
Bleskový útok na fiskální pravidla EU vyvolal větší úder, než Německo kdy očekávalo. CDU Friedricha Merze má významný vliv, Křesťansko-demokratická strana Německa CDU je totiž největší strana v Evropské lidové straně – nejmocnější politické frakci bloku, k níž „evropská prezidentka“ Ursula von der Leyenová patří.
Obsah článku
Drama v Berlíně: Finanční mapa Evropy se mění
Jednalo se o jeden z nejdramatičtějších a nejradikálnějších politických zvratů v historii Evropské unie. Za méně než osmačtyřicet hodin Německo nejen provedlo riskantní ekonomický „kousek“ ve své domácí rozpočtové politice, ale také náhle přepsalo fiskální pravidla EU, která sama pomáhala navrhovat.
Brusel a vedení Evropského parlamentu uvítali první krok jako dlouho očekávanou reakci na roky naléhání na Německo, aby více investovalo do zbrojení – a tedy i na dluh, než aby se nechalo omezovat ústavním limitem na půjčování peněz.
Ale to druhé? To bylo vnímáno jako jednostranný krok – přehnaná korekce, která zneklidnila i nejbližší spojence Německa. Události se ve dnech po krachu v Oválné pracovně mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským vyvíjely ohromující rychlostí. Jazyk prezidenta Spojených států vůči jeho ukrajinskému protějšku přesvědčil evropské pozorovaele, že potřebují zcela nový přístup k zajištění vlastní bezpečnosti ve dvojnásobně rychlém čase.

Následoval příval nápadů: Evropská komise rozhodla dát zemím EU prostor ke zvýšení výdajů na obranu o 1,5 procenta hrubého domácího produktu během čtyř let a zároveň si naplánovala půjčit si 150 miliard eur na urychlení přezbrojení v celém evropském regionu.
Ale to nestačilo – na Berlín byl vyvinut tlak, aby nastávající kancléř Friedrich Merz a odcházející kancléř Olaf Scholz narychlo lámali plány utratit stovky miliard eur na přestavbu německých ozbrojených sil – a obnovit jeho ekonomickou vitalitu v širším měřítku s rozmachem infrastruktury.
Němci se vydali riskantní cestou
Problém byl v tom, že zatímco relativně nízká úroveň veřejného dluhu Německa ponechala prostor pro takové plány, riskovaly porušení fiskálního rámce, o jehož zavedení Berlín dlouho a tvrdě bojoval na úrovni EU – ten, který dokonce zahrnoval pokuty za jeho nedodržení. Aby se Berlín vyhnul rozpakům a stigmatu z toho všeho, pokusil se přepsat pravidla tak, aby osvobozovala výdaje na obranu alespoň na deset let.
Ale tady nastal nečekaný „německý zvrat“. Když odcházející německý ministr financí Jörg Kukies dorazil na schůzku ministrů financí EU s očekáváním, že zajistí výjimku, místo toho narazil na místnost skeptických protějšků, kteří varovali před udržitelností dluhu a hledali i jiná řešení. Marně, Německo se bude zadlužovat a zbrojit!

Okamžik zdánlivého vítězství se pro Německo rychle proměnil v kontrolu reality. Diplomaté, stejně jako jiní, hovořili pod podmínkou anonymity před novináři kvůli uzavřenosti jednání. „Němci se teď rozhodli, že si udělají, co chtějí. Jelikož jimi schválená a ustanovená pravidla EU před půl rokem nevyhovují, dělají opak, samozřejmě aniž by si něco vyjednali na evropské úrovni,“ řekl italský ministr financí Giancarlo Giorgetti .
Berlínský hazard? Vrátí se, ale jak
Jde o bezprecedentní politický posun Německa. Vše začalo v úterý 4. března. Dvě dominantní německé politické strany – Sociálně demokratická strana (SPD) a Křesťanskodemokratická unie (CDU) – dosáhly přelomové dohody o reformě ústavní dluhové brzdy země o masivním investičním plánu.
Do čtvrtka 6. března se Scholzově vládě podařilo na poslední chvíli zajistit změnu ve společném prohlášení vedoucích představitelů EU vyzývající Evropskou komisi, aby prozkoumala „další opatření“ k poskytnutí fiskálního prostoru vládám a zároveň uklidnila fiskálně konzervativní země odkazem na „udržitelnost dluhu“. Není překvapením, že tradiční fiskální jestřábi – z nichž mnozí byli dlouho nejbližšími spojenci Berlína v ekonomických záležitostech – tento krok okamžitě vnímali s podezřením.
Rostoucí dluh znamená vyšší úrokové sazby a pro mnoho zemí je toto riziko: „Více utrácíme, více platíme.“ Představitel španělské vlády během setkání vedoucích představitelů zdůraznil, že vzhledem k tomu, že německý trh se státními dluhopisy je považován za měřítko, když se jejich dluhové náklady zvýší, zvýší se i výpůjční náklady pro všechny ostatní země, zejména pro významné spojence Německa, navíc navázané na německou ekonomiku – tedy zejména na Českou republiku!

Když se minulý týden sešli ministři financí EU, několik zemí varovalo Kukiese, že v určitém okamžiku je třeba řešit fiskální disciplínu. Tři diplomaté řekli POLITICO, že i Francie, častý zastánce fiskální flexibility, se zdržela podpory německého tlaku na revizi pravidel.
Jak šéf Evropského mechanismu stability Pierre Gramegna: „Trhy vidí společné evropské financování jako lepší nástroj, než zvyšování dluhu na národní úrovni. Jiný diplomat poznamenal, že opětovné otevření diskuse by nyní podpořilo „skepsi v systému“, v neposlední řadě proto, že dotyčná fiskální pravidla jsou funkční méně, než rok.
Země s napjatými rozpočty, jako je Francie, Itálie nebo Španělsko, byly pro flexibilitu déle, ale vzhledem k jejich omezenému fiskálnímu prostoru je jejich hlavním zájmem možnost těžit ze společného financování na úrovni EU za levnější výpůjční náklady. Německý návrh byl čistě národní iniciativou. Němci chtěli sladit rámec EU podle své revidované dluhové brzdy. To byl jejich nápad.
Chromý tah? Německo má manévrovací prostor, ale co ostatní evropské státy?
Kromě politické podstaty, politická dynamika dále oslabila tlak Berlína. Podle zdroje obeznámeného s berlínskými rozhovory mezi odcházející Scholzovou SPD a Merzem nepanovala v této otázce shoda. Merzova CDU má významný vliv jako největší strana v Evropské lidové straně – nejmocnější politické frakci bloku, k níž „prezidentka EU“ Ursula von der Leyenová patří.

V posledních dnech Scholzovy vlády byl Kukies vnímán jako kulhavý ministr financí. V úterý minulého týdne byl osud Německa téměř zpečetěn. Komisař pro hospodářství Valdis Dombrovskis v úterý shrnul ságu skupině médií, že „Německo má podle evropských pravidel manévrovací prostor“. Jinými slovy, zadlužuje se a zbrojí a spolu s ní i celá Evropa, tedy kromě EU i Velká Británie.
Použitý zdroj: https://www.politico.eu/article/germany-budget-policy-eu-fiscal-rules-defense-spending-infrastructure/







