Labouristé porazili drtivě konzervativce, uspěli Liberální demokraté, Sinn Féin i Corbyn

Vůdce Labouristické strany (Strany práce) Keir Starmer je už téměř jistě britským premiérem po největším vítězství jeho strany nad Konzervativní stranou v historii Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Vítězná britská labouristická strana je v Británii opět u moci poté, co zvítězila v historickém drtivém volebním vítězství nad vládnoucími konzervativci.

Poražený konzervativní premiér Rishi Sunak odstoupil ihned poté, co prohrál předčasné volby, které vypsal před šesti týdny, a dovedl svou Konzervativní stranu k nejhorší porážce v její stodevadesátileté historii.

Po čtrnácti letech dochází na britských ostrovech k velké změně

Stejně jako v jiných nedávných volbách po celém světě výsledek znamená úplné zavržení vládnoucí třídy. Konzervativní strana, která řídila Spojené království posledních čtrnáct let, byla jednoduše smetena ve vlně veřejného hněvu na skomírající britskou ekonomiku, selhávající veřejné služby a řadu politických skandálů.

Samotný rozsah výsledku byl mimořádný, labouristé směřovali ke sto sedmdesáti členné většině v Dolní sněmovně – největší od slavného vítězství Tonyho Blaira v roce 1997.

Znamená to, že novým britským premiérem je 61letý právník v oblasti lidských práv Keir Starmer , který po čtrnácti letech v politické divočině opozice změnil svou Dělnickou stranu nebo chcete-li Stranu práce ve vládní!

Už v pátek odpoledne ho v Buckinghamském paláci jmenoval král Charles premiérem. „Dokázali jsme to!“ prohlásil rozzářený Starmer na bouřlivém vítězném shromáždění v Londýně v pátek v časných ranních hodinách. 

„Po celé zemi se lidé probouzejí se zprávou s úlevou, že bylo zvednuto břemeno, břemeno stažené z ramen tohoto velkého národa. Sluníčko naděje se vrací do naší velké země,“ píší levicově orientované noviny na britských ostrovech.

Drtivá porážka Konzervativní strany, bývalá premiérka vypadla ze sněmovny

Pro konzervativce je výsledek – i když se všeobecně předpovídal – zdrcující! Katastrofální konec Sunakova odvážného předvolebního manévru. S pouze malým počtem křesel v Dolní sněmovně britského parlamentu.

Konzervativci uvízli na pouhých 121 z 650 křesel v Dolní sněmovně – což je nejnižší součet v proslulé historii strany. Sunak, když naposledy opouštěl Downing Street číslo 10, řekl, že „slyšel hněv“ britských voličů, když chválil svého vítězného soupeře.

„V této práci budou (novému premiéru Starmerovy – pozn. redakce) úspěchy všechny naše úspěchy a přeji jemu a jeho rodině hodně štěstí,“ řekl poražený vůdce konzervativců. Ať už jsou naše neshody v této kampani jakékoli, je to slušný, veřejně smýšlející muž, kterého si vážím, poblahopřál vítězi poražený Sunak.

Vítězství labouristů ve Spojeném království brání trendu středolevého poklesu v mnoha prosperujících západních ekonomikách. Rostoucí počet voličů v zemích včetně Francie, Itálie a Německa v nedávných volbách přijal krajní pravici.

Ve Francii je strana Marine Le Penové krůček od převzetí moci v parlamentních volbách poprvé v hlasování tuto neděli. Tento trend se projevil i ve Spojeném království – i když ne v takové míře jako jinde.

Pravicový populista Nigel Farage získal křeslo v Dolní sněmovně na osmý pokus, přičemž jeho novátorská strana Reformisté Velké Británie, získali miliony hlasů.

Největším dopadem úspěchu Reformistů bylo odepřít „ konzervativním toryům“ desítky normálně bezpečných křesel po celé zemi rozdělením pravicového hlasování a umožněním labouristům nebo centristickým Liberálním Demokratům získat křesla na úkor Konzervativní strany.

Tato krvavá lázeň konzervativců smetla mnoho klíčových konzervativních osobností. Bývalá premiérka za Konzervativní stranu Liz Trussová přišla o své křeslo v ponižující porážce, která viděla její zdánlivě nedobytnou většinu 26 195 labouristů. Konzervativci ztratili mnoho dalších křesel ve svých „volebních baštách“, včetně těch, která dříve drželi bývalí premiéři Boris Johnson, Theresa Mayoví a David Cameron.

Kandidátka na šéfku Konzervativní strany se nedostala do sněmovny

„Nejde ani tak o to, že labouristé vyhráli tyto volby, ale spíše o to, že je prohráli konzervativci,“ řekl odstupující ministr za Konzervativní stranu Shapps.

Z parlamentu byli „vyhozeni“ i obhájce brexitu Jacob Rees-Mogg a vůdkyně „Commons“ – frakce konzervativců v britské Dolní sněmovně Penny Mordauntová, která byla obecně považována za pravděpodobnou budoucí kandidátku na předsedkyni v Konzervativní straně Velké Británie, pokud by si své křeslo udržela.

Rozsah vítězství labouristů dělá ze Starmera nejmocnějšího vůdce Spojeného království od dob Blaira, s kompletním velením parlamentu a druhým funkčním obdobím za pět let.

V průběhu šestitýdenní kampaně Starmer naléhal na voliče, aby mu dali svou podporu a „otočili list“ za roky skandálů, rozdělení společnosti a řadu ekonomických nepokojů za bývalých premiérů Johnsona a Trusseové.

Vůdce labouristů byl pravidelně kritizován za svůj „pěší – kontaktní kampaňůl debaty a za to, že o svých plánech na moc uváděl jen málo podrobností.

Ale na ničem z toho nakonec nezáleželo – mnoha voličům se zdálo stačit nebýt konzervativcem, přičemž průzkumy veřejného mínění identifikovaly širokou veřejnou náladu na změnu.

Nigel Farage triumfuje

Ve své vlastní děkovné řeči v přímořském letovisku Clacton ocenil vůdce Reformního hnutí Spojeného království Nigel Farage „skutečně mimořádný“ výsledek a slíbil, že „vybuduje masové národní hnutí v příštích několika letech“, aby vyzval labouristy jako opoziční vůdce v příštích volbách, očekávaných v roce 2029.

„Děje se něco velmi zásadního,“ prohlásil Farage a dodal: „V pravém středu britské politiky je obrovská mezera a mým úkolem je zaplnit ji. Toto je jen první krok něčeho, co vás všechny ohromí.“

Jinde konečně dorazilo dlouho očekávané oživení centristických liberálních demokratů, kteří jsou po téměř deseti letech nejasností zpět jako třetí největší britská strana se 71 křesly, což je nejlepší výsledek Liberálně demokratické strany v historii.

Pro kdysi mocnou Skotskou národní stranu přišly chmurné zprávy.

V roce 2019 získala proskotská nezávislost – Skotská národní strana (SNP) 48 z 57 křesel ve Westminsteru ve Skotsku. Ale SNP zatím zvolilo jen 8 poslanců, což je katastrofa pro stranu, která dominuje skotské politice od roku 2015 – ale v posledních letech čelila řadě skandálů a klesající popularitě.

Bývalá šéfka skotských nacionalistů Nicola Sturgeonová v rozhovoru na ITV řekla, že existují „otázky, které je třeba položit“ o tom, jak se SNP tak mohutně oddělilo od své voličské základny.

Úleva u konzervativců, Corbyn zvítězil ve svém obvodě

V soukromí se představitelé Labouristické strany snažili potlačit svou radost, když byli svědky toho, že jejich strana od roku 2010 utrpěla čtyři mizerné volební porážky od konzervativců.

V kruzích Konzervativní strany již probíhala hra na obviňování, s klíčovými postavami obviňujícími globální krize jako Covid-19 a také Sunaka a jeho nešťastnou kampaň, z porážky. Odcházející premiér také po porážce skončil jako vůdce konzervativců, což vyvolalo jistě lítý boj o budoucí směřování této strany.

Někteří odcházející ministři okamžitě ukázali prstem přímo na Sunaka a jeho hlavní pomocníky, jako je předseda strany Richard Holden a vicepremiér Oliver Dowden. „Neexistují dva způsoby, jak to vyřešit, je to katastrofální pokles i z přelomu roku,“ řekl odcházející konzervativní ministr Holden.

Ostatním členům Konzervativní strany se prostě po volbách ulevilo, že výsledek nebyl ještě dramatičtější. Některé předvolební průzkumy naznačovaly, že by strana mohla být účinně vymazána z volební mapy. „Bál jsem se horšího výsledku,“ připustil druhý odcházející konzervativní ministr.

„Pro konzervativce je to katastrofa – ale není to úplná katastrofa, kterou někteří předpovídali,“ řekl Tim Bale, profesor politiky na Queen Mary University v Londýně a autor knihy Konzervativní strana po Brexitu.

Nebezpečí pro vítěze? Sinn Féin a nyní i Wales

Bývalý vůdce labouristů Jeremy Corbyn – nyní kandidující jako nezávislý poté, co byl vyhozen z Labouristické strany – také úspěšně obhájil své křeslo v Islingtonu North tváří v tvář labouristické výzvě. Corbyn ve své děkovné řeči vášnivě hovořil o konfliktu v Gaze a podpořil Palestince proti Izraeli. Tím si asi zavřel dveře do Labouristické strany.

Úspěšně dopadly volby i pro stranu prosazující „jednotné Irsko“ Sinn Féin, která získala v Dolní sněmovně své zastoupení, stejně jako Strana Zelených či velšské hnutí Plaid Cimru.

Použité zdroje: