Nacismus, celým názvem národní socialismus, je krajně pravicová totalitní ideologie a politické zřízení, které v letech 1933 až 1945 ovládalo Německo. Adolf Hitler a jeho strana NSDAP během necelých dvou let zrušili parlamentní demokracii, zakázali ostatní strany a postavili stát na rasové teorii. Výsledkem byla světová válka a holocaust, ve kterém zahynulo asi šest milionů Židů.

Pro české země nebyl nacismus cizí ideologií za hranicemi. Od 15. března 1939 je Německo okupovalo jako Protektorát Čechy a Morava. Tahle stránka popisuje, kdo v nacistickém Německu držel moc, jak fungovaly gestapo a SS, jaká práva lidé ztratili a co nacistická vláda znamenala pro obyvatele protektorátu.

Co je nacismus a kdo je nacista

Slovo nacismus je zkratka německého Nationalsozialismus, národní socialismus. Česká Wikipedie s odkazem na odbornou literaturu ho řadí mezi formy fašismu a popisuje jako krajně pravicovou totalitní ideologii. Pro nacistické Německo se používá i označení Třetí říše.

Jádrem nacismu byla představa o nadřazenosti takzvané árijské rasy. Z ní plynuly další rysy:

• Antisemitismus. Židé byli podle nacistů nepřátelskou rasou, ne náboženskou skupinou.
• Vůdcovský princip. O všem rozhodoval vůdce a jeho vůle stála nad zákonem.
• Životní prostor. Německo mělo získat území na východě na úkor Slovanů.
• Odpor ke komunismu i k demokracii. Parlament a soutěž stran byly podle nacistů zdrojem slabosti.
• Eugenika a sociální darwinismus. Stát rozhodoval, kdo je hoden života a potomků.

Nacista je původně člen nebo stoupenec NSDAP. Strana měla v roce 1920 méně než 60 členů, v roce 1945 asi 8,5 milionu.

Kde a kdy vznikl nacismus

Nacismus vznikl v Německu po porážce v první světové válce. 5. ledna 1919 založil Anton Drexler v Mnichově Německou dělnickou stranu. 24. února 1920 se přejmenovala na NSDAP, Národně socialistickou německou dělnickou stranu. Hitler ji vedl od 29. července 1921 až do své smrti.

8. a 9. listopadu 1923 se nacisté pokusili v Mnichově o puč. Policie ho rozehnala, zahynuli 4 policisté a 15 nacistů. Hitler dostal pět let vězení, propustili ho ale už 20. prosince 1924. Ve vězení napsal knihu Mein Kampf, kde shrnul základy své ideologie. Po hospodářské krizi strana rychle rostla. V červenci 1932 získala 37,4 % hlasů a 230 křesel a stala se nejsilnější stranou Říšského sněmu.

Jak se Hitler dostal k moci

Prezident Paul von Hindenburg jmenoval Hitlera 30. ledna 1933 říšským kancléřem. K moci se tedy dostal podle ústavy, ne převratem. Demokracii ale rozložil během několika měsíců:

• v noci na 27. února 1933 hořel Říšský sněm, den nato prezident vydal nařízení, které pozastavilo základní práva, a policie zatkla asi 4 000 komunistů,
• ve volbách 5. března 1933 získala NSDAP 43,9 % hlasů a 288 z 647 křesel, většinu měla jen s koaliční DNVP,
• 23. března 1933 schválil Říšský sněm zmocňovací zákon poměrem 444 hlasů proti 94, proti hlasovali jen sociální demokraté, 81 komunistických poslanců chybělo,
• 22. června 1933 byla zakázána sociální demokracie a zákon ze 14. července 1933 udělal z NSDAP jedinou povolenou stranu.

Zmocňovací zákon dovolil vládě vydávat zákony bez parlamentu i bez prezidenta a odchýlit se od ústavy. Platil původně na čtyři roky a režim ho prodloužil v letech 1937 a 1939.

Kdo měl v nacistickém Německu moc

Od 30. června do 2. července 1934 dal Hitler při takzvané noci dlouhých nožů zavraždit vedení stranických úderných oddílů SA a další odpůrce, podle anglické Wikipedie až 200 lidí. Prezident Hindenburg zemřel 2. srpna 1934. Hitler spojil úřad prezidenta a kancléře a stal se vůdcem a říšským kancléřem. V plebiscitu 19. srpna 1934 to schválilo 90 % hlasujících.

Od té doby neexistovala instituce, která by vůdce mohla odvolat. Ve volbách v letech 1933, 1936 a 1938 dostali voliči jedinou kandidátku nacistů a několika hostů. Spolky a organizace dostaly nové vedení, nebo je režim sloučil se stranou či rozpustil. Nacisté tomu říkali glajchšaltování, sjednocení.

Gestapo a SS

Gestapo, tajná státní policie, vzniklo 26. dubna 1933 v Prusku na pokyn Hermanna Göringa. Od dubna 1934 ho řídili Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. Gestapo směla zavírat lidi do takzvané ochranné vazby bez soudu. V roce 1944 mělo podle odhadů asi 32 000 zaměstnanců.

SS, ochranné oddíly strany, vznikla v roce 1925. Himmler ji vedl od ledna 1929 a na konci roku 1933 měla 209 000 členů. Její jednotky spravovaly koncentrační tábory a později i vyhlazovací tábory. Na okupovaném území Sovětského svazu zahynuly do konce války přes dva miliony z asi tří milionů tamních Židů. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku označil SS i gestapo za zločinné organizace.

Práva lidí a represe

První velký koncentrační tábor vznikl v roce 1933 v Dachau, nejprve pro politické vězně. Od 24. dubna 1934 soudil odpůrce režimu Lidový soud. Podle dochovaných statistik poslal na smrt přes 5 000 lidí. Podíl rozsudků smrti prudce vzrostl za války, v roce 1942 dostalo trest smrti 46 % obžalovaných.

Norimberské zákony a křišťálová noc

15. září 1935 vyhlásil režim norimberské zákony. Zákon o říšském občanství vzal Židům politická práva. Zákon na ochranu německé krve a cti zakázal manželství a vztahy mezi Židy a Němci. Za Žida považoval člověka se třemi nebo čtyřmi židovskými prarodiči, rozhodovala náboženská příslušnost prarodičů.

V noci z 9. na 10. listopadu 1938 přišla křišťálová noc. Podle Muzea holocaustu ve Washingtonu bylo zničeno přes 1 400 synagog, stovky Židů zahynuly a asi 26 000 židovských mužů skončilo v Dachau, Buchenwaldu a Sachsenhausenu. Pogrom zasáhl i odtržené české pohraničí, hořela například synagoga v Liberci.

Holocaust v číslech

Holocaust, hebrejsky šoa, je vražda evropských Židů nacistickým Německem a jeho spojenci. 20. ledna 1942 svolal Heydrich do vily ve Wannsee u Berlína úředníky ministerstev. Koordinovali takzvané konečné řešení židovské otázky, které podle jeho čísel mířilo na asi 11 milionů Židů v celé Evropě.

Muzeum holocaustu ve Washingtonu uvádí tyto odhady obětí:

• asi 6 milionů Židů, z toho asi 2,7 milionu ve vyhlazovacích táborech a asi 2 miliony při hromadných popravách,
• v komplexu Osvětim zahynul asi 1 milion lidí, v Treblince asi 925 000,
• asi 3,3 milionu sovětských válečných zajatců a asi 1,8 milionu Poláků,
• nejméně 250 000 Romů, možná až 500 000,
• 250 000 až 300 000 lidí s postižením v ústavech, z toho nejméně 10 000 dětí.

Protektorát Čechy a Morava

Mnichovská dohoda z 29. září 1938 odtrhla od Československa pohraničí, které Německo připojilo k říši. V noci na 15. března 1939 donutil Hitler v Berlíně prezidenta Emila Háchu, aby souhlasil s obsazením zbytku českých zemí. Výnosem z 16. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava o rozloze 49 363 km² a s asi 7,38 milionu obyvatel.

Kdo v protektorátu vládl

Státním prezidentem zůstal Hácha a dál existovala protektorátní vláda. Skutečnou moc ale měl říšský protektor, který mohl vetovat zákony, nařízení i rozsudky. Postupně to byli Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Kurt Daluege a Wilhelm Frick. Policii a SS řídil od dubna 1939 Karl Hermann Frank, od srpna 1943 jako německý státní ministr fakticky vládl celé zemi. Jedinou povolenou českou stranou bylo Národní souručenství.

Represe a heydrichiáda

28. října 1939 byl při demonstraci v Praze postřelen student Jan Opletal, 11. listopadu zemřel. 17. listopadu 1939 nacisté zavřeli české vysoké školy, 9 studentských představitelů popravili a asi 1 200 studentů poslali do Sachsenhausenu, 35 z nich nepřežilo.

Heydrich vyhlásil po příchodu v září 1941 stanné právo. 27. května 1942 na něj v Praze zaútočili parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš a 4. června zemřel. Za druhého stanného práva do 3. července 1942 popravili nacisté asi 1 600 lidí. 10. června vyhladili Lidice, zahynulo 340 obyvatel, 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. 24. června vypálili Ležáky, dospělé zastřelili a z dětí přežily jen dvě.

Židé a Romové v protektorátu

K 15. březnu 1939 žilo v protektorátu 118 310 Židů. Podle oficiálních čísel 26 111 z nich stihlo emigrovat. První transport odjel z Prahy do Lodže 16. října 1941, v listopadu 1941 začaly transporty do Terezína. Asi 80 000 Židů z protektorátu nacisté zavraždili.

Terezínským ghettem prošlo podle holocaust.cz asi 155 000 lidí z mnoha zemí. Asi 35 000 zemřelo přímo v Terezíně a dalších 83 000 zahynulo po deportaci na východ. Romy soustředil režim od srpna 1942 v táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. V Letech bylo 1 309 vězňů a nejméně 326 zemřelo, v Hodoníně 1 396 vězňů a 207 zemřelo. Z Let odjelo do Osvětimi přes 500 lidí.

Totální nasazení a odboj

Na nucené práce do Německa odešlo z protektorátu asi 640 000 lidí. Česká Wikipedie uvádí, že za okupace českých zemí a za Slovenského státu zahynulo celkem asi 343 000 až 360 000 občanů Československa.

Jak nacistický režim skončil

Válka, kterou Německo začalo útokem na Polsko 1. září 1939, skončila porážkou. Hitler spáchal 30. dubna 1945 v Berlíně sebevraždu a Německo 8. května 1945 bezpodmínečně kapitulovalo. V Praze vypuklo 5. května povstání, kterého se účastnilo asi 130 000 lidí. 9. května ráno dorazila do Prahy Rudá armáda.

Před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku stanuli od 20. listopadu 1945 nejvyšší nacističtí představitelé. 1. října 1946 odsoudil 12 z nich k smrti. Spojenci NSDAP zakázali. Karla Hermanna Franka odsoudil lidový soud v Praze a 22. května 1946 byl v Pankráci popraven. Emil Hácha zemřel ve vazbě v Pankráci 27. června 1945.

Rozdíl mezi fašismem a nacismem

Nacismus bývá označován za německou podobu fašismu. Jeho jádrem byla ale rasa a antisemitismus, kdežto italský fašismus stavěl na státu a zachoval monarchii. V Itálii král a Velká fašistická rada v roce 1943 Mussoliniho sesadili, v Německu žádná taková pojistka nebyla. Podrobné srovnání najdete na stránce fašismus, další zřízení v přehledu politických systémů.

Neonacismus a trestnost

Neonacismus je souhrnné označení krajně pravicových hnutí, která se k nacismu hlásí po roce 1945. Podle § 403 trestního zákoníku hrozí za založení, podporu nebo propagaci hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka, 1 rok až 5 let vězení. Za veřejný projev sympatií k takovému hnutí podle § 404 hrozí 6 měsíců až 3 roky. Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo ospravedlňuje nacistickou genocidu, tomu podle § 405 hrozí také 6 měsíců až 3 roky.

Časté otázky

Co je nacismus?

Nacismus neboli národní socialismus je krajně pravicová totalitní ideologie postavená na rasismu, antisemitismu a vůdcovském principu. V užším smyslu jde o režim Adolfa Hitlera a NSDAP v Německu v letech 1933 až 1945.

Kde a kdy vznikl nacismus?

V Německu po první světové válce. V Mnichově vznikla 5. ledna 1919 Německá dělnická strana, 24. února 1920 se přejmenovala na NSDAP a od července 1921 ji vedl Hitler. K moci se nacisté dostali 30. ledna 1933.

Kdo je nacista?

Původně člen nebo stoupenec NSDAP a jejího národně socialistického hnutí. Strana měla v roce 1945 asi 8,5 milionu členů.

Co znamená zkratka NSDAP?

Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, česky Národně socialistická německá dělnická strana. Od 14. července 1933 byla jedinou povolenou stranou v Německu a spojenci ji po válce zakázali.

Kolik lidí zahynulo v holocaustu?

Podle Muzea holocaustu ve Washingtonu zavraždili nacisté a jejich spojenci asi šest milionů Židů, z toho zhruba milion v Osvětimi. Obětí nacistického pronásledování byli i Romové, nejméně 250 000, a 250 000 až 300 000 lidí s postižením.

Jaký je rozdíl mezi fašismem a nacismem?

Nacismus stavěl na rase a antisemitismu, které vedly ke genocidě, italský fašismus stavěl na státu a zachoval monarchii. V nacistickém Německu nebyla žádná instituce, která by mohla vůdce sesadit, jako to v Itálii v roce 1943 udělal král.

Údaje vycházejí z encyklopedie Muzea holocaustu ve Washingtonu, z holocaust.cz, z trestního zákoníku na zakonyprolidi.cz a z české a anglické Wikipedie s odkazovanou odbornou literaturou.