Komunismus má dva významy. Je to politická ideologie, která slibuje společnost bez tříd a se společným vlastnictvím výrobních prostředků. A je to označení pro režimy, ve kterých vládla jediná komunistická strana. Ty druhé lidé v Česku zažili na vlastní kůži.

V Československu vládla Komunistická strana Československa (KSČ) od února 1948 do listopadu 1989, tedy přes 41 let. Tento text vysvětluje, jak režim fungoval, kdo v něm skutečně rozhodoval, jak zacházel s odpůrci a jak skončil. Širší souvislosti najdete v přehledu politický systém ČR.

Co je komunismus

Teorii komunismu rozpracovali Karl Marx a Friedrich Engels ve druhé polovině 19. století. Jejich nejznámější text je Komunistický manifest z roku 1848. Dějiny v něm vykládají jako boj společenských tříd, který má skončit revolucí dělnické třídy.

Cílem měla být beztřídní společnost bez soukromého vlastnictví továren, půdy a dalších výrobních prostředků. Stát měl podle teorie časem odumřít. Cestou k tomu měla být takzvaná diktatura proletariátu, tedy dočasná vláda dělnické třídy.

Ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin teorii upravil. Podle něj dělníky musí vést strana profesionálních revolucionářů, takzvaný předvoj. Po převratu v Rusku v roce 1917 vznikl první stát, kde vládla komunistická strana. Leninův model jedné strany, která ovládá stát, později převzaly všechny komunistické režimy včetně československého.

Komunismus a socialismus

Oba pojmy se často zaměňují. V marxistické teorii je socialismus první, nižší fáze vývoje a komunismus až konečný cíl. Komunistické režimy proto samy sebe označovaly za socialistické a tvrdily, že ke komunismu teprve směřují.

Proto se Československo od roku 1960 jmenovalo Československá socialistická republika, i když v něm vládla komunistická strana.

Od kapitalismu se komunismus liší hlavně vlastnictvím. V kapitalismu patří firmy soukromým vlastníkům a ceny určuje trh. Za komunistického režimu patřily továrny, obchody i půda prakticky celé státu a o tom, co a za kolik se vyrábí, rozhodoval centrální plán.

Jak komunisté převzali moc v Československu

KSČ vznikla v roce 1921 a za první republiky byla legální opoziční stranou. Po druhé světové válce posílila. Do února 1948 měla přes 1,4 milionu členů a byla nejsilnější stranou ve vládě Národní fronty.

Dne 20. února 1948 podalo demisi 12 nekomunistických ministrů. Komunisté mezitím zakládali akční výbory a ozbrojené Lidové milice. Prezident Edvard Beneš 25. února demisi přijal a vládu doplnil lidmi, které navrhl předseda KSČ Klement Gottwald. Tento den zákon č. 198/1993 Sb. považuje za začátek komunistického režimu.

Následovala čistka v úřadech, školách i armádě. Volby 30. května 1948 už proběhly s jedinou kandidátkou Národní fronty. V červnu 1948 se Gottwald stal prezidentem a na konci roku měla KSČ téměř 2,5 milionu členů.

Kdo měl moc a jak se rozhodovalo

Formálně fungovaly parlament, vláda, prezident i soudy. Skutečná moc ale ležela jinde, v orgánech KSČ. Nejdůležitější rozhodnutí přijímalo předsednictvo ústředního výboru strany a státní instituce je pak prováděly.

Vedoucí úloha strany v ústavě

Ústava z roku 1960 tuto praxi zapsala přímo do textu. Článek 4 určil KSČ jako vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Článek 6 popsal Národní frontu jako svazek vedený komunistickou stranou. Moc jedné strany tak byla ústavní povinností, ne výsledkem voleb.

Národní fronta a jednotná kandidátka

Kromě KSČ směly existovat jen strany, které se jí podřídily. V českých zemích to byla Československá strana lidová a Československá strana socialistická. Všechny působily v Národní frontě a kandidovaly na její jediné kandidátce.

Volič mohl kandidáta jen potvrdit, skutečný výběr neměl. Ve volbách v roce 1986 pro kandidáty Národní fronty oficiálně hlasovalo 99,94 % voličů. Ze 200 křesel ve Sněmovně lidu připadlo 138 komunistům, zbytek spojencům a nestraníkům, které strana schválila.

Nomenklatura

Důležité funkce obsazovala strana podle seznamů zvaných kádrová nomenklatura. Bez souhlasu stranického orgánu se nikdo nestal ministrem, soudcem, ředitelem podniku ani školy. Strana tak ovládala stát, hospodářství i kulturu prostřednictvím lidí, které sama vybrala.

V roce 1989 měla strana přes 1,5 milionu řádných členů. Členství v KSČ bylo často podmínkou kariéry, ne nutně projevem přesvědčení. Přehled dnešních politiků a jejich funkcí najdete v sekci politici.

StB a represe

Hlavním nástrojem represe byla Státní bezpečnost (StB), tajná politická policie. Sledovala odpůrce režimu, odposlouchávala je, vyslýchala a získávala tajné spolupracovníky. Na konci roku 1989 měla zhruba 13 500 příslušníků. Zrušena byla k 15. únoru 1990.

Oběti v číslech

Ústav pro studium totalitních režimů uvádí tato čísla za roky 1948 až 1989:

• přes 257 000 lidí bylo odsouzeno z politických důvodů, s vojenskými soudy přes 267 000,
• 232 lidí bylo popraveno z politických důvodů podle monografie ÚSTR z roku 2024, starší soupisy uváděly 241 až 248 popravených podle toho, které případy zahrnuly,
• nejméně 4 500 lidí zemřelo ve věznicích, ve vazbě a v táborech u uranových dolů, horní odhad je asi 8 000,
• 276 lidí zahynulo podle projektu ÚSTR při pokusu přejít hranici s Rakouskem a Německem, z toho mnoho na drátech pod vysokým napětím.

Nejvíc poprav připadá na padesátá léta. Za prezidenta Gottwalda bylo popraveno 180 lidí, tedy 77,6 % všech. Poslední politická poprava se konala v roce 1960. Mezi oběťmi byla Milada Horáková, popravená 27. června 1950, a také komunisté jako Rudolf Slánský, v jehož procesu padlo v roce 1952 jedenáct rozsudků smrti.

Represe nezasáhla jen odpůrce. Při násilné kolektivizaci zemědělství v letech 1951 až 1955 vystěhovala takzvaná Akce K sedláky označované jako kulaci z domovů a připravila je o majetek. Podle dokumentů ÚV KSČ šlo až o 3 000 rodin. Další lidé přišli o práci, děti o možnost studovat.

Pražské jaro a normalizace

V lednu 1968 se do čela KSČ dostal Alexander Dubček. Strana přijala reformní Akční program, cenzura přestala v březnu fungovat a v červnu ji zrušil i zákon. Toto období se nazývá pražské jaro. Reformy ale nezpochybňovaly vedoucí úlohu strany.

V noci na 21. srpna 1968 obsadila Československo vojska Sovětského svazu a dalších států Varšavské smlouvy. Jen do konce roku 1968 zemřelo v důsledku invaze a pobytu vojsk 137 lidí. Do odchodu sovětských vojsk v červnu 1991 to bylo 425 lidí.

V lednu 1969 se na protest proti potlačování svobod a pasivitě společnosti upálil student Jan Palach. V dubnu 1969 nahradil Dubčeka Gustáv Husák. Začala normalizace. Reformní komunisté byli vyloučeni ze strany, mnoho lidí přišlo o zaměstnání a tisíce emigrovaly.

Normalizační režim už většinou nepopravoval, spoléhal na tlak na zaměstnání, studium a rodinu. Odpor se soustředil kolem Charty 77. Do listopadu 1989 ji podepsalo zhruba 1 900 lidí, mezi nimi Václav Havel. Signatáři čelili výslechům, vězení i nucenému vystěhování.

Jak komunismus v Česku padl

V Praze policie 17. listopadu 1989 brutálně rozehnala studentskou demonstraci na Národní třídě. Vzniklo Občanské fórum a 27. listopadu proběhla generální stávka.

Vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem odstoupilo 24. listopadu. Federální shromáždění 29. listopadu zrušilo článek 4 ústavy o vedoucí úloze strany. Dne 10. prosince jmenoval Husák vládu, ve které komunisté poprvé od roku 1948 neměli většinu, a abdikoval. Parlament 29. prosince jednomyslně zvolil prezidentem Václava Havla.

Zákon č. 198/1993 Sb. později prohlásil komunistický režim za zločinný, nelegitimní a hodný zavržení a KSČ za zločinnou organizaci. Dnem památky obětí komunistického režimu je 27. červen, výročí popravy Milady Horákové.

Kde je komunismus dnes

Komunistická strana dnes vládne v pěti státech: v Číně, na Kubě, v Laosu, v Severní Koreji a ve Vietnamu. Všechny jsou státy jedné strany bez svobodných voleb.

Kromě Severní Koreje tyto země pustily do hospodářství prvky trhu a soukromé podnikání. Čína a Vietnam tak spojují politický monopol strany s tržní ekonomikou, což se od původního marxistického ideálu výrazně liší.

Časté otázky

Co je komunismus?

Komunismus je politická ideologie, kterou v 19. století rozpracovali Karl Marx a Friedrich Engels. Cílem měla být společnost bez tříd a se společným vlastnictvím výrobních prostředků. Slovem komunismus se označují i režimy, ve kterých vládla komunistická strana.

Jaký je rozdíl mezi socialismem a komunismem?

V marxistické teorii je socialismus první, nižší fáze na cestě ke komunismu. Komunistické režimy samy sebe proto označovaly za socialistické, Československo neslo od roku 1960 název Československá socialistická republika.

Kdy byl komunismus v Česku?

Komunistická strana vládla od únorového převratu 25. února 1948 do sametové revoluce v listopadu 1989. Zákon č. 198/1993 Sb. vymezuje dobu komunistického režimu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989.

Kolik obětí měl komunistický režim v Československu?

Z politických důvodů bylo odsouzeno přes 257 000 lidí, 232 lidí bylo popraveno a nejméně 4 500 zemřelo ve věznicích a táborech. Na hranicích se Západem zahynulo nejméně 276 lidí.

Co znamenala vedoucí úloha KSČ?

Článek 4 ústavy z roku 1960 určoval KSČ jako vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Strana tak měla ústavou zaručenou moc nad vládou, parlamentem i ostatními stranami. Článek zrušilo Federální shromáždění 29. listopadu 1989.

Kde je komunismus dnes?

Vládu komunistické strany mají dnes Čína, Kuba, Laos, Severní Korea a Vietnam. Kromě Severní Koreje tyto státy pustily do hospodářství prvky trhu, politicky ale zůstávají státy jedné strany.

Údaje vycházejí z publikací Ústavu pro studium totalitních režimů, z ústavy z roku 1960, ze zákona č. 198/1993 Sb., ze zpravodajství ČT24 a z odkazovaných hesel Wikipedie, úplný seznam je ve zdrojích výše.