Za žádných okolností se prý komik – satirik z Německa Nico Semsrott nevrátí na druhé funkční období do Evropského parlamentu, kam se dostal v roce 2019.
Nico Semsrott soudí, že jeho působení v Evropském parlamentu z něj udělalo „horšího člověka“ a „za žádných okolností“ se do žádného parlamentu nevrátí.
Obsah článku
- 1 Uspěl v Německu se satirickou stranou, nyní balí rychle kufry
- 2 Politicky se neprosadil, tak alespoň napsal kritickou knihu
- 3 Kritizoval předsedkyni Evropské komise a nadnárodní korporace
- 4 Mystifikátor pokračuje se satirickou stranou dále
- 5 Lužičtí Srbové? Snad za pět let!
- 6 Komik dostal Hnutí pěti hvězd do vlády: A zmizel!
Uspěl v Německu se satirickou stranou, nyní balí rychle kufry
Seznamte se s europoslancem, který nenáviděl každou minutu strávenou v Evropském parlamentu – a nyní je na misi, aby vás přiměl volit.
Když Nico Semsrott v roce 2019 přijel do Bruselu, v brýlích s tmavými obroučkami a černé mikině s kapucí, které se staly jeho každodenní uniformou, měl na mysli jasnou strategii: Přimět lidi, aby se starali o politiku a volat eurokraty k odpovědnosti prostřednictvím síly satiry.
„Chtěl jsem použít komedii jako nástroj k tomu, aby se věci zveřejnily a přivedl lidi do politiky,“ řekl německý zákonodárce a satirik proevropskému listu POLITICO v rozhovoru ve své kanceláři.
Po kariéře ve start -up komedii byl v roce 2019 zvolen jedním ze dvou zákonodárců na lístku satirické strany s názvem Die PARTEI (česky STRANA dále jen „PARTY“), která toho roku nasbírala dohromady 900 000 hlasů. A jelikož v Německu neexistuje pro evropské volby pětiprocentní klauzule ke zvolení do Evropského parlamentu, dostal se do Bruselu a Štrasburku jako poslanec Evropského parlaamentu.
Na rozdíl od svého kolegy z PARTEI Martina Sonneborna se druhý zvolený z této strany DIE PARTEI Nico Semsrott rozhodl vstoupit do parlamentní skupiny Zelených, aby získal větší vliv.
Stranu DIE PARTEI opustil v roce 2021 poté, co další zvolený europoslanec Sonneborn čelil obvinění z rasismu. Nyní, na konci svého prvního a zjevně jediného funkčního období, chce všechnu politiku nechat za sebou a dostatečně rychle na kariéru europoslance zapomenout.
„Není absurdní říkat lidem: Tohle jsou evropské volby, ty všechno změníš, ty rozhodneš?“ tvrdí nyní Nico Semsrott. Domnívá se, že jeho působení v Evropském parlamentu z něj udělalo „horšího člověka“ a „za žádných okolností“ se do parlamentu nevrátí.
Politicky se neprosadil, tak alespoň napsal kritickou knihu
V dubnu Semsrott vydal knihu o tom, jak moc se mu nelíbí být europoslancem. Na 340 stranách vykreslil Evropský parlament jako bezmocnou a přihlížející instituci, která je plná korupce, která odměňuje mlžení. Knihu, jak ochotně přiznává, napsal ghostwriter a její poselství může být negativnější, než zamýšlel.
Jeho ostrá kritika vnitřního fungování parlamentu však stále trvá. Poslanci Evropského parlamentu jsou „schopni vytvořit si vlastní pravidla,“ trvá na svém Semsrott a říká: „Jsem si sto procent jistý, že se to v tuto chvíli děje v tisících různých scénářích. A Evropský parlament nic nedělá.“
„Nedostatek moci instituce jako je Evropský parlament přesahuje její vlastní zdi,“ říká nyní Semsrott, stejně jako mnoho dalších zákonodárců, si stěžuje, že europoslanci mají málo prostředků, jak pohnat Evropskou komisi nebo národní vlády k odpovědnosti, a nemohou ani navrhovat potřebnou legislativu.
Měli by se tedy Evropané vůbec obtěžovat hlasováním? „Samozřejmě,“ říká stále ještě europoslanec a satirik či básník Semsrott a tvrdí, že každý hlas pro jednu stranu nebo kandidáta je ve skutečnosti hlasem proti jiné: „To nejmenší, co můžete udělat, je zvolit menší zlo.“
Někdo by mohl namítnout, že se Semsrott se ani nesnažil nějak zapůsobit. Před jeho kanceláří je jasně růžový nápis: „Kancelář Nico Semsrotta: Pondělí – zavřeno, úterý – zavřeno, středa – zavřeno, čtvrtek – zavřeno, pátek – zavřeno, sobota – zavřeno, neděle – zavřeno.”
Málokdy Nico Semsrott vynechal hlasování, ale jinak se do tradiční práce europoslance příliš neangažoval. Za pět let poslal Evropské komisi dvě písemné otázky, přednesl čtyři projevy a vůbec se nepodílel na tvorbě či úpravě legislativy.
Upřímně řečeno, Semsrott říká, že nikdy neměl v úmyslu dělat takovou práci.
„Chtěl jsem vytvořit transparentnost. O věcech, které se nedaří,“ píše ve své knize a obhajuje se: „Od začátku jsem řekl, že nechci přispívat obsahově. Chci produkovat videa, propagovat Evropský parlament a zvyšovat povědomí o evropských otázkách.“ Říkal jsem si: „Jsem komik. Prostě budu dělat to, co jsem dělal na jevišti, na jiném parlamentním jevišti. Jen jsem neměl ponětí, co politika ve skutečnosti znamená. Byl jsem opravdu tak naivní.“
Kritizoval předsedkyni Evropské komise a nadnárodní korporace
V prvních měsících volebního období vzbudil europoslanec Nico Semsrott rozruch, když protestoval proti Ursule von der Leyenové tím, že vystoupil na plenárním zasedání pokrytý logy poradců, což byl odkaz na kritiku, že šéfka Evropské komise má příliš blízko k takovým nadnárodním koncernům, jako jsou McKinsey či KPMG.
Nico Semsrott si vedl velmi pečlivě záznamy o všech zdrojích příjmů, které měl jako zákonodárce k dispozici, aby zjistil, „za co přesně dostává příliš mnoho peněz“. Semsrott ale uznává, že jeho přístup selhal. Jeho frustrace z byrokratických omezení v práci – jednou se dostal do problémů s parlamentní administrativou kvůli tomu, že utrácel svůj rozpočet na PR na rozdávání tamponů zdarma – v kombinaci s obnovením deprese, se kterou se Semsrott potýkal od mládí.
Semsrott zároveň uznává, že před vstupem do parlamentu měl o politice dost naivní představu. Sní o politických změnách ve velkém měřítku – miliardáři by neměli existovat, tvrdí v jednom bodě knihy – ale Evropský parlament měří úspěch v postupných krocích.
Legislativní práce, převážná část povinností poslanců Evropského parlamentu, často znamená boj o podrobnosti v rozšiřujících se pravidlech EU, jako například zda zde zvýšit procento nebo přidat doložku o přezkumu.
Semsrott přiznává, že ho tato jednání nudila: „Osobně je mi jedno, jestli dostanete o 0,1 procenta více nebo méně. Zajímá mě celkový obraz,“ píše v knize europoslanec zvolený za satirickou DIE PARTEI.
A ačkoli si myslí, že Evropský parlament udělal mnoho dobrých věcí, jeho kniha obsahuje jízlivé pasáže o shromáždění, které by v euroskeptickém manifestu nebyly na místě, a v jednu chvíli je prohlašuje za „bezpředmětné“. „Evropské volby jsou důležité jednoduše proto, že máte právo rozhodnout, komu chcete udělit výsady, které jsem uvedl,“ píše Nico Semsrott na konci své knihy.
V jedné kapitole své knihy rozebírá, kolik peněz daňových poplatníků mohou poslanci Evropského parlamentu – teoreticky – nashromáždit během jednoho pětiletého volebního období: 900 000 eur, podle jeho výpočtů. To zahrnuje měsíční plat přibližně 5 400 EUR čistého, nezdanitelný příspěvek ve výši 350 EUR za každý den, kdy je zákonodárce zapsán na prezenční listině parlamentu, a měsíční příspěvek ve výši 5 000 EUR na všeobecné výdaje, jako jsou kancelářské potřeby.
Zákonodárci mohou podle jeho výpočtů také využít rozpočet na PR ve výši asi 40 000 EUR ročně a předložit odhadované náklady na zaměstnance ve výši 330 000 EUR ročně. Kromě toho mají poslanci EP obrovské privilegia, od diplomatických pasů po řidiče. To je podle Semsrotta hlavním důvodem, proč by Evropané měli volit. „Evropské volby jsou důležité jednoduše proto, že máte právo rozhodnout, komu chcete udělit výsady, které jsem uvedl,“ píše ke konci své knihy. Navíc dodal, že plýtvání hlasem znamená, že strany, které se vám nelíbí, mají o jednoho soupeře méně.
Mystifikátor pokračuje se satirickou stranou dále
Zatímco jeden satirik a komik odchází, druhý zůstává“ Devětapadesátiletý Martin Hans Sonneborn z Göttingenu je německý novinář a politik, předseda strany Die PARTEI a europoslanec. A vypadá to, že strana DIE PARTEI znovu získá dva europoslanecké mandáty (podle EXIT POOLU POLITICO 2024).
Martin Hans Sonneborn pracoval v humoristických časopisech Eulenspiegel a Titanic. Byl redaktorem rubriky Spam v internetové verzi časopisu Der Spiegel a na stanici ZDF uváděl v letech 2009–2014 pořad heute-show zaměřený na politickou satiru. S Andreasem Coerperem natočil v roce 2008 dokumentární film Heimatkunde, v němž ironicky komentuje poměry ve sjednoceném Berlíně. Vystupuje se skupinou Titanic Boy Group a zúčastnil se hackerské konference Chaos Communication Congress.
V roce 2004 spoluzakládal recesistickou politickou stranu Die PARTEI (název znamená prostě „strana“ a je také zkratkou celého názvu Partei für Arbeit, Rechtsstaat, Tierschutz, Elitenförderung und basisdemokratische Initiative, tj. Strana pro práci, právní stát, ochranu zvířat, podporu elit a iniciativu základní demokracie).
Die PARTEI spolu s Pirátskou stranou Německa navrhla v roce 2017 jeho otce Engelberta Sonneborna na úřad spolkového prezidenta, ve volbách skončil poslední s deseti hlasyposlanců. Stal se známým díky mystifikaci o tom, že Německo získalo pořadatelství mistrovství světa ve fotbale 2006 pomocí úplatků
Lužičtí Srbové? Snad za pět let!
Ani letos nekandidovala v německých volbách do Evropského parlamentu strana, která by hájila zájmy Lužických Srbů, žijících v Braniborsku a Sasku. Stran Lužická aliance (LA) (hornolužickosrbsky Łužiska Alianca, dolnolužickosrbsky Łužyska Alianca, něm. Lausitzer Allianz) tvrdí už poněkolikáté, že to zkusí za pět let.
Strana Lužická aliance (SLS) se snaží navázat na tradici strany stejného jména, která byla zakázána za Třetí říše. Serbska Ludowa Strona byla založena 26. března 2005 v Chotěbuzi pod názvem Serbska ludowa strona. Představitelé některých lužickosrbských kulturních organizací, například Domowiny, vyjádřili negativní postoj ke vzniku strany a za vhodnější považují prosazování zájmů svého národa v rámci větších německých politických stran. I když je zklamala Křesťanskodemokratická strana CDU i Zelení.
SLS hodlá kandidovat v komunálních volbách a ve volbách do zemských sněmů v Braniborsku a v Sasku. Spolupracovníkem strany v Evropském parlamentu je polský politik Sylwester Chruszcz za stranu Wolní a Solidární, nyní ale sedí „jen“ Dolnosaském sejmu. Mají Lužičtí Srbové šanci? Pokud průměrný Němec vůbec ví o existenci západoslovanské menšiny kdesi na východě republiky, konkrétně v Braniborsku a Sasku, většinou si vybaví folklor. Turistu ve Sprévském lese a okolí potěší, když se odkudsi vynoří žena v lužickosrbském kroji či jezdci s kříži na opentlených ořích, jak je tomu už po staletí o Velikonocích.
Také to však přispívá k frustraci Lužických Srbů, kteří by chtěli být bráni seriózněji a jejichž předáci a obrozenci svádějí nikdy nekončící boj o revitalizaci vlastního jazyka. V germánském moři to byl boj vždy těžký a zůstává takový rovněž dnes, kdy mezi 1,2 milionu Němců v Dolní a Horní Lužici přežívá nejvýše šedesát tisíc lidí hovořících lužickou srbštinou.
Finanční požadavky na podporu lužickosrbské kultury pravidelně stresují německé úřady a politiky. Srby trápí odchod mladých lidí z tradičních oblastí, řada vesnic připomíná domovy důchodců.
Aby dokázali lépe hájit své zájmy, rozhodla se skupinka Lužických Srbů (Vendů) z Horní Lužice založit po vzoru dánské menšiny ve Šlesvicku-Holštýnsku „skutečnou“ vlastní stranu. Serbska Ludowa Strona (SLS), jejímuž velikonočnímu zrodu předcházely vpravdě konspirační kroky, má teprve třináct členů („nejsme pověrčiví“), zavilé odpůrce v řadách menšiny, ale současně velké plány. Roztrpčení nad vznikem SLS neskrývali funkcionáři Domowiny, která je tradiční zastřešující organizací Srbů v obou Lužicích a poměrně úspěšně už několik let také razantně hájí jejich zájmy.
Podle vedení lužickosrbského spolku Domowina (7400 členů) v čele s Janem Nuckem hrozí založením nové strany rozštěpení lužickosrbského národa. Na straně druhé se poukazuje na institucionální slabiny Domowiny, jež „nemá více pravomocí než spolek zahrádkářů“, jak se bez obalu vyjádřil poslanec za postkomunistickou PDS v saském parlamentu Heiko Kosel.
PDS ostatně „byla nejpilnějším obhájcem zájmů Srbů v Sasku“. Podobně se vyjadřuje jeden ze zakladatelů SLS Henry Matusch, podle něhož pohlížejí politici v Braniborsku a Sasku na Lužické Srby spíše jako na folklorní spolek. Jejich politické zastoupení je tedy veskrze smysluplné. Jenže posuny na německé levici prozatím zametly s PDS i se SLS.
Serbska Ludowa Strona klade jako Domowina důraz na zachování rodné řeči a po vzoru katalánštiny ve Španělsku nabádá Lužické Srby k dodržování „desatera jazykových přikázání“. Matusch uvádí, že SLS by chtěla uspět ve volbách nejen na komunální, ale i na zemské a spolkové úrovni. V zemských parlamentech pro menšiny neplatí pětiprocentní hranice, ale k získání poslaneckého mandátu by museli Lužičtí Srbové shromáždit dvacet tisíc hlasů. To se v Braniborsku, kde žije Lužických Srbů rovných dvacet tisíc, zdá téměř utopické.
V roce 2019 M5S získalo ve volbách do EP 17 procent hlasů a zvolilo 14 europoslanců. Letos průzkumy hnutí předpovídají zhruba 16 procent hlasů. Mohlo by však získat o jeden či dva mandáty více, protože několik stran se pohybuje kolem čtyřprocentní hranice. M5S je v průzkumech třetí největší stranou po Bratrech Itálie premiérky Giorgie Meloniové a další opoziční Demokratické straně.
Komik dostal Hnutí pěti hvězd do vlády: A zmizel!
V Itálii to chvíli vypadalo, že tam má satirik, komik a blogerr Beppe Grillo se satirou dokonce i úspěchy. Založil Hnutí pěti hvězd, které dovedl až do italské vlády. Nyní ale hnutí zmítají rozpory! Třetí největší italská strana Hnutí pěti hvězd (M5S) tají, k jaké frakci se v Evropském parlamentu přidá po červnových volbách. Vyplývá to z odpovědi, kterou dal šéf hnutí a italský expremiér Giuseppe Conte na dotaz proevropského listu POLITICO. Hnutí M5S by mohlo vyslat do Evropského parlamentu kolem 15 poslanců, což odpovídá národnímu zastoupení Slovenska.
„Bude to překvapení. Pracujeme na tom, ale nechte mě ještě udržet tajemství,“ říká Conte. Nechtěl ani sdělit, zda hnutí své rozhodnutí oznámí po volbách, či před hlasováním, které se uskuteční v Itálii 8. a 9. června.
V současnosti jsou europoslanci za M5S nezařazení. V minulosti však zvažovali vstup do zelené či liberální frakce, které v současnosti nemají v klubu europoslance zvolené v Itálii.
V roce 2019 M5S získalo ve volbách do EP 17 procent hlasů a zvolilo 14 europoslanců. Letos průzkumy hnutí předpovídají zhruba 16 procent hlasů. Mohlo by však získat o jeden či dva mandáty více, protože několik stran se pohybuje kolem čtyřprocentní hranice. M5S je v průzkumech třetí největší stranou po Bratrech Itálie premiérky Giorgie Meloniové a další opoziční Demokratické straně.
V letošní volební kampani M5S sází na svůj postoj k válce na Ukrajině. Conte při setkání s prvovoliči řekl, že EU by měla „sehrát hlavní roli“ a tlačit na to, aby začala mírová jednání. Podle expremiéra je nyní Evropská unie ve vleku USA a Británie. Hnutí pěti hvězd také podporuje ekologickou agendu EU a požaduje prosazení větších sociálních práv. Ostře naopak kritizuje nová pravidla rozpočtové disciplíny.
A co satirici a komici v ČR? Uvidíme při výsledcích! Každopádně Pirátská strana Slovenska odstoupila z voleb ještě před začátkem hlasování.
Použité zdroje:
http://stare.luzice.cz/index.php?id=155