Belgický král, jako hlava konstituční federalistické monarchie Belgie, v Bruselu pověřil vlámského nacionalistu Barta De Wevera z Nové vlámské aliance (N-VA), aby se pokusil sestavit vládu.
Je to vrcholný belgický surrealismus.
Když se vlámský nacionalista Bart De Wever dostal k moci, sliboval, že svůj region odtrhne od zbytku Belgie. Nyní, když se v evropských i celostátních a regionálních volbách vyhoupl na první místo, je prvním a možná i posledním, kdo by se měl stát příštím premiérem Belgie.
Obsah článku
Změní federaci Belgie na konfederaci?
Belgický král požádal vůdce Nové vlámské aliance (N-VA), aby začal s jednáním, jak vytvořit vládnoucí koalici. Je to poprvé, co má člen nacionalistické a separatistické strany N-VA tak jasnou šanci na nejvyšší post ve federálním státě Belgie.
De Weverova strana usiluje o „nezávislou republiku Flandry“ podle prvního článku jejích stanov. Chce ale také zrušit monarchii.
Vlámští nizozemsky mluvící nacionalisté vstoupili do vlád na federální úrovni. Ale naposledy to nedopadlo dobře – v roce 2014 svrhli premiéra kvůli sporu o migraci – o čtyři roky později.
A přesto se po dvou desetiletích vedení strany Nové vlámské aliance (N-VA) zdá, že se De Wever rozhodl jít místo rovné cesty k separatismu a rozdělení Belgického království na dvě části, pracovat na reformě státu Belgie a federaci de facto přeměnit na konfederaci Vlámů a Valonů. Prosazuje také klasický konzervativní program fiskální disciplíny a zákona a pořádku. A většinu kompetencí chce dostat na regionální vlády Flander a Valonska.
Je to hazard, který není bez rizika. De Wever se stal zranitelným vůči radikálnějším separatistům z krajně pravicové strany Vlaams Belang – Vlámský Blok – Vlámský zájem dalšího velkého vítěze voleb – obhajující úplný rozpad Belgie ihned.
Pomalá demontáž Belgie?
Ve volbách se De Wever postaral o překvapivé vítězství a udržel si těsný náskok před Vlámským Blokem – Vlaams Belang, o kterém se předpovídalo, že drtivě vyhraje.
Vlámský Blog – Vlaams Belang vedl kampaň na sociální platformě, která zahrnovala zastavení migrace a radikální plán na rozbití země v rozmezí několika let. Aby předáci strany splnili své sliby, hledali podporu u vítězné N-VA.
De Wever s toutu kartou do voleb nešel. Před volbami vyloučil spolupráci se svými krajně pravicovými konkurenty a zmírnil své separatistické ambice, místo toho kandidoval na platformě fiskální disciplíny a státní reformy.
Jeho názor: „konfederalismus“, který by regionům jako Flandry umožnil převzít mnoho pravomocí federální vlády, ale zachovat minimální národní stát se sdílenou agendou v oblastech, jako jsou zahraniční věci a obrana.
De Wever prohlásil výsledek voleb za hlasování o důvěře. „Vlámsko si více než kdy předtím vybralo větší autonomii,“ řekl během svého nedělního vítězného projevu. Definitivní konec Belgie je podle něj „mimo mísu“ – alespoň prozatím.
Přátelé? Nizozemsky mluvící Flandry a frankofonní Valoni
Kromě vlastního úspěchu měl De Wever štěstí na výsledek samotného volebního hlasování ve frankofonní oblasti Belgie, kde středopravé Reformistické hnutí (MR) poprvé po třech desetiletích porazilo dominantní socialisty.
Mít na druhé straně jazykové propasti partnera s podobnými názory, alespoň na ekonomické záležitosti, je pro belgického politika vzácný luxus. Zatímco nizozemsky mluvící Flandry jsou tradičně pravicově orientované, frankofonní Valonsko inklinuje k levici.
V roce 2019, kdy N-VA a socialisté byli velkými vítězi hlasování, se rozhovory mezi nimi protáhly a nakonec ztroskotaly. Tentokrát Socalisté vyloučili připojení k federální vládě a nechali De Weverovi a šéfovi Reformního hnutí Valonska MR George-Louisi Bouchezovi volnou cestu, aby prozkoumali možnost vytvoření středopravého kabinetu na federální belgické úrovni.
K dvojici se pravděpodobně připojí dvě centristické strany, Křesťanskodemokratická a Vlámská strana (CD&V) a její frankofonní protějšek Les Engagés. Strany budou mít hodně co zapracovat, zejména na tom, kolik pravomocí a jakého typu jsou ochotny přenést na regionální vlády.
Jak se vyhnout valonskému vetu? Flandry na Valonsko finančně doplácí
Největší překážkou pro De Wevera je, zda dokáže přesvědčit frankofony, aby z něj udělali premiéra.
Vůdce nacionalistů a jeho strana N-VA mají za sebou historii démonizace Valonska – jeho politiků, jeho vysokých deficitů a jeho mizerné ekonomické produktivity.
Jedna z jeho prvních kampaní obsahovala obrázek motýlka uvnitř výstražného trojúhelníku, sotva zastřený odkaz na valonského socialistického vrcholného politika Elia Di Rupa, který je známý nošením motýlka. Jindy jel do Valonska s dodávkami plnými falešných peněz, aby bojoval proti finančním převodům z Flander do podstatně chudšího Valonska.
Nejpozoruhodnější je, že konečným cílem NV-A zůstává stejně konec Belgie, respektive vznik Flander. Strana vzešla z širšího hnutí, které od 50. let minulého století usilovalo o vlámskou autonomii.
Maxim Prévot, předseda Les Engagés, na otázku, zda by podpořil De Wevera jako premiéra, odpověděl: „Abych byl upřímný, pochybuji o tom.“
Král jmenoval De Wevera informátorem, což je role, ve které má odložit své stranické starosti a shromáždit informace o možných bodech dohody na budoucí vládě. Uvidí se, jak dlouho může De Wever zastávat roli podobnou státníkovi vlastně na dvě strany.
Prvním okamžikem k vyhodnocení dosavadních rozhovorů je 11. červenec, kdy Vlámsko-nacionalistické hnutí slaví svůj každoroční vlámský svátek. O deset dní později, 21. července, je belgický národní den, který slouží jako klíčové datum pro kontrolu pokroku belgické federální vlády.
Po celou dobu oslav budou všechny oči upřeny na De Wevera. Jestli si zachová chladnou hlavu – nebo zvolí nacionalistický a separatistický směr.
Ve Valonsku už mají regionální vládu prakticky hotovou
Volby otevřely cestu středopravicovému kabinetu. Král Philippe se sešel s De Weverem v královském paláci v Bruselu.
Výsledek nedělního hlasování by mohl připravit půdu pro středopravý kabinet zaměřený na fiskální disciplínu a reformu belgické byzantské institucionální struktury. N-VA i MR vedli kampaň na platformách obhajujících středopravou ekonomickou reformu s cílem snížit spirálovitě rostoucí vládní deficit země.
De Wever, který je také starostou severního přístavního města Antverpy, v minulých letech zmírnil své ambice rozbít Belgii. Během kampaně se jeho umírněnější strategie státní reformy střetla s krajně pravicovým Vlámským Blokem – Vlaamsem Belangem, který vedl kampaň za slib prohlásit Vlámsko za „suverénní“ a stanovil lhůtu pěti let na rozbití Belgie.
Sestavení belgické federální vlády je notoricky obtížné. Země drží světový rekord za nejdelší dobu bez vlády od doby, kdy v letech 2010–2011 potřebovala k tomu 541 dní.
Strany budou muset vytvořit regionální vládní koalice i federální koalici. Vyjednávání probíhají paralelně a hrozí, že se navzájem naruší, pokud se strany střetnou.
Sestavení vlády by tentokrát mohlo jít výrazně rychleji, protože šéf Valonského Refomního hnutí MR Georges-Louis Bouchez řekl, že by to všechno mohlo být hotovo během „několika týdnů“.
De Wever má na starosti jednání o sestavení vlámské regionální vlády. Ve Valonsku se Reformisté z MR s křesťanskými-demokraty z Les Engagés už zavázali, že společně vytvoří regionální vládu.
Použité zdroje:
