semifinálový zájezd do dánského Herningu se z pochopitelných důvodů ruší a nabízeli letecký zájezd se vstupenkou do Stockholmu. Naštěstí nevěřili jednomu křiklounovi z České televize.
Kdyby něco podobného udělal redaktor v soukromé televizi, dostal by padáka. V lepším případě by nesměl tak půl roku na obrazovku. V té veřejnoprávní ze sebe udělá „jak říká Josef Švejk“ jen blba. V soukromé televizi by redaktor před tím, než by si zjistil, s kým hrajeme, tak by se alespoň podíval do turnajového guide (to je taková chytrá knížtička k celému turnaji) a pro jistotu zadal ještě výsledek do počítačového programu turnaje, kde by mu chytrý stroj ihned ukázal, že budeme hrát se Švédskem a nikoliv a nikoliv s USA.
To už ani nemluvím o tom, že redaktor soukromé televize by si před posledním zápasem ve skupině prošel jednotlivé varianty, vše si pečlivě překontroloval, aby diváky neblamoval. V soukromém sektoru to tak chodí, veřejnoprávní novinář se „takovou drobností“ neobtěžoval! Proč taky, soukromým médiím mohou na základě lží, polopravd a mýtů vypovědět inzerenti smlouvy. Veřejnoprávní médium zachráníme my všichni – posluchači a diváci – třeba invalidní důchodci – prostě si budeme bludy české televize vydržovat ze zákona.
Veřejnoprávní instituci si privatizují její zaměstnanci: Za naše peníze!
A nyní k něčemu co s bláboly veřejnoprávní televize nesouvisí. Když jsem v roce 1989 jako jeden ze studentských vůdců diskutoval se starými i nově vznikajícími politickými stranami o tom, jaké by mělo být budoucí Československo, shodli jsme se všichni, přátelé i nepřátelé tehdejší takzvaně revoluce na jednom: „Chceme malý stát, málo dotovaných státních gigantů jako je například Česká televize, ale chceme maximální podporu drobnému a střednímu živnostenskému stavu. Střední stav je přeci základem státu.“
A nyní to s naší Českou republikou vypadá jak? Střední stav skomírá, ba vymírá. Ale volání po větším počtu zaměstnanců státního sektoru sílí. V některých oborech i oprávněně, nutno přiznat. Jenže – pak se stane, že si tak trochu pletou Švédsko se Spojenými státy, že si privatizují to, co by mělo patřit nám všem daňovým poplatníkům. A to, co jim nepatří, kritizují, špiní a dehonestují.
Nemyslíte, že už je na čase zprivatizovat Českou televizi, aby její pracovníci měli stejné podmínky jako lidé v televizích soukromých. Udělejme to a mysleme přitom na to, že někteří z pracovníků ČT už si „svoji televizi“ privatizovat začali. Bohužel, za naše peníze.
