Všechny země světa nefungují stejně. Často je to dáno jinou historií, životní filozofií a nebo náboženstvím. Tento článek vám jasně a stručně rozdělí a vysvětlí různé formy vlády.
Obsah článku
Absolutní monarchie
Absolutní monarchie je druhem monarchie, kde panovník přímo disponuje státní mocí a není omezen ústavou nebo parlamentem. Panovník je nadřazen zákonu, což v praxi znamená, že zákonům, které sám vydává, nepodléhá. Ideálním příkladem takového panovníka je Ludvík XIV., který sám o sobě prohlásil „L’état, c’est moi“ tedy „Stát jsem já“.
Dnes je příkladem takovéto země Saudská Arábie.
Konstituční monarchie
Konstituční monarchie je druh monarchie, ve které panovník země vykonává pravomoci na základě psané či nepsané ústavy. Dále se v konstituční monarchii dodržuje zásada dělby moci, kde je panovník hlavou státu s vymezenými pravomocemi podle ústavy a hraje především úlohu reprezentativní. V Evropě pak panovník obvykle nerozhoduje o otázkách politiky a neurčuje důležité politické představitele.
Mezi takové země patří například Norsko se svojí královskou rodinou a Švédsko.
Prezidentská republika
Prezidentská republika je forma vlády, ve které je hlava vlády hlavou výkonné moci, která je zcela oddělená od zákonodárné moci a soudní moci. Hlavá vlády je volena přímo nebo nepřímo skupinou občanů a zákonodárný sbor nemůže odvolat prezidenta. Základním principem, který funguje v prezidentské republice je princip oddělení jednotlivých mocí a také systém brzd a protivah, které brání potencionálním autoritářských tendencím hlavy státu.
Prezident má funkční období na dobu určitou. Může také zločincům odpustit nebo zmírnit tresty. Prezidentské volby se konají v pravidelných dobách a nelze je vyvolat vyslovením nedůvěry nebo jinými postupy. Prezident může obecně řídit členy kabinetu, armády nebo jakéhokoli zaměstnance výkonné moci, ale nemůže odvolávat soudce.
Prezidenskými republikami jsou například Korejská republika nebo Spojené státy americké.
Poloprezidentská republika
poloprezidentská republika je forma republiky, ve které je vláda odpovědná parlamentu, ale prezident, který je volený přímo občany, má postavení přesahující pravomoci prezidenta parlamentní republiky. U této formy vlády jde o jakýsi kompromis mezi parlamentním a prezidentským systémem. Hlava státu zde hraje velmi důležitou roli a účastní se výkonu moci. V této formě pak existují dva aktéři exekutivy: prezident a vláda v čele s premiérem. Prezident zde smí vykonávat své pravomoci bez kontrasignace, tedy bez jakéhosi vyjádření členů vlády. Prezident je také zpravidla neodvolatelný a nezodpovědný za výkon svého úřadu.
Tuto formu vlády bychom našli ve Francii, Portugalsku, ale třeba i v Rusku a na Ukrajině.
Parlamentní republika
Je forma vlády založená na dělbě moci mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Důležitou roli zde také hraje systém brzd a protivah, jinými slovy na vzájemném ovlivňování těchto mocí. Zde pak hraje hlavní roli zde parlament. Základním rysem parlamentní republiky je vláda odpovědná legislativě. V parlamentní republice pak existuje hlasování o důvěře vládě. Hlava státu, většinou prezident, má pak omezené exekutivní pravomoci, ale není hlavou vlády. Také jmenuje vládu, ve které většinou pověří představitele nejsilnější parlamentní strany jejím sestavením. Vláda není odpovědna prezidentovi. Tato forma patří mezi velmi časté formy vlády.
Země, které mají tuto formu jsou například kromě Česka také Indie, Německo nebo třeba Itálie.
Vzácné formy vlád:
Tyto formy jsou v moderním světě málo časté nebo už neexistují.
Diarchie – forma vlády v níž jsou hlavou státu dvě osoby. Ve většině diarchií je vláda spolupanovníků doživotní a jejich práva a povinnosti po smrti přecházejí na jejich děti nebo rodinné příslušníky.
Švýcarský systém – velmi specifický politický systém, který vychází z federální ústavy a ústav všech švýcarských kantonů. Švýcarsko je zemí se zvláštním postavením v mezinárodním systému, zejména co se týče neutrálního statutu. Vyznačuje se například intenzivním kantonalismem tedy zvýrazněním postavením jednotlivých jednotek konfederace a jejich důležitost před celkem a nebo vužíváním institutů přímé demokracie, v praxi hlavně pak referenda. Celkový počet švýcarských referend je srovnatelný se sumou referend ve všech ostatních zemích světa. Ve Švýcarsku má referendum navíc konstitutivní charakter a může tak závazně ovlivňovat funkci státu.
Socialistická republika – státní forma, v jejíž čele stojí obvykle prezident a v níž má vedoucí úlohu obvykle komunistická strana.
Islámská republika – státní zřízení ve státech, kde je oficiálním náboženstvím islám. Zákonodárství a způsob vládnutí přísně odpovdídá islámskému právu šaría. Mezi takovéto země patří například Súdán nebo Pákistán.
Teokratická monarchie – forma vlády, v níž bývá spojena funkce panovníka a církevního představitele. Jedním příkladem může být Vatikán, kde Papež představuje hlavu státu a vrcholný orgán výkonné, soudní a zákonodárné moci. Dalším příkladem teokratické monarchie je Saudská Arábie.
Teokracie – forma vlády, kde se vládnoucí jedinec nebo skupina odvolává na božskou moc a božské právo. Kněžstvo je v teokracii obvykle hlavním prostředníkem a vykladačem božské vůle a práva. Poslední moderní teokracií s božským panovníkem bylo Japonské císařství do roku 1946. Často se také udává, že blízko k teokracii byla i vláda dalajlámů v Tibetu.
