Italská premiérka Giorgia Meloniová (krajně pravicová strana Bratři Itálie) a její krajně pravicový konkurent, místopředseda vlády Matteo Salvini (populistická strana Liga Severu), až dosud drželi svou rivalitu do značné míry na uzdě.
Podle listu Financial Times se ale lídr pravicově populistické Ligy severu (LN) a jeho příznivci v eurovolbách pokusí získat zpět místo na výsluní, o něž je Meloniová a její Bratři Itálie (FdI) v parlamentních volbách v roce 2022 připravili.
Obsah článku
- 1 Salvinimu jde o to, zůstat politickým lídrem
- 2 Meloniová se už vidí jako vítěz: O kolik?
- 3 Shoda dvou hlavních konkurentů: Přistěhovalci!
- 4 Zůstane Salvini i po volbách v čele Ligy?
- 5 Liga Severu se zbavuje nálepky xenofobie
- 6 Meloniová: Nejsem fašistka, ale národní konzervativec
- 7 Forza Italia i Demokratická strana sází na tradici
- 8 Hnutí komika a bloggera zažívá krizi: Přežije?
Salvinimu jde o to, zůstat politickým lídrem
„Liga Severu se pokusí co nejvíce zviditelnit, aby jí sebral hlasy,“ řekl Giovanni Orsina, profesor politologie na římské Luissově univerzitě. „Bude tak hlasitý, až ho z toho bude bolet v krku,“ zažertoval před eurovolbami na adresu Salviniho.
Když Italové naposledy volili v evropských volbách, byl Salvini na vrcholu popularity a dovedl svou populistickou, separatistickou a nacionální Ligu Severu k triumfálnímu vítězství.
Získal 34 procent hlasů, zatímco Meloniové „Bratři Itálie“, jejichž politické kořeny sahají do neofašistického italského hnutí založeného po druhé světové válce pohrobky Benita Mussoliniho, jen necelých 6,5 procenta.
Od té doby se ale hodně změnilo – zatímco Salviniho hvězda upadala, Meloniová šplhala po žebříčku popularity stále výš. V italských všeobecných volbách v roce 2022 tak FdI získala téměř 26 procent a Salviniho LN jen devět.
Analytici tvrdí, že Salvini, který se netají svými sympatiemi k Rusku Vladimira Putina, se nyní snaží získat podporu zpět, přinejmenším kvůli tomu, aby odvrátil pochybnosti o svém šéfování v Lize Severu (LN).
Meloniová se už vidí jako vítěz: O kolik?
Meloniová, která se naopak jasně hlásí k podpoře Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi, zase chce dokázat, že je vůdkyní italské pravice. „Pokud to dokáže a její Bratři Itálie zvítězí, stane se nejdůležitější politickou osobností v Itálii,“ řekl Ernesto Di Giovanni z politické poradenské společnosti Utopia.
V důsledku toho analytici očekávají vyhrocený střet v rámci vládnoucí koalice. Málokdo však očekává, že se vztahy mezi Bratry Itálie a nacionalistickou Ligou Severu zhorší natolik, aby to ohrozilo stabilitu vlády.
Oba vůdci totiž chtějí zůstat u moci a Salvini i jako místopředseda vlády, když to jinak nepůjde, konstatuje Financial Times. „Kvůli voličům z evropských voleb ale musí udělat Meloniová i Salvini show,“ řekla Daniele Albertazziová, profesorka politologie na univerzitě v Surrey.
Salvini v posledních dnech předvolební kampaně bude podle Financial Times nejspíš hrát kartu nelegálního přistěhovalectví. Melioniová má totiž „na krku“ padesátiprocentní nárůst nelegálních přistěhovalců v loňském roce.
Shoda dvou hlavních konkurentů: Přistěhovalci!
Premiérka problém nelegální migrací řeší dohodou s Albánií, která jí umožní přesunout tam až 36 000 žadatelů o azyl v Itálii. Snaží se totiž svou tradiční voličskou základnu ujistit, že se neodchýlila od svých politických kořenů, a ti jí zatím věří.
Podle Nathalie Tocciové, ředitelky římského Institutu pro mezinárodní záležitosti, ale Meloniová nesmí vyhrát nad Salvinim příliš výrazně. „Pokud se jí povede až příliš dobře, nemusel by velkolepý úspěch Bratrů Itálie šéf Ligy Severu ustát. A to by mohlo ohrozit vládní koalici,“ uzavírá Tocciová.
Co je zač italská politická strana Bratři Itálie (FdI). Je to pravicově populistická strana, jejíž ideologie vychází z neofašismu Italského sociálního hnutí (na což odkazuje plamen v logu), ale postupně se od něj vzdálili a prezentují se jako strana národně konzervativní, euroskeptická a nacionalistická,
Její předsedkyní je Giorgia Meloniová a strana měla dříve jen dvanáct poslanců v poslanecké sněmovně a tři senátory v senátu. V parlamentních volbách 2018 měla strana dle průzkumů získat necelých 5 %, což se víceméně potvrdilo, když její volební výsledek činil 4,26 %. Ve sněmovně si Bratři Itálie polepšili na 33 poslanců, v senátu získali 16 mandátů. Průzkumy veřejného mínění z června 2021 však odhalily rychle rostoucí popularity strany (20,5 %) a zmínily ji jako pravděpodobnou součást příští vítězné koalice, což se stalo.
Strana Bratři Itálie byla založena v roce 2012 odštěpením od politické strany Lid svobody. Její název je shodný s názvem italské hymny. Nyní je nejsilnější stranou v Itálii a nejen to! S Meloniovou chce v příštím Evropském parlamentu spolupracovat Národní shromáždění francouzská „krajně pravicové“ dámy Le Penové a vytvořit silný blok. Za kontakty s Meloniovou byla kritizována současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Když se ale o kontaktech Meloniové a Ursuly von der Lenyové dozvěděli evropští socialisté a liberálové, pohrozili německé političce z CDU, že už jí nepodpoří znovu do funkce předsedkyně Evropské komise.
Zůstane Salvini i po volbách v čele Ligy?
A co je cílem politické strany Liga Severu (LN, od voleb 2018 Liga) je pravicově populistická politická strana v Itálii, založená v roce 1991 jako federace několika regionálních stran ze severní a střední Itálie. Fúze se zúčastnily Lega Lombarda, Lega Veneta, Lega Piemont a další regionální strany.
Původně byla Liga Severu aktivní pouze jako federalistická strana na bohatém italském Severu, prosazující i jeho nezávislost; na Jihu nekandidovala. Pod vedením Mattea Salviniho se přeměnila Liga Severu – Liga v celoitalskou nacionalizující formaci.
Strana je tvrdě euroskeptická. Její postoj k eurozóně je nejednoznačný. Matteo Salvini, předseda strany, odmítá ale odchod Italské republiky z Evropské unie. Ideologie Ligy Severu je kombinací politického federalismu, fiskálního federalismu a regionalismu. Strana podporuje tradiční kulturu v severní Itálii. Cílem této strany je transformovat Itálii na federální stát.
Od roku 2008 se Liga Severu opět s velkým vlivem účastnila na vládě premiéra Itálie Silvia Berlusconiho. Jejím tehdejším nejdůležitějším politikem byl Umberto Bossi, který byl ministrem pro reformy, zatímco Roberto Maroni zastával úřad ministra vnitra. Luca Zaia působil ve vládě jako ministr zemědělství a Roberto Calderoli byl ministrem pro zjednodušení zákonů.
Od roku 2013 je předsedou strany Matteo Salvini. Liga Severu byla původně členem Evropské svobodné aliance. V letech 1994 a 1997 byla členem Evropské liberální, demokratické a reformní strany.
Po evropských volbách v roce 2004 se Liga Severu připojila ke skupině Nezávislost / Demokracie a později přešla do Unie pro Evropu národů. Strana byla zastoupena také v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy až do roku 2006, kdy se její členové připojili k Evropskému demokratickému klubu. Po evropských volbách v roce 2009 se Liga Severu připojila k nově vytvořené skupině Evropa svobody a demokracie.
Strana Liga Severu – Liga je často označována jako protipřistěhovalecká a xenofobní. Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 vyvrátil Timothy Kirkhope, vůdce poslanců britské Konzervativní strany v tomto parlamentu, tvrzení, že by se Liga Severu měla připojit k nově vytvořené skupině Evropští konzervativci a reformisté. Podle britského listu The Times mohly být důvodem tohoto odmítnutí zmíněné xenofobní tendence Ligy Severu.
Liga Severu se zbavuje nálepky xenofobie
Liga Severu odmítá všechna tato obvinění z xenofobie. Naopak tvrdí, že je na severu Itálie sama obětí diskriminace a rasismu. K uskupení navíc patří vůbec první černošská starostka v Itálii, po volbách v roce 2018 bude Ligu Severu zastupovat v Senátu i první černošský senátor v italských dějinách. Sandy Cane byla zvolena starostou městečka Viggiù u Varese v 2009. V rozhovoru s britským listem The Independent Sandy Cane řekla, že Liga Severu nemá členy s rasistickými nebo xenofobními názory.
Bývalý jednapadesátiletý novinář Matteo Salvini pochází z Milána a od roku 2013 je předsedou strany Ligy Severu. Před všeobecnými volbami v květnu 2018 vedl volební kampaň Ligy Severu pod heslem „Italové napřed“, tedy ve znamení odporu proti masovému přistěhovalectví, hlavně ze zemí Afriky na člunech přes Středozemní moře.
Tím se postavil proti benevolentnímu přístupu biskupů římskokatolické církve a samotného papeže Františka k tomuto pro obyvatelstvo Itálie palčivému problému. Postoj katolické církve je podle německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung totiž takový, že je podle ní každý Ital, který by chtěl i jen uvažovat o navrácení „stovek tisíců ilegálních hospodářských migrantů“ do zemí jejich původu a o lepším zabezpečení italských státních hranic, vytlačován na okraj nebo již zcela mimo křesťanství.
Matteo Salvini takto získal tolik hlasů i v oblastech daleko na jih od původního územního ohraničení působnosti Legy Nord, že její podíl na všech odevzdaných hlasech vzrostl proti parlamentním volbám v roce 2013 na čtyřnásobek, a sice na 17,4 %. Tyto evropské volby budou o jeho „politickém přežití“, jelikož kdyby ve volbách do Evropského parlamentu 2024 dostala Salviniho Liga málo hlasů a Maloniové Bratři Itálie výrazně zvítězili, asi by to Salviniho stálo odchod z politiky, tedy přinejmenším odchod z čela politické strany Liga Severu – Liga.
Meloniová: Nejsem fašistka, ale národní konzervativec
Sedmačtyřicetiletá Italka z Říma Giorgia Meloniová je původně také novinářka, od října 2022 je již ale předsedkyně italské vlády, jakožto první žena v tomto úřadu. Od dubna 2014 je předsedkyní strany Bratři Itálie, když nahradila Ignazia La Russeho. V letech 2008–2011 byla ministryní pro mládež ve čtvrté vládě Silvia Berlusconiho za stranu Lid svobody.
V roce 2021 začala být vzhledem k vzestupu preferencí její politické strany Bratři Itálie považována za možnou kandidátku na premiérku. V předčasných parlamentních volbách 25. září 2022 její strana zvítězila a 22. října téhož roku složila přísahu do rukou prezidenta Sergia Mattarelly jako nová předsedkyně vlády. Jak jsme již zmínili, v této funkci je historicky první ženou. Byla vychována matkou samoživitelkou a sama je svobodnou matkou dcery.
Angažovat v politice se začala již v patnácti letech, kdy se stala členkou Italského sociálního hnutí založeného bývalými fašisty a spolupracovníky Benita Mussoliniho, kterého v té době obdivovala a chválila.
V říjnu 2023 se rozešla se svým dlouholetým přítelem Andreou Giambrunem, zaměstnáním moderátorem TV, který veřejně během vysílání činil kolegyni nemravné sexuální návrhy.
Pozorovatelé označili politické postoje Meloniové za krajně pravicové, v srpnu 2018 napsal Friedel Taube v Deutsche Welle, že „Giorgia Meloniová má dlouhou historii v krajně pravicové politice“. V rozhovoru s Nicholasem Farrellem z The Spectator v červenci 2022 odmítla popis své politiky jako krajně pravicové, označila jej za pomlouvačnou kampaň svých odpůrců a jako jeden ze svých vlivů uvedla britského konzervativního filozofa Rogera Scrutona.
Sama sebe označila Meloniová za mainstream národního konzervativce. Kromě toho byla označována za pravicovou populistku a nacionalistku. Meloniová je popisována jako osoba blízká maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Právě Orbán vyzval Le Penovou a Meloniovou, aby spolu s jeho zvolenými poslanci vytvořili společnou novou nejsilnější frakci v Evropském parlamentu.
Italské politické strany využily těchto voleb k otestování nových PR přístupů a sloganů zaměřených na svedení širších vrstev voličů. Pro stranu Bratři Itálie (Brothers of Italy) by mělo být hlasování použito k posílení kultu osobnosti kolem premiérky Giorgie Meloniové. Politička nemá v úmyslu skutečně sloužit v Evropském parlamentu, ale trvá na tom, že bude v čele kandidátní listiny své strany, a vyzývá lidi, aby „Vote Giorgia“ a jednoduše napsali své křestní jméno na hlasovací lístek. Věřte tomu nebo ne, italské volební právo tento postup umožňuje.
Liga Mattea Salviniho, která neustále ztrácí voliče ve prospěch strany Bratři Itálie, ve skutečnosti mluví o Evropě – tak nějak. Její kampaň je megamixem klasických hitů tvrdé pravice: Itálie je nyní polepena plakáty odsuzujícími spiknutí Bruselu s cílem přimět místní obyvatele jíst cvrčky, nosit burky a proměnit každého v muslima nebo přistěhovalce.
Forza Italia i Demokratická strana sází na tradici
Forza Italia zesnulého Silvia Berlusconiho prostě nemá nikoho, kdo by „mediálního magnáta“ nahradil, ale stále doufá, že jim jeho image pomůže v průzkumech veřejného mínění. A prosadí Berlusconiho liberálně-konzervativní program a ideje křesťanské demokracie.
Mezitím se zdá, že středolevá Demokratická strana tuší obecnou porážku obecnou porážku levicových stran v Evropě, a protože už ve svém středu nemá osobnosti, jako bývalého italského premiéra za tuto stranu Romano Prodi, vylepuje s plakáty, které neuvádějí jména kandidátů. Prosazuje myšlenky sociální demokracie.
Tyto evropské volby by nemuselo přežít původně antisystémové Hnutí pěti hvězd (M5S), které založili populární komik a blogger Beppe Grillo a webový stratég Gianroberto Casaleggio 4. října 2009. V současnosti vede hnutí Giuseppe Conte.
Hnutí je považováno za ekologické (environmentalistické) a (hlavně v minulosti) za populistické, antisystémové a euroskeptické. V roce 2009 přijalo M5S tzv. Florentinskou chartu (Carta di Firenze), podle níž se staví proti tradiční stranické politice a odmítá zařazení do pravolevého politického spektra. Pět hvězdiček v názvu a logu strany je odkaz na pět klíčových otázek pro stranu: veřejná voda, udržitelná doprava, trvale udržitelný rozvoj, právo na přístup k internetu a environmentalismus.
Strana Hnutí pěti hvězd (M5S) prosazuje přímou demokracii, omezení byrokracie, myšlenky míru. V zahraniční politice hnutí odsuzuje vojenské intervence Západu (NATO) a staví se proti americké intervenci v Sýrii.
Od zvolení Giuseppa Conteho lídrem nicméně hnutí ztrácí původní antisystémový nádech a posunuje se do proevropských pozic, otevřeně spolupracuje s Demokratickou stranou. Podle analýzy Evropského konsorcia pro politický výzkum je Hnutí pěti hvězd na cestě stát se klasickou středolevicovou proevropskou stranou.
Za počátečním politickým vzestupem a skvělými volebními výsledky Hnutí pěti hvězd stál dvaačtyřicetiletý milánský mediální podnikatel Davide Casaleggio, který vlastní internetovou firmu Casaleggio Associati. Tuto firmu a vliv na M5S zdědil po svém otci Gianrobertovi Casaleggiovi, který zemřel v roce 2016 ve věku 61 let. Casaleggio senior byl spřátelen s formálním zakladatelem M5S Beppem Grillem, kterému dopomohl k úspěšnému vytvoření jeho velmi vyhledávaného a nekonvenčního blogu.
Hnutí komika a bloggera zažívá krizi: Přežije?
Nyní toto Hnutí pěti hvězd živoří. V komunálních volbách na podzim 2021 zažilo hnutí debakl, když ztratilo radnice v Římě a Turíně. Konkrétně v Římě skončila dosavadní starostka za M5S Virginia Raggi v prvním kole až na čtvrtém místě.] Od první poloviny roku 2022 pak hnutí zažívá vnitřní krizi, když jeho volební preference klesají až k 10 procentům, což je zhruba třetina volebního výsledku, kterého dosáhlo Hnutí pěti hvězd roku 2018.
Zároveň se začaly projevovat spory mezi předsedou Contem a bývalým předsedou a ministrem zahraničí Luigim Di Maiem. Ty vyvrcholily v červnu 2022, kdy Di Maio M5S opustil. Spolu s ním do jeho nové strany Společně pro budoucnost odešlo asi 50 poslanců a 10 senátorů. Jako bezprostřední důvod odchodu uvedl odpor Conteho k dodávkám zbraní Ukrajině na obranu před ruskou invazí.
Nyní Hnutí pěti hvězd vlastní internetový portál „Rousseau“ (pojmenovaný po Jeanu-Jacquesovi Rousseauovi, velkém francouzském filosofovi 18. století). Tento portál je nejdůležitějším nástrojem politické práce Hnutí pěti hvězd.
V parlamentních volbách v roce 2013 se Hnutí pěti hvězd stalo druhou nejsilnější stranou v italském parlamentu (získalo 109 ze 630 mandátů) a skončilo v opozici. V Evropském parlamentu bylo M5S součástí politického uskupení Evropa svobody a přímé demokracie, mezi něž patřila strana UKIP –Strana nezávislosti Spojeného království Nigela Farageho nebo Strana svobodných občanů (čeští Svobodní).
Roku 2019 ale tuto frakci opustilo a v současnosti jeho europoslanci zasedají jako nezařazení.
Použité zdroje: FAZ.de, FT.com,