Kdo vyhrál a kdo prohrál v letošních volbách do Evropského parlamentu?

Jedna věc je po volbách do Evropského parlamentu jistá: Ne všichni slaví. Zatímco pravice, zejména ta nacionální, nabírala na síle, zelení a liberálové zažívali krušné chvíle.

Francouzský prezident Emmanuel Macron dostal „takový výprask“, že okamžitě rozpustil národní parlament a vyhlásil nové parlamentní volby.

Kdo jsou vítězové letošních evropských voleb?

Ursula von der Leyenová

Předsedkyně Evropské komise vzešla z hlasování s možnou koalicí socialistů, liberálů a vlastní středopravé Evropské lidové strany (EPP). Očekává se, že společně tyto tři skupiny – které ji podporovaly během jejího současného funkčního období – budou mít ve sněmovně asi 407 hlasů. 

Přestože potřebuje v parlamentu „jen“ 361 hlasů, aby si zajistila druhý mandát, možnost zběhnutí znamená, že její vítězství ještě není hotovou věcí. Bude také potřebovat podporu národních lídrů Evropské unie v Evropské radě. 

Přesto má Evropská lidová strana – EPP dobrou pozici, aby ji prosadila na pozici šéfky Evropské komise. Manfred Weber, lídr EPP, vyzval německého kancléře Olafa Scholze a francouzského prezidenta Macrona, aby podporovali von der Leyenovou ještě v jednom funkčním období – tedy dalších pět let.

Evropská lidová strana – EPP zvítězila v Německu, Španělsku, Polsku, Bulharsku, Slovinsku, Litvě, Lucembursku, Kypru, Lotyšsku, Estonsku, Finsku, Chorvatsku a Řecku. Získali také šest křesel v Nizozemsku, čímž překonali očekávání.

Giorgia Meloniová a Donald Tusk

Italská pravicová vůdkyně vyhrála volby v Itálii a dostala se daleko před své rivaly. To z ní dělá spolu s polským premiérem za Občanskou platformu – Občanskou koalici Donaldem Tuskem jednu z mála vůdců velké země EU, která si dokráčela k velkému domácímu vítězství.

Krajní pravice

Vítězství krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penové bylo velkým příběhem eurovoleb poté, co výsledek Národního sdružení Marine Le Penové přiměl Macrona k rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb.Krajně pravicové strany se také umístily na prvním místě v Rakousku, děleně na prvním místě v Nizozemsku a na druhém místě v Německu a v Rumunsku. Reconquest francouzského ohnivého Érica Zemmoura se také senzačně dostalo do Evropského parlamentu. 

Socialisté?

No tak nějak. I když zrovna neoslnily, evropské středolevé strany držely linii, byly druhé ve velkých zemích jako Španělsko a Itálie a těsně třetí ve Francii, kde se zdá, že Raphaël Glucksmann vzkřísil středolevici, zatímco tradiční strana francouzských komunistů získala jen 2,4 procenta hlasů.

Jako poražené musíme ale zmínit Německo, kde se Scholzovi sociální – demokraté dostali na pro ně smutné třetí místo, za krajně pravicovou stranu Alternativa pro Německo.  Mimochodem, v Německu neexistuje pětiprocentní klauzule pro volby do Evropského parlamentu, a tak se dokázali prosadit jiné socialistické strany, na čele s novou Stranou pro změnu Sahar Wagenknechtové – Práce a Solidarita, která získala 6,2 procenta hlasů a šest mandátů v Evropském parlamentu. Jen tak mimochodem o procento a křeslo více, než vládní němečtí liberálové z FDP:

Péter Magyár

Péter Magyar, bývalý spojenec a právník maďarského premiéra Viktora Orbána, se najednou stal rivalem toho samého maďarského premiéra Viktora Orbána, se ukázal jako nesporná tvář maďarské opozice, když získal téměř třicet procent hlasů a z největší pravděpodobností míří do Evropské lidové strany EPP.

Roberta Metsolaová

Maltská předsedkyně Evropského parlamentu získala své straně další křeslo, když získala přes 87 000 preferenčních hlasů. Maltská média uvedla, že se stala kandidátkou na europoslance s nejvyšším počtem hlasů v zemi od vstupu Malty do Evropské unie. 

Kdo jsou poražení voleb?

Emmanuel Macron a Olaf Scholz

Francouzský prezident dostal ránu poté, co jeho strana přišla ve vzdálené vteřině, sotva před socialisty, o nichž se kdysi myslelo, že je poslal na „politický hřbitov“.

Sociální demokraté německého kancléře Olafa Scholze byli rozdrceni středopravými křesťanskými demokraty a krajně pravicovou Alternativou pro Německo. S pouhými 14 procenty hlasů získala německá sociální demokracie SPD nejhorší výsledek v celostátních volbách za více, než sto let. Scholz čelí výzvám křesťanských demokratů z CDU/CSU, aby vypsal předčasné volby.

Zelení

Po velkém úspěchu v eurovolbách v roce 2019 se Zelení prosadili v Německu, nyní klesli z 21 křesel na pouhých 12, ve Francii se sotva drželi a v Portugalsku dosáhli nuly. Celkově ztratili asi dvacet míst za bezútěšnou noc pro aktivisty za klima.

Jeden z hlavních kandidátů strany, nizozemský europoslanec Bas Eickhout, nasadil odvážnou tvář a řekl, že Zelení se budou snažit hrát „konstruktivní“ roli v koaličních rozhovorech – tedy pokud bude mít von der Leyenová zájem s nimi mluvit.

Je potřeba říci, že v ČR překročila Strana Zelených jedno procento a získá volební příspěvek. Na to, jak vystupovali některá média proti Green Dealu, je to vlastně úspěch.

Viktor Orbán

Maďarský nacionalistický vůdce dopadl hůř, než se očekávalo. Poté, co čelil tvrdé výzvě ze strany svého bývalého spojence a právníka Pétera Magyára. Zatímco jeho strana Fidesz získala 43,8 procenta hlasů, byl to její nejhorší výsledek ve volbách do Evropského parlamentu.

Brusel přesto bude sledovat, zda své europoslance vmanévruje do nacionalistické skupiny Evropských konzervativců a reformistů, čímž italské premiérce a šéfce strany Bratři Itálie Meloniové dodá další početnou skupinu europoslanců.

Matteo Salvini

Italská strana Liga místopředsedy vlády Mattea Salviniho, která v roce 2019 získala 34 procent hlasů a v současnosti předsedá krajně pravicové skupině Identita a demokracie, tentokrát získala méně než 9 procent, čímž se vyrovnala Forza Italia (která kandidovala se jménem zesnulého Silvia Berlusconiho na hlasovacím lístku). Uvažuje se, že strana Liga – Liga Severu bude hledat za Salviniho náhradu.

Piráti

Česká pirátská strana ztratila dva mandáty a získala jen jeden. V Německu, kde neplatí pětiprocentní klauzule ke zvolení do Evropského parlamentu, a kde se do europarlamentu dostali dva europoslanci za satirickou stranu DIE PARTEI, tři za Volt Německo a po jednom europoslanci Strana rodin Německa, Strana ochránců zvířat a strana s názvem Strana pokroku – Základní demokratické hnutí, němečtí Piráti zcela propadli a nezískali ani jeden mandát.

Na Slovensku dokonce Pirátská strana stáhla kompletně sestavenou kandidátku ještě před volbami.

Zastánci referenda a přímé demokracie

Strany a hnutí propagují referenda a prvky přímé demokracie neuspěli. A nebyla to jen česká SPD Tomia Okamury. Pod jedním procentem skončila koalice Švýcarské demokracie – Strany státu přímé demokracie/Strany Práce. Na Slovensku „obávaná“ koalice Slovensko – Za lidi Igora Matoviče zůstala pod dvěma procenty.

Uspěli nebo neuspěli?

Komunisté

Zatímco tradiční komunistické strany v Itálii a ve Francii nezískali ani jeden mandát, čeká KSČM v koalici „Stačilo!“ získala dva mandáty v Evropském parlamentu. V sousedním Rakousku, kde zvítězila krajně pravicová strana Svobodní, a kde se Zelení a liberálové (NEOS) sotva dostali nad čtyřprocentní hranici potřebnou ke zvolení do Evropského parlamentu, dostala Rakouská komunistická strana tři procenta. Mimochodem, loni vyhráli rakouští komunisté komunální volby a získali post starostky druhého největšího města Rakouska – Štýrského Hradce (Grazu).

Sinn Féin a Vlámský zájem

Jak se ještě počítají výsledky irských voleb do místních zastupitelstev a křesel v Evropském parlamentu, je již jasné, že voliči drasticky překreslili bojové linie v neprospěch strany MY SAMI – Sinn Féin, která je pro sjednocení Irska se Severním Irskem.

Pokles z přízně veřejnosti zanechal aktivisty Sinn Féin ohromen. Po celá léta se Sinn Féin poprvé objevila na pokraji převzetí moci v Irské republice po desetiletích v politické divočině a od roku 2020 jako hlavní opoziční strana.

Podle konvenční moudrosti se zdálo pravděpodobné, ne-li nevyhnutelné, že Sinn Féin přemůže obě strany vítězné strany, které nakonec skončily před Sinn Féin. To by poskytlo irské republikánské straně jedinečnou přeshraniční platformu pro realizaci své velkolepé strategie sjednocení státu Irsko s regionem Spojeného království Severního Irska, kde Sinn Féin vede svou obnovenou vládu napříč komunitami.

Podpora Sinn Féin ale v Irsku neustále klesá, naopak roste zvýšená obava veřejnosti z nekontrolované imigrace . Sinn Féin tak předběhly strany Fine Gael a Fiannu Fáil. Ty poskytují základ pro rozvoj příští generace národních lídrů.

Sinn Féin klesla pod dvanáct procent hlasů. Nezávislí, mezi nimi kandidáti s protiimigrační rétorikou dosáhli ohromujících 21 procent. Právě tito kandidáti nyní používají podobnou rétoriku jako kdysi radikální MY SAMI – bez migrantů sjednotíme stát Irsko s regionem Spojeného království Severního Irska.

Vlámský zájem – Vlámský blok usiluje o separatistické odtržení Flander a rozpad federální konstituční monarchie Belgie na Vlámskou a Valonskou část. Ve volbách skončil třetí (stejně jako Sin Féin v Irsku), ale doposud vládnoucí liberálové propadli a dvě vítězné strany jsou – jedna z Flander a jedna z Valonska. Co to znamená? Program Vlámského zájmu se de facto naplňuje. Budoucí federální vláda bude mít minimální kompetence a ve Flandrech budou vládnout Vlámové, zatímco ve zbytku země Valoni. Od konfederace je už jen krůček k rozpadu Belgie.

Použité zdroje: