Předpokládané nedělní vítězství Strany svobody – Svobodných (FPO) v Rakousku, konkrétně v rakouských parlamentních volbách, by rozšířilo středoevropský blok přátelský s Vladimirem Putinem.

I z tohoto důvodu jsou to podle listu POLITICO nejdůležitější letošní volby v Evropě, přesto uprostřed záplavy dalších „nejdůležitějších voleb“ v roce 2024 – jako byly ty ve Francii.

Vznikne napětí mezi Vídní a Bruselem

V neděli jdou Rakušané k volbám v hlasování typu „do-or-die“, které by mohlo dostat k moci neofašistickou Stranu svobody (FPÖ), založenou v 50. letech minulého století bývalými důstojníky SS. Průzkum Poll of Polls od společnosti POLITICO staví FPÖ těsně před volebním dnem s 27 procenty, před Lidovou stranou (ÖVP) s 25 procenty. 

To je důležité, protože Rakousko, navzdory své skromné ​​velikosti pouhých devíti milionů lidí, hraje v Evropě v otázkách obchodu a migrace nadměrnou roli. Agresivní postoj FPÖ vůči Bruselu – její vedení koketuje s myšlenkou „Öxitu“, nebo-li „Brexitu rakouského typu“ – jistě povede k dalšímu napětí mezi EU a Vídní. 

Nejznepokojivější je, že vítězství Svobodných (FPÖ) by vytvořilo populistický středoevropský blok nakloněný Rusku, který by se rozprostíral od ukrajinské hranice se Slovenskem a Maďarskem až po rakouskou hranici se Švýcarskem, což prezidentovi Ruské federace Vladimiru Putinovi usnadnilo rozsévání nespokojenosti v srdci Evropy. 

Navzdory své pestré historii politických skandálů a korupce se Rakousko v EU dlouhodobě drží nad svou „váhovou kategorií“. Je to z velké části dáno geografií. Díky své poloze ve středu kontinentu se země již dlouho stala opěrným bodem pro obchod – hlavní severojižní koridor EU protíná Tyrolsko, zatímco rakouské hranice na východě a jihovýchodě sloužily jako brána západní Evropy na Balkán. 

Geografie také učinila z Rakouska křižovatku migračních toků z Blízkého východu a Afriky. Za posledních deset let tato země přijala více uprchlíků na hlavu, než kterákoli jiná země EU, což podporuje oživení protiimigrační strany FPÖ.    

Podobně jako v bývalém východním Německu, které nikdy plně nepočítalo se svou nacistickou minulostí (a v posledních týdnech houfně volilo krajní pravici), Rakousko většinu poválečného období „utíkalo od historie“.

I když země v posledních letech v této oblasti udělala určitý pokrok, desetiletí strávená v popírání viny na zločinech nacismu, zanechala hlubokou stopu na politické kultuře země, což vysvětluje, proč je možné, že strana doslova zrozená z nacismu může získat tak silnou podporu. 

Strana Svobodní (FPO) se možná vyvinula v druh antimigrantské, protiislámské populistické síly, která se uchytila ​​ve velké části Evropy, ale začala jako politické útočiště pro bývalé nacisty. Nejenže se FPÖ od této minulosti nedistancovala, ale také ji přijímá, alespoň v soukromí, přičemž přední představitelé strany se pravidelně dostávají do problémů, když v tichosti vzdávají hold svým nacistickým předkům. 

Haiderovi nástupci jsou jasným favoritem voleb

FPÖ, vedená nepatrným ideologem, který se stal krajně pravicovým ideologem Herbertem Kicklem, který se zavázal uzavřít rakouské hranice a „remigrovat“ každého, koho bude považovat za cizince, vede od podzimu 2022 národní průzkumy. 

Je to myšlenka, která vyvolala v Německu počátkem tohoto roku politické pozdvižení po informaci, že o „remigraci“ diskutovala skupina prominentních krajně pravicových osobností při večeři ve vile v braniborské Postupimi. To nezabránilo lídrovi FPÖ v jeho předepisování pro Rakousko. „Remigrace je dávno zpožděná!“ řekl vzdorovitý Kickl.  

Kickl, kdysi pomocník Jörga Haidera – politického talentu, který přeměnil FPÖ z okrajové strany na mainstreamovou sílu tím, že zviditelnil otázku migrace – převzal stranu v roce 2021, protože se stále zmítala v masivním korupčním skandálu, který ji v roce 2019 vyhnal od moci.

Přestože strana byla v posledních desetiletích ve vládě, vždy hrála druhé housle. Nedělní výhra by Kicklovi a jeho partě krajně pravicových extremistů mohla poprvé poskytnout největší páku moci. 

Někteří v rakouském establishmentu se domnívají, že Kickl by se nevyhnutelně umírnil, pokud by FPÖ získala moc, à la Giorgia Meloni, vůdce krajně pravicových strany Bratři Itálie, která od té doby, co se stal před dvěma lety italskou premiérkou, zvolila pragmatičtější kurz, než většina voličů čekala. Přesto v Kicklově minulosti nic nenasvědčuje tomu, že by tak učinil. 

Abychom pochopili, co to může znamenat mít Kickla za premiéra Rakouska, není třeba se dívat dále než na poslední působení FPÖ u moci před šesti lety, kdy byl ministrem vnitra. V prvních týdnech v úřadu dohlížel Kickl na hromadný  útok na zpravodajskou službu země, kterou on a jeho strana podezírali z infiltrace informátorů do FPÖ. 

V průběhu policejní razie v sídle špionážní agentury na začátku roku 2018 byla policií zabavena databanka obsahující roky tajné komunikace mezi rakouskými zpravodajskými službami a západními službami, včetně CIA a MI6. Úřady nikdy nezjistily, zda byly vytvořeny kopie takzvaného Neptunova pevného disku, ale rakouské západní partnerské služby byly znepokojené úzkými vazbami Kicklovy strany na Moskvu  – reagovaly na bezprecedentní porušení tím, že pozastavily sdílení zpravodajských informací ministrovi vnitra zvolenému za Svobodné. 

V otázce migrace, což je chléb a másla FPÖ, Kickl zvolil podobně neortodoxní přístup. V roce 2019 se rozhodl přejmenovat rakouská azylová registrační střediska na „Výjezdová střediska“. Kicklovy plány na vytvoření toho, co nazývá „pevnost Rakousko“, byly zmařeny náhlým pádem vlády v květnu 2019 poté, co  se objevila nahrávka, ve které tehdejší vůdce FPÖ nabízel prodat politické laskavosti ženě, o které se domníval, že je neteří ruského oligarchy. 

Následný skandál, známý jako aféra na Ibize podle španělského ostrova, kde bylo video tajně natočeno, dodnes řeší rakouské soudy soudy. 

Inzerát

Volební aritmetika: Velká koalice proti Svobodným je nepravděpodobná

I když FPÖ v neděli vyhraje rakouské parlamentní volby, není zdaleka jisté, že se jí podaří sestavit rakouskou vládu. Většina ostatních stran spolupráci s krajní pravicí vyloučila. 

Osud strany závisí na středopravé ÖVP (Lidovců), která v současnosti vede rakouskou vládu se Zelenými. ÖVP má dlouhou (a někteří by řekli pestrou) historii spolupráce s FPÖ. V roce 2000 se strana stala první v západní Evropě, která vstoupila do koalice s krajní pravicí, čímž porušila tabu, které přimělo rakouské partnery v EU uvalit bilaterální „diplomatické sankce“ na Vídeň. 

Tato vláda se po třech letech zhroutila v hořkosti a skandálu, ale ÖVP se v roce 2017 rozhodla znovu pod vedením Lidovce Sebastiana Kurze. Tento experiment skončil aférou na Ibize o pouhých osmnáct měsíců později.

„Někdejší velká hvězda rakouské politiky“ Sebastian Kurz  se nedlouho poté dostal do vlastních problémů  a do finančního skandálu. Nynější vedení Lidovců ÖVP pod vedením kancléře Karla Nehammera trvá na tom, že by kancléře Kickla nikdy nepřijalo, nevyloučilo ale jinou postavu Strany svobody (FPO). 

I když existuje možnost, že by ÖVP, i kdyby skončila druhá, mohla vybudovat trojkoalici se sociálními demokraty a menšími stranami, jako jsou liberální Neos nebo Zelení, historie naznačuje opak. 

V nedávných regionálních volbách ÖVP zaujala tvrdý postoj vůči FPÖ, po volbách „změkčila“ a usilovala o koalice s ní. Krajní pravice je nakonec v politice blíže ÖVP. Dvoučlenná koalice se navíc snáze řídí. 

O podobě příští rakouské koalice lze s jistotou říci jen to, že Lidovecká ÖVP, která je ve vládě bez přerušení od roku 1987, má téměř jisté místo u vládního stolu. Pokud jde o jednání s Kicklem, bude se ÖVP, i jako druhá na druhém místě, moci spolehnout na rakouského prezidenta Alexandra Van der Bellena (Zelení), že se bude do jednání vměšovat. Podle rakouské ústavy prezident jmenuje vládu a může odmítnout kandidáty na kancléře a ministry. 

Van der Bellen, bývalý vůdce Strany zelených s vnitřním odporem k FPÖ, bude nerad, když bude jeho odkaz pošpiněn tím, že umožní ultrapravicovému ideologovi převzít moc. 

Antisytémové strany: Pivní strana BIER útočí na sedm procent

Ostatně, na tom, jako dopadnou Zelení, liberální strana NEOS či sociální-demokraté (tradičně silní ve Vídni) se spekuluje a usuzuje se, že spíše tyto tradiční strany ztratí, Posílí zřejmě rakouští komunisté a antivaxerová strana MFP, ale tři a dvě procenta asi stačit nebudou.

Velkou neznámou je, jak dopadne nová Pivní strana BIER, jejíž preference se pohybují v neuvěřitelném rozmezí jednoho až sedmi procent. Šanci ale má, jelikož i v Rakousku je hodně voličů, kteří chtějí volit antisystémové politické strany.

Loni v říjnu skončil v prezidentských volbách předseda rakouské Pivní strany na třetím místě. Lékaře a frontmana punkové kapely Turbobier Dominika Wlazného volilo 337 tisíc Rakušanů. Po devíti měsících od voleb jsou pivaři na dosavadním vrcholu svých preferencí, z posledního průzkumu jim vyšla dokonce dvanáctiprocentní podpora.

Po mnohaleté pauze od dob české Strany přátel piva a polské PPPP se ve středoevropském regionu opět zjevila alkoholová strana. Po pádu komunistických režimů rozkvetla svobodná soutěž politických stran, která mnohde vyústila v úsměvná uskupení. Byly jimi i různé alkoholové strany, které mají ve střední Evropě více než kde jinde poměrně bohatou historii.

Neofašistická slovenská Kotlebova ĽSNS vznikla přejmenováním Strany přátel vína. U nás zase v 90. letech působila Strana přátel piva, která vznikla již v lednu 1990 jako recese studentů plzeňské pedagogické fakulty. Ve volbách 1990 získali 43 tisíc hlasů, což stačilo na 0,61 procenta, o dva roky později zisk zdvojnásobili na 1,3 procenta a v roce 1996 kandidovali do Sněmovny spolu s národními socialisty a získali lehce přes dvě procenta hlasů. Na poslance tak nikdy nedosáhli.

Rakouský pivní úspěch: Má Pivní strana minimálně na devět procent?

Čeští političtí pivaři jsou však již polozapomenutým výstřelkem 90. let. V sousedním Rakousku jde však o politickou aktualitu. „Všechno to začalo písní Die Bierpartei (Pivní strana), kterou jsem napsal před pár lety,“ popsal před několika lety pro Beeermag.it recesista, hudebník a lékař Dominik Wlazny neboli Marco Pogo.

„Natočili jsme k tomu s Turbobier i videoklip, vyrobili jsme propagační materiály a stranu skutečně zaregistrovali. Od té doby jsem měl na téměř všech koncertech krátký politický projev, ve kterém jsem publiku slíbil, že budu velmi brzy kancléřem.“

Pivo je podle frontmana a předsedy strany úžasná věc a skvělý stimulant. „Pivo používám k předkládání svých politických myšlenek,“ vyprávěl.

Pivní stranu založil v roce 2014. Prvních voleb se zúčastnila v roce 2019 a šlo rovnou o parlamentní, získala však jen 0,1 procenta hlasů. O rok později se pivaři zkusili prosadit ve Vídni, a to už získali 1,8 procenta hlasů voličů a jedenáct křesel v různých vídeňských obvodech.

Jejich desetibodový program obsahoval mimo jiné nahrazení vody ve fontáně na Schwarzenbergplatz pivem, dále umožnění restauračních zahrádek v zimě, zákaz zavírací doby restaurací a barů, zavedení měsíčních dodávek sudů piva do rakouských domácností (50 litrů na každého dospělého a 20 litrů na dítě) nebo zrušení daně na alkoholické nápoje v restauracích a její nahrazení padesátiprocentní daní na radlery a „jiná zvěrstva“.

Nástup pivařů přišel loni na podzim, kdy je začaly rakouské výzkumné agentury měřit mezi relevantními stranami. Těmi jsou v Rakousku lidovci ÖVP, sociální demokraté SPÖ, krajně pravicoví Svobodní FPÖ, Zelení, liberální NEOS a komunisté KPÖ.

V říjnových prezidentských volbách tehdy sice mandát už v prvním kole obhájil Alexander Van der Bellen, mezi ostatními převážně národoveckými a konzervativními kandidáty ale zaujal třetím místem a ziskem 8,3 procenta hlasů právě předseda Pivní strany Dominik Wlazny zvaný Marco Pogo.

Jeho popularita pomohla rakouské pivaře zpropagovat, a tak se záhy objevili v prvním průzkumu. Pro Pogovy pivaře se v průzkumu agentury Market-Lazarsfeld vyslovilo sedm procent respondentů.

Použité zdroje: Český rozhlas