Ihned potom, co blok francouzského prezidenta Emmanuela Macrona Renesance prohrál volby, vyhlásil francouzský prezident nové volby do francouzského parlamentu.
Ale vítězná krajní pravice vedená Národním sdružením Mariane Le Penové nic neponechává náhodě, spojuje krajně pravicové, národně konzervativní, protiimigrační a protimuslimské síly.
Obsah článku
Krajní pravice se ve Francii spojuje
Ve „francouzských eurovolbách“ vyhrálo Národní sdružení s 31,4 procenty a třiceti mandáty v Evropském Parlamentu, Blok Renesance podporující prezidenta Macrona dostal 14,6 procent a získal v europarlamentu třináct křesel. Další krajně pravicová Aliance s Reconquest (Znovudobytí Francie) získala pět a půl procenta, tedy pět křesel v Evropském Parlamentu.
A nyní se chce krajní pravice spojit před předčasnými parlamentními volbami ve Francii. Aliance s Reconquest by měla koaličně ještě před volbami posílit Národní shromáždění Marine Le Penové.
Volební lídr Národního sdružení Jordan Bardella ocenil „konstruktivní přístup“ šéfa Aliance s Reconquest (znovudobytí Francie) Marionu Maréchalovou.
Prezident Francie Macron svolal parlamentní volby ihned poté, co krajně pravicové Národní shromáždění porazilo jeho liberální renesanční stranu ve volbách do EU rozdílem 31,4 procenta ku 14,6 procenta. Zatímco francouzský prezident hazarduje, může zastavit vlnu nacionalistických a protiimigračních pravicových křídel v národních volbách, jeho rivalové testují vody pro jednotnou národně konzervativní frontu.
Marion Maréchalová, hlavní kandidátka za stranu Reconquest (Znovudobytí) při nedělních volbách do Parlamentu EU, se hned v pondělí setkala s kandidátkou na prezidenta krajně pravicového Národního shromáždění.
Proti Macronovi zbrojí Maréchalová, ale i někteří Republikáni
Maréchalová, bývalá poslankyně Národního shromáždění a vnučka zakladatele strany Jeana-Marie Le Pena, se před prezidentským kláním v roce 2022 otočila zády ke své tetě Le Penové, aby se připojila k řadám Reconquest – strany založené osobitým novinářem a vědcem Éricem Zemmourem.
I když je její strana mnohem menší než Národní shromáždění a v volbách do Evropského Parlamentu překročila pouze pětiprocentní hranici, která je ve Francii nezbytná pro zvolení europoslanců, tito příznivci mohou být v těsném celostátním boji rozhodující.
Maréchalová od volební noci prosazuje, aby její nová strana uzavřela spojenectví se svou starou. „Národní tábor získal historické skóre,“ napsala Maréchalová v příspěvku na síti X (dříve twitter) a dodala: „Vzhledem k závažnosti situace v naší zemi jsem se chtěla setkat s Marine Le Penovou a Jordanem Bardellou, abychom využili příležitosti k vybudování vládní koalice.“
A skutečně! Marion Maréchalová, hlavní kandidátka strany Reconquest, se setkala s kandidátem na prezidenta krajně pravicového Národního shromáždění. V televizním rozhovoru po schůzce Le Penová řekla, že se setká s řadou politických vůdců, aby „vybudovala většinu“, aniž by upřesnila, zda dosáhla dohody se svou neteří.
Le Penová také poznamenala, že National Rally (Národní sdružení) by byla ochotna zdržet se sestavování kandidátní listiny, když někteří poslanci od Republikánů budou chtít přeběhnout do Národního sdružení.
O tom, že někteří poslanci z konzervativní strany Les Républicains to zvažují, pokud by dosáhli dohody s Národním sdružením, o tom uvažují, šuškají všechny francouzské deníky.
Zatímco Maréchalová dává svoje postoje na jednotu francouzské krajní pravice zcela jasně najevo, zůstává nejisté, zda je „na této společné palubě“ předseda a zakladatel strany Reconquest Éric Zemmour.
Lídr Národního sdružení do letošních eurovoleb Jordan Bardella naznačil, že mezi dvěma nejvýznamnějšími osobnostmi ve straně Reconquest došlo k roztržce.
Maréchalová a Le Penová se také neviděli z očí do očí na evropské úrovni, kde jejich europoslanci sedí v konkurenčních politických uskupeních v Evropském parlamentu. Sblížení mezi těmito dvěma stranami na národní úrovni by mohlo začít dláždit cestu k velmi propagované superskupině krajně pravicových europoslanců, kteří jsou v současnosti rozmístěni napříč euroskeptickou tvrdě pravicovou skupinou Evropských konzervativců a reformistů (za ČR je tam ODS) a krajně pravicovou skupinou ID (za ČR SPD) a nezařazenou frakcí – sekcí Evropského Parlamentu.
Maréchalová a Zemmour, kteří v prezidentském klání v roce 2022 získali 7 procent hlasů, byli během předvolební kampaně do EU ve sporu. Zemmour vyzval k vybudování „největší pravicové koalice“, aniž by konkrétně označil Národní shromáždění jako potenciálního partnera.
Francouzská levice doplácí na svou nejednotnost
Na opačném konci politického spektra čtyři hlavní francouzské levicové politické síly – komunisté, socialisté, zelení a hnutí France Unbowed trojnásobného prezidentského kandidáta Jeana-Luca Mélenchona – zveřejnily společné komuniké, v němž uvedly, že se také chtějí sblížit. Ale v eurovolbách propadli, Zelení získali 5,5 procenta a s pěti křesly se jen tak, navíc v rámci Ekologického bloku s pěti křesly dostali do Evropského parlamentu. Tradiční strana – francouzští komunisté získali jen 2,4 procenta
Před dvěma lety se tyto čtyři strany dohodly na vedení sjednocené levicové fronty se společným manifestem, což francouzské levici umožnilo více než zdvojnásobit svůj celkový počet v Parlamentu – Národním shromáždění Francie a zablokovat Macronovi zajištění většiny v nejvyšším francouzském zákonodárném sboru. Aliance ale nepřežila zkoušku časem a každá strana kandidovala samostatně v evropských volbách, čímž odhalila své neshody v záležitostech včetně válek na Ukrajině a v Gaze a integrace do EU.
Belgické volby připravily cestu od federace ke konfederaci? Zatím!
V belgických eurovolbách se očekávalo, že belgičtí voliči vynesou takzvanou „demoliční kouli“ – federalistické konstituční monarchii Belgie. Místo totální demolice ale nařídili velkolepou přestavbu státu a jeho financí.
Politologové se ale shodují, že se jen oddálila cesta k rozdělení Belgie na Valonskou a Vlámskou část. A z federace se v podstatě stane konfederace, ve které si frankofonní Vlámové – tedy Flandry a Valoni, ve svých částech Belgie budou vládnout odděleně!
Vlámská pravicová Nová vlámská aliance (N-VA) a frankofonní liberální reformní hnutí (MR) se stali společnými vítězi trojitých voleb, v nichž voliči zvolili nové národní, regionální a evropské členy parlamentu. Voliči dali přednost pravicově orientovaným reformním stranám před krajní pravicí a krajní levicí.
Očekávalo se, že vyhraje krajně pravicový separatistický Vlámský blok – Vlámský zájem (Vlaams Belang), zejména v severní oblasti Belgie, tedy ve Flandrech, což tomuto bloku dá možnost kontrolu nad sestavováním vlády. Strana Vlámský zájem skončila až třetí.
V jižním regionu Valonsko, stejně jako v Bruselu, liberální MR se dostala na první místo a zasadila masivní ránu socialistům (PS). „Toto jsou výsledky voleb, které ukazují ochotu ke změně a reformě,“ řekl stranickým militantům požadující rozdělení Belgie předseda strany liberální MR strany Georges-Louis Bouchez.
N-VA i MR vedli kampaň na platformách obhajujících středopravou ekonomickou reformu s cílem snížit spirálovitě rostoucí vládní deficit země.Pro Vlámskou pravicovou Novou vlámskou alianci (N-VA) ale existuje další požadavek: přenést většinu kompetencí federálního státu do regionů Flandry a Valonsko. Pokud by byl popraven, zbyla by země s minimální federální vládou pro politiky, jako je obrana a zahraniční politika. „Vlámsko si více než kdy předtím vybralo větší autonomii,“ řekl předseda N-VA Bart De Wever během své vítězné řeči po eurovolbách.
Rozdělení Belgie? Zatím ne, jen velké reformy
Již dříve předseda N-VA Bart De Wever v kampani odmítl plán krajní pravice jednostranně vynutit rozdělení Belgie a místo toho navrhl méně radikální způsob reformy státních struktur.
Pro odcházejícího premiéra Belgie Alexandra De Croa byly volby katastrofou. Jeho Otevření vlámští liberálové a demokraté (Open VLD) získali ve federálních volbách 8,7 procenta vlámských hlasů, což je ve srovnání s rokem 2019 pokles o 4,8 procentního bodu. „Prohráli jsme,“ řekl fanouškům v emotivním projevu a oznámil, že odstoupí i z čela strany.
De Croo předal svou rezignaci na post premiéra králi Philippeovi, což je procedurální krok, po kterém se král setká s vůdci největších belgických stran: nejprve De Weverem z N-VA, druhým Tomem Van Griekenem z Vlámského Bloku – Vlámský zájem Vlaams Belang a třetím Bouchezem z liberální valonské MR. Král poté jmenuje vyjednavače, kteří zahájí jednání o koaliční vládě.
Použité zdroje:
