První republika je běžné označení Československa v letech 1918 až 1938, od vyhlášení samostatnosti 28. října 1918 do Mnichovské dohody na konci září 1938. Šlo o parlamentní demokracii. Lidé volili poslance a senátory, parlament volil prezidenta a vláda se zodpovídala sněmovně.

Na papíře měl hlavní slovo parlament. V praxi se ale o vládách a zákonech rozhodovalo předem mezi předáky koaličních stran, ve skupině zvané Pětka, a velký vliv měl prezident Masaryk s okruhem Hradu. Níže je popsáno, jak ústava fungovala, jak se volilo, které strany vládly, jak stát řešil národnostní otázku a proč republika po dvaceti letech skončila.

Kdy byla první republika

Období první republiky začíná 28. října 1918, kdy Národní výbor v Praze vyhlásil samostatný stát. Končí Mnichovskou dohodou z 29. září 1938 a obsazováním pohraničí, které začalo 1. října 1938. Následovala takzvaná druhá republika, která trvala do března 1939.

Stát měl rozlohu 140 446 km² a v roce 1938 asi 15,2 milionu obyvatel. Kromě českých zemí, tedy Čech, Moravy a Slezska, k němu patřilo Slovensko a Podkarpatská Rus.

Jak první republika vznikla

Hned 13. listopadu 1918 přijal Národní výbor prozatímní ústavu, zákon č. 37/1918 Sb. Ta zřídila Revoluční národní shromáždění s 256 členy. Nebylo volené, poslance rozdělily strany podle takzvaného Švehlova klíče, protože volby na celém území ještě nešly uspořádat.

Shromáždění se sešlo 14. listopadu 1918. Zvolilo prezidentem Tomáše Garrigua Masaryka a schválilo první vládu v čele s Karlem Kramářem. V tomto prozatímním parlamentu zasedaly i první ženy.

Ústavní listina a dělba moci

Trvalá ústava, Ústavní listina Československé republiky, byla přijata 29. února 1920 jako zákon č. 121/1920 Sb. z. a n. Účinnosti nabyla 6. března 1920. Vycházela z dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Zákonodárnou moc měl dvoukomorový parlament, výkonnou prezident a vláda. Vláda rozhodovala sborově a odpovídala jen Poslanecké sněmovně, která jí mohla vyslovit nedůvěru. Ústava zřídila také ústavní soud a volební soud.

Spolu s ústavou vyšel jazykový zákon č. 122/1920 Sb. Za státní jazyk určil „československý“. Menšiny měly jazyková práva v soudních okresech, kde tvořily nejméně 20 % obyvatel.

Parlament se sněmovnou a senátem

Národní shromáždění mělo dvě komory. Obě se volily poměrným systémem ve vícemandátových obvodech, lišily se velikostí, délkou období a věkem voličů.

• Poslanecká sněmovna měla 300 poslanců na 6 let. Volit mohl občan od 21 let, kandidovat od 30 let.
• Senát měl 150 senátorů na 8 let. Volit mohl občan od 26 let, kandidovat od 45 let.

Sněmovna byla silnější komora, protože jen ona mohla svrhnout vládu. Obě komory společně volily prezidenta.

Prezident a Hrad

Prezidenta volilo Národní shromáždění na 7 let. Kandidát musel mít aspoň 35 let a nikdo nesměl být zvolen víc než dvakrát po sobě. Toto omezení se nevztahovalo na prvního prezidenta Masaryka.

Ústava dávala prezidentovi široké pravomoci. Zastupoval stát navenek, sjednával smlouvy, byl vrchním velitelem armády, jmenoval a odvolával ministry, mohl rozpustit sněmovny a vrátit zákon parlamentu. Z výkonu funkce nebyl odpovědný.

Kolem Masaryka a ministra zahraničí Edvarda Beneše vzniklo neformální mocenské centrum, kterému se říkalo Hrad. Masaryk sám existenci takové skupiny odmítal, pojem se ale ustálil hlavně v kritice opozice.

První republika měla dva prezidenty. Masaryk abdikoval 14. prosince 1935 a doporučil za nástupce Beneše. Ten byl zvolen 18. prosince 1935, dostal 340 hlasů při potřebných 264. Protikandidát Bohumil Němec získal 24 hlasů a 76 lístků zůstalo prázdných, většinou od poslanců Henleinovy strany.

Pětka a koaliční vlády

Žádná strana neměla v parlamentu většinu, a tak vládly koalice. Po politické krizi roku 1920 se předáci pěti největších českých stran začali scházet mimo parlament a vládu. Této skupině se říkalo Pětka.

• Antonín Švehla za agrárníky,
• Alois Rašín za národní demokraty,
• Rudolf Bechyně za sociální demokraty,
• Jiří Stříbrný za národní socialisty,
• Jan Šrámek za lidovce.

Pětka nebyla v ústavě. Předáci se většinou do vlády nehlásili, aby je případný neúspěch nepoškodil, a řídili ji ze zákulisí. Dohadovali složení vlád, zákony i obsazení úřadů. Novinář Ferdinand Peroutka v roce 1924 psal, že se o věcech rozhoduje předem uvnitř stran a parlament jen schvaluje hotové návrhy.

V roce 1925 se k pěti stranám přidala živnostenská strana a vznikla šestičlenná koalice, která se rozpadla na jaře 1926. Od března 1926 do listopadu 1929 vládly jiné koalice. Později se předáci koaličních stran scházeli v početnějších skupinách, například v takzvané osmě. Premiérem většiny dvacátých let byl Antonín Švehla.

Volby a poměrný volební systém

První parlamentní volby se konaly 18. dubna 1920. Volilo se tajně, všeobecně, rovně a přímo, poměrným systémem. Kandidátky byly vázané, takže pořadí poslanců určovalo vedení strany a volič volil stranu, ne konkrétního člověka.

Účast ve volbách byla povinná. Výjimku měli lidé starší 70 let a nemocní. Volební právo platilo bez rozdílu pohlaví, ženy v českých zemích volily poprvé v obecních volbách 1919 a do parlamentu v roce 1920.

V roce 1920 vyhrála sociální demokracie s téměř 26 % hlasů a 74 mandáty, premiérem se stal Vlastimil Tusar. Do sněmovny se dostalo 16 uskupení. Ve volbách 1925 sociální demokracie výrazně oslabila.

Poslední volby první republiky se konaly 19. května 1935. Nejvíc hlasů, 15,2 %, získala Sudetoněmecká strana Konrada Henleina. Agrárníci měli 14,3 % hlasů, ale díky velikosti obvodů a přepočtu o mandát víc, 45 proti 44. Na Slovensku vyhrál autonomistický blok kolem Hlinkovy strany.

Politické strany první republiky

Jádrem vládních koalic byla od roku 1922 do roku 1938 agrární strana, celým názvem Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Vedle ní vládly sociální demokracie, národní socialisté Václava Klofáče, lidovci Jana Šrámka a národní demokraté Karla Kramáře a Aloise Rašína.

V květnu 1921 se od sociální demokracie odštěpila její levice a založila Komunistickou stranu Československa. Na ustavujícím sjezdu v Karlíně hlasovalo pro vstup do Komunistické internacionály 562 z 569 delegátů.

Vlastní strany měli Němci, Maďaři i další menšiny. Mezi německými stranami byli sociální demokraté, agrárníci, křesťanští sociálové a od roku 1933 Sudetoněmecká strana. Přehled dnešních politiků a stran najdete v sekci Politici.

Národnostní otázka a sudetští Němci

Československo vzniklo jako stát „Čechoslováků“, ve skutečnosti ale mělo velké menšiny. Při sčítání v roce 1921 mělo 13,4 milionu státních občanů. K československé národnosti se hlásilo asi 65 %, k německé 3,1 milionu lidí, tedy asi 23 %. Maďaři tvořili 5,6 %, Rusíni 3,4 % a Židé 1,3 %.

Nejvíc se to týkalo českých zemí. V Čechách žilo 6,7 milionu lidí a z nich 2,2 milionu Němců. Na Moravě to bylo 0,55 milionu Němců z 2,6 milionu obyvatel a ve Slezsku 0,25 milionu z 0,6 milionu.

Hospodářská krize pohraničí zasáhla tvrdě a sousední nacistické Německo radikalizovalo asi tři miliony Němců v republice. Sudetoněmecká strana, částečně financovaná z Německa, získala v roce 1935 přes dvě třetiny německých hlasů. Po sloučení s dalšími německými stranami měla v březnu 1938 v parlamentu 55 mandátů.

Hospodářská krize a obrana demokracie

Ve dvacátých letech se hospodářství rychle rozvíjelo. V roce 1929 byla průmyslová výroba o 41 % vyšší než před válkou. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku pracovalo v průmyslu 39 % lidí a v zemědělství a lesnictví 31 %.

Světová hospodářská krize zasáhla republiku v letech 1929 až 1933. V roce 1928 bylo bez práce asi 38 000 lidí, v roce 1933 už 1,3 milionu. K oživení došlo až v letech 1936 a 1937.

Demokracie se bránila zákony. Po atentátu na ministra financí Aloise Rašína 5. ledna 1923 přijal parlament zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. Trestal úklady o republiku, útoky na ústavní činitele, urážku prezidenta i šíření nepravdivých zpráv. Zákon č. 201/1933 Sb. z 25. října 1933 dovolil vládě zastavit činnost a rozpustit protistátní strany, na jeho základě byla zakázána německá nacistická strana DNSAP.

Konec po Mnichovu

Mnichovskou dohodu podepsali 29. září 1938 Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Benito Mussolini a Adolf Hitler, bez účasti Československa. Německá armáda překročila hranice 1. října 1938 a pohraničí mělo být vyklizeno do 10. října.

Republika přišla o 30 % území, tedy 41 098 km², a asi o 4,9 milionu obyvatel, což byla zhruba třetina. Německo zabralo 28 680 km², Maďarsko 11 830 km² a Polsko 1 086 km². Stát ztratil i třetinu průmyslových závodů.

Prezident Beneš abdikoval 5. října 1938, den po jmenování nové vlády generála Jana Syrového, a 22. října odletěl do Londýna. Tím první republika skončila. Navazující období a další typy zřízení popisuje rozcestník Politický systém ČR.

Co z první republiky zůstalo dnes

Dnešní Ústava České republiky z roku 1993 přebírá řadu prvků Ústavní listiny. Parlament má dvě komory, vláda odpovídá Sněmovně a do Sněmovny se volí poměrně. Rozdíly jsou ve volební povinnosti, která dnes neplatí, ve volebním věku 18 let a v menší Sněmovně s 200 poslanci na 4 roky.

Senát má 81 senátorů volených většinově na 6 let. Prezidenta od roku 2013 volí přímo občané na 5 let. O rozpuštění strany už nerozhoduje vláda, ale Nejvyšší správní soud na její návrh.

Časté otázky

Kdy byla první republika?

Od vyhlášení samostatnosti 28. října 1918 do Mnichovské dohody z 29. září 1938 a obsazování pohraničí od 1. října 1938. Po ní následovala druhá republika až do března 1939.

Kdo měl za první republiky skutečnou moc?

Podle ústavy parlament, který volil prezidenta a kontroloval vládu. O vládách a zákonech ale předem rozhodovali předáci koaličních stran v Pětce a vliv měl i prezident s okruhem Hradu.

Co byla Pětka?

Neformální a mimoústavní skupina předáků pěti českých stran, agrárníků, sociálních demokratů, národních socialistů, lidovců a národních demokratů. Dohadovala složení vlád a zákony, které pak parlament schválil.

Byly volby za první republiky povinné?

Ano. Účast byla povinná, výjimku měli lidé starší 70 let a nemocní. Volilo se poměrným systémem na vázaných kandidátkách.

Kolik měla první republika prezidentů?

Dva. Tomáš Garrigue Masaryk v letech 1918 až 1935 a Edvard Beneš od prosince 1935 do abdikace 5. října 1938.

Proč první republika skončila?

Mnichovskou dohodou Německo, Itálie, Británie a Francie bez účasti Československa rozhodly o odstoupení pohraničí. Stát přišel o 30 % území a asi 4,9 milionu obyvatel.

Údaje vycházejí z textu Ústavní listiny z roku 1920, z článků ČT24 o volbách, z Ministerstva vnitra a z Wikipedie s odkazovanými zdroji, úplný seznam je níže v sekci zdrojů.