Rakousko-Uherská monarchie řada českých, moravských, ale také dalších slovanských vlastenců – slezských, lužickosrbských a kašubských věznila a dokonce je odsoudila i k vysokým trestům, včetně trestu smrti (proces s Omladinou, Karlem Kramářem či Aloisem Rašínem).
Řada vlastenců dávala najevo svůj odpor vůči monarchii Habsburků. Nosili trikolóry, pořádali shromáždění lidu, při kterých se hlásili k ideálům slovanské vzájemnosti, nakupovali v obchodech českých, moravských, slezských a lužickosrbských živnostníků, to podle toho, zda žili v Praze, Brně, Opavě či Budyšíně, Chotěbuzi nebo Žitavě.
Obsah článku
Vlastenectví? Doposud v europarlamentu prázdný pojem?
Vlastenectví a idea slovanské vzájemnosti se v našich zemích nosilo hlavně za okupace země, přičemž skutečným vlastencům šlo o život a řada z nich za vlastenectví také zaplatila tím nejcennějším – svým životem!
Vlastenectví je vůbec zajímavý pojem, který se ale z našich čítanek vytrácí. Každý z nás si pod ním představí něco jiného. Velká skupina obyvatel ho nyní spojuje především se sportem. Jsou ochotni zabalit se do českých vlajek a s pivem v ruce a s odhodláním v očích fandit až do ochraptění našim reprezentantům. Mají-li ovšem úspěchy. Nemají-li úspěchy, neštěkne po nich ani pes, žádné projevy vlastenectví se nekonají, maximálně zazní pár ošklivých slov.
A divíte se, že se vlastenectví se stává prázdným pojmem a ideály slovanské vzájemnosti se stalo prázdným pojmem? Ve školách vykládají Pekařovo pojetí dějin, že Jan Žižka byl lapka, co vypaloval kláštery, na vysokých školách rostou obory spojené s výchovou k Evropanství, zatímco prestižní a ojedinělá katedra Sorabistiky (dějin a jazyka Lužických Srbů – slovanského národa, který byl součástí českého království) na prestižní české univerzitě pomalu skomírá!
Generace lidí, která se zbraní v ruce bránila Československou republiku, bohužel vymírá. Mnozí občané ČR se v cizině za své češství stydí. Tradičně vlastenecké symboly jsou spíše zesměšňovány nebo alespoň považovány za přežilé, v módě je „cool“ a „zoom“.
Ve strukturách Evropské unie hrajeme MY Slované roli nevyzpytatelného a nespolehlivého partnera, takového věcně zlobivého dítěte. Vlastenectví se v dětech vůbec nepěstuje, učitelé se tématu lásky k vlasti raději vyhýbají, aby nepřipomínali povinnou a za vlasy přitaženou vlasteneckou pseudo-výchovu z dob reálného socialismu.
Českou, moravskou, slezskou a lužickosrbskou kulturu jsme zrádně vyměnili za pochybné cizí kýče, národní tradice si buď vůbec nepřipomínáme, a když už přeci jen, dokáží je naši pseudo-umělci parodovat.
Lužičtí Srbové? CDU a Zelení na ně už zapomněli
Chystá se některá z politických stran nyní ve volbách do Evropského parlamentu tento handicap změnit? Přišla nějaká strana či hnutí s nápady, jak probudit v občanech naší země onen přirozený cit – lásky k rodné zemi, k lidem, kteří v této zemi žijí a ke kultuře, folklóru i národní hrdosti na území ČR. Je to bezpochyby téma, které by měla skutečně vlastenecká strana či hnutí zvednout a přijmout za své.
A když už se přeci jen některá politická formace o náznak vlastenectví pokusí, bývá označována za extrémistickou, ať už oprávněně či nikoliv, ať už levicově či pravicově.
Nejde jen ale o politiku, ale o výchovu k vlastenectví obecně. Jak mají učitelé a vychovatelé vkusně připomínat české, moravské a slezské národní tradice, podávat národní historii, jak mají podnikatelé a hospodářské, živnostenské a agrární komory prosazovat národní zájmy, podporovat výrobky z ČR?
Na to by nám měly dát odpověď autority této země, kteří si místo první Československé „Masarykovy“ republiky berou jako téma spíše takzvanou přímou demokracii z americké a švýcarské ústavy. Zdá se, že vlastenectví se stalo prázdným pojmem, alespoň u nás, bohužel.
Přesto budeme ve volbách do Evropského parlamentu volit jednadvacet zástupců ČR. Ale co „malé slovanské národy“ – Lužičtí Srbové a Slezané. Budete se divit, ale ještě donedávna měli právě Lužičtí Srbové poměrně „silný hlas“ v Evropském parlamentu. Saské CDU (Křsťansko-demokratická unie) a Saská Strana Zelených vystupovali s tématy na podporu Lužických Srbů.
Ty doby jsou ale pryč a nyní na to, že Lužickosrbskému spolku Domowina, zastupujícímu menší slovanský národ Lužických Srbů, upozorňuje především jednapadesátiletý člen Spolkového sněmu a překvapivě člen Alternativy pro Německo Petr Bystroň. Jednapadesátiletý rodák z Olomouce, nyní žijící v Bavorsku, který byl původně členem liberální FDP, sice nyní za Alternativu AfD kandiduje do Evropského parlamentu jako číslo dvě na německé kandidátce, má ale před volbami zakázáno pronášet stanoviska, jelikož byl médii obviněn, že na území ČR, přebíral jeho asistent od ruských oligarchů peníze na kampaň.
CDU a Zelení v Sasku a v Braniborsku nyní o tématu Lužických Srbů a jejich problémů mlčí. Což se nelíbí spolku Domowina a ozval se na veřejnoprávní německé stanici MDR: „Pomalu zaniká Lužickosrbské národní divadlo v Bautzenu (Budyšíně – pozn. autora), ubývají peníze na činnost lužickosrbských spolků, a to nejen v Sasku, ale i v Braniborsku, kde se Lužičtí Srbové koncentrují kolem Chotěbuzi.“
Důvod je podle spolku Domowina jasný? Do Německa proudí muslimští migranti, kterým se dávají někdy až příliš velké sociální dávky. A tak na peníze pro Lužické Srby prostě není.
Slezští poslanci se prosadili zatím ve sněmu Vojvodství Slezska
Na růžích nemá ustláno ani další a mnohem početnější slovanský národ – Slezané! Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (zkratka HSD-SMS) bylo moravské politické hnutí, působící bylo mezi lety 1990- 1996 zastoupeno v československém Federálním shromáždění a v České národní radě. Zakladatelem byl Boleslav Bárta. Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout rovnoprávného postavení občanů Moravy a Slezska.
HSD – SMS požadovalo v první fázi (v období 1990-1992) ve společném Československém státě, a to nejlépe obnovou moravskoslezské země jako jedné z tří spolkových republik československé federace (Česká republika, Slovenská republika a Moravskoslezská republika) a ve druhé fázi (v období 1992-1994) v České republice uspořádaní na zemském principu (tři samosprávné země Česká, země Morava a země Slezská, nebo jako alternativu zemi Českou, zemi Moravskoslezská a Prahu s postavením země.
Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (zkratka HSD-SMS) bylo vůdčím představitelem Moravsko – Slezského hnutí. Prošlo ale bouřlivým vývojem, odštěpilo se od něj několik dílčích stran (Moravskoslezské hnutí, v červnu roku 1994 Hnutí samosprávné Moravy a Slezska). V roce 1993 a na počátku roku 1994 hnutí používalo název Hnutí samosprávné demokracie Moravy a Slezska (HSDMS). V lednu roku 1994 se transformovalo na Českomoravskou stranu středu (ČMSS). Nyní má strana Moravané a Moravské zemské hnutí zanedbatelné preference.
Na území Polska existují Slezská národní strana a Slezská lidová strana. Zejména Slezská národní strana hraje významnou roli ve Sněmu Slezského vojvodství. Ale ve volbách do Evropského parlamentu se těžko prosadí, jelikož v Polsku proti sobě stojí bloky a témata jsou odlišná od problému Slezanů. Hlavním tématem je migrace, ve které se euroskeptický blok Právo a Spravedlnost utká o vítězství s Občanskou platformou (nebo také Občanskou koalicí).
Nejznámější Kašub? Donald Tusk
Přitom paradoxně polským premiérem je příslušník malého slovanského národa Kašubů Donald Tusk, který se narodil v Gdaňsku v katolické rodině, která patřila k národnostní menšině Kašubů. Otec Donald Tusk (1930–1972) byl truhlář a matka Ewa Tusková (rozená Dawidowská, 1934–2009) pracovala jako zdravotní sestra. Donald Tusk ale pochopitelně do Evropského parlamentu nekandiduje, byť v letech 2014 – 2017 byl předsedou Evropské rady.
Kašubové je západoslovanský národ (podle Poláků západoslovanská etnická skupina), která se odvozuje od Pomořanů osídlivších Gdaňské Pomoří i východní část Západního Pomoří.
V polské společnosti převládá vnímání Kašubů jakožto etnické podskupiny polského národa. Toto rozdělení značně komplikuje také definici celé skupiny Kašubů – podle sčítání lidu z roku 2002 se přihlásilo ke kašubské národnosti asi 5100 obyvatel (polská vláda tuto národnost neuznala a vyškrtla ji z oficiálních výsledků, podobně jako národnost slezskou). Většina Kašubů ovšem deklaruje sama sebe jako obyvatele národnosti polské a etnické příslušnosti kašubské, přičemž počet etnických Kašubů se odhaduje na 500 000.
Kašubštinu z nich aktivně používá ovšem pouze asi 50 000 osob, asi 5 % Kašubů pak používá jako rodný jazyk němčinu. Průzkum provedený v letech 1986–1989 zjistil, že v Kašubsku bydlí 368 000 Kašubů a 119 000 Polokašubů.
Použité zdroje:
