Anarchokomunismus
Anarchokomunismus je proud, který chce společné vlastnictví a rozdělování podle potřeb, ale bez státu, strany a peněz. Vznikl v 70. letech 19. století mezi švýcarskými a italskými anarchisty a jeho nejznámějším teoretikem byl ruský kníže a geograf Petr Kropotkin. Nikde se nestal státní ideologií, v revolucích na Ukrajině a ve Španělsku ho ale zkoušely miliony lidí.
- Vznik
- 1876 až 1880, Jurská federace ve Švýcarsku
- Hlavní teoretik
- Petr Kropotkin
- Politické spektrum
- krajní levice
- Hlavní cíl
- bezstátní federace svobodných komun se společným vlastnictvím a rozdělováním podle potřeb
- Příbuzné ideologie
- anarchismus, anarchosyndikalismus, marxismus
Anarchokomunismus ve světě
1876Pojem anarchistický komunismusPo smrti Michaila Bakunina v roce 1876 se část anarchistů začala odklánět od jeho kolektivismu, který počítal s odměnou podle odvedené práce. V únoru 1876 se v brožuře Françoise Dumarthereye v Ženevě poprvé objevil tiskem pojem anarchistický komunismus. O měsíc později ho na schůzi Antiautoritářské internacionály v Lausanne podpořil francouzský geograf Élisée Reclus. Nový směr převzali hlavně italští anarchisté.
1880Program Anarchie a komunismusKongres Jurské federace, sdružení švýcarských hodinářů a dalších dělníků z pohoří Jura, přijal v říjnu 1880 program Itala Carla Cafiera. Cafiero v něm odmítl mzdy i kolektivní vlastnictví podniků, které by podle něj znovu vedlo k hromadění kapitálu. Místo toho navrhl rozdělovat podle zásady každý podle schopností, každému podle potřeb. Přijetí programu prosazoval i Petr Kropotkin, který tehdy v Ženevě vydával list Le Révolté.
1892Dobývání chlebaKropotkinova kniha Dobývání chleba vyšla v Paříži v roce 1892 a stala se nejznámějším popisem anarchokomunistické společnosti. Kropotkin v ní tvrdí, že bohatství vytvořily celé generace, a proto má patřit všem. Odmítá i mzdový systém kolektivistů a hlásá heslo blahobyt pro všechny. Popisuje, jak by si vzbouřená města mohla rozdělit potraviny, byty a oblečení bez trhu a bez státu.
1902Vzájemná pomocV Londýně vyšla kniha Vzájemná pomoc jako činitel vývoje, kterou Kropotkin napsal jako odpověď stoupencům sociálního darwinismu. Ti vykládali přírodu i společnost jako nepřetržitý boj jednotlivců o přežití. Kropotkin na příkladech zvířat i lidských společenství ukazoval, že úspěch druhů stojí spíš na spolupráci. Kniha dala anarchokomunismu hlavní argument, že lidé dokážou žít pospolu i bez donucení ze strany státu.
1918Machnovské hnutí na UkrajiněBěhem občanské války vedl Nestor Machno z rodného Huljajpole povstaleckou armádu, která bojovala proti německým okupantům, bílým a později i bolševikům. Na ovládaném území jižní Ukrajiny se hnutí pokoušelo zavést svobodné sověty a rolnické komuny jako přechod k bezstátní společnosti. Rudá armáda na machnovce zaútočila v listopadu 1920. V srpnu 1921 Machno utekl do Rumunska a zemřel v roce 1934 v pařížském exilu.
1921Kropotkinův pohřeb v MoskvěKropotkin se vrátil do Ruska v červnu 1917 a nabídku místa v Prozatímní vládě odmítl. Leninovi pak psal dopisy proti centralizaci moci a proti teroru. Zemřel 8. února 1921 v Dmitrově a jeho pohřeb v Moskvě se stal posledním velkým anarchistickým shromážděním v Rusku. Ještě téhož roku bolševici anarchistické hnutí i vydávání Kropotkinových spisů potlačili.
1926Organizační platformaRuští a ukrajinští anarchisté v pařížském exilu hledali příčinu porážky v revoluci. Petr Aršinov, Nestor Machno a Ida Mettová zveřejnili 20. června 1926 v časopise Delo truda návrh Organizační platformy. Navrhovali jednotnou federaci anarchistů se společnou teorií, taktikou a kolektivní odpovědností. Volin a Sébastien Faure ji odmítli jako příliš centralistickou a spor o organizaci od té doby dělí anarchokomunisty na platformisty a syntezisty.
1929Abeceda komunistického anarchismuAlexander Berkman, kterého USA v prosinci 1919 deportovaly spolu s Emmou Goldmanovou do sovětského Ruska, se po potlačení povstání v Kronštadtu s bolševiky rozešel. V roce 1929 vydal knihu Now and After, známou také jako Abeceda komunistického anarchismu. Píše v ní, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků zmizí, ale osobní věci zůstanou, tvoje hodinky jsou tvoje, továrna na hodinky patří lidu. Kniha dodnes slouží jako úvod do směru.
1936Kongres CNT v ZaragozeŠpanělská anarchosyndikalistická odborová centrála CNT se v květnu 1936 sešla na kongresu v Zaragoze. Potvrdila, že jejím cílem je libertinský komunismus, a schválila dokument o tom, jak by taková společnost bez státu měla fungovat. Usnesení ovlivnila brožura lékaře Isaaca Puenta o libertinském komunismu, která od roku 1933 vyšla v nákladu téměř 100 000 výtisků. Puenta zastřelili frankisté v září 1936.
1936Revoluce ve ŠpanělskuPo vojenském puči v červenci 1936 převzali dělníci a rolníci s pomocí milicí CNT kontrolu nad Barcelonou a velkou částí venkova. V Katalánsku, Aragonii a dalších oblastech vznikly kolektivizované podniky a obce řízené jako libertinské komuny. V Katalánsku spravovali dělníci až 75 % průmyslu. Kolektivy oslabily spory se stalinisty a s vítězstvím generála Franka v roce 1939 zanikly.
1971Anarchismus po nedostatkuAmerický myslitel Murray Bookchin vydal v roce 1971 sbírku esejů Post-Scarcity Anarchism. Navazoval v ní na Kropotkina a tvrdil, že moderní technika umožňuje společnost bez nedostatku, a tedy i bez státu a hierarchie. Anarchismus propojil s ekologií do teorie sociální ekologie. S anarchismem se v roce 1999 rozešel, jeho myšlenky ale převzalo kurdské hnutí pro samosprávu na severovýchodě Sýrie.Anarchokomunismus v Česku
1899Kropotkin poprvé vychází v PrazeStarší české překlady Kropotkina vycházely hlavně v New Yorku a Chicagu, kde žili čeští vystěhovalci. V roce 1899 vydal v Praze Vilém Körber jeho text Kollektivism a komunism nákladem redakce Omladiny. Kropotkin v něm vysvětluje, proč odmítá i socialistickou mzdu za odvedenou práci. Do poloviny 20. let pak česky vyšla většina jeho hlavních děl, například Pole, továrny a dílny nebo Pospolitost.
1904Česká anarchistická federaceV roce 1904 vznikla Česká anarchistická federace, která chtěla šířit anarchismus mezi dělníky a inteligencí. Jedním z vůdců anarchokomunistického proudu se tehdy stal právník Theodor Bartošek. Ve vile básníka S. K. Neumanna na pražských Olšanech se scházela anarchistická bohéma a autoři, kterým literární historie říká anarchističtí buřiči. Patřili k nim například Fráňa Šrámek nebo František Gellner.
1907Časopis KomunaRedaktorem anarchistického časopisu Komuna byl v roce 1907 mladý Jaroslav Hašek, za svou činnost byl krátce vězněn. Ve stejném roce vydala Komuna Kropotkinovy Buřičovy řeči v překladu Petra Pohana. Kniha shrnuje Kropotkinovy články z ženevského listu Le Révolté o revoluci a vyvlastnění. Hašek se od anarchismu později odvrátil a v roce 1918 se v Rusku přidal k bolševikům.
1914Federace českých anarchistů komunistůMezi anarchisty se v roce 1914 jednalo o založení politické strany, návrh ale neprošel. Místo toho vznikla v dubnu 1914 z podnětu lékaře Bohuslava Vrbenského Federace českých anarchistů komunistů. Výrazně se v ní angažovala novinářka Luisa Landová-Štychová, která jako první v českém anarchistickém hnutí otevřela ženskou otázku. Činnost federace brzy přerušila válka a Vrbenského rakouské úřady internovaly.
1918Anarchisté v České straně socialistickéNa jaře 1918 převedl Vrbenský větší část anarchokomunistů do národně sociální strany, která se přejmenovala na Českou stranu socialistickou. Do programu prosadili požadavek, aby znárodněné podniky spravovali přímo výrobci nebo jejich odbory, ne stát. Federace se rozpustila na sjezdu v únoru 1919. Vrbenský se stal ministrem výživy lidu v Kramářově vládě, poslanci byli i Landová-Štychová, Václav Draxl a Bartošek.
1923Atentát na Aloise RašínaPřed domem v Žitné ulici v Praze postřelil 5. ledna 1923 devatenáctiletý dělník Josef Šoupal ministra financí Aloise Rašína, který o 13 dní později zemřel. Šoupal se hlásil k anarchokomunismu a Rašína vinil z hájení zájmů velkého kapitálu. Z KSČ, která individuální násilí odmítala, fakticky odešel už v roce 1922. Atentát patří k nejzávažnějším činům politického násilí v novodobých českých dějinách.
1923Neodvislí socialisté a cesta do KSČBývalí anarchisté v čele s Vrbenským hlasovali v roce 1923 spolu s komunisty proti zákonu na ochranu republiky. Česká strana socialistická je za to 3. března vyloučila a přišli o mandáty. Založili proto Neodvislou socialistickou stranu, od roku 1924 dělnickou, v jejímž čele stál Vrbenský. V roce 1925 vstoupili její členové do KSČ a samostatná česká anarchokomunistická větev tím skončila.Hlavní myšlenky
- Stát má zaniknout hned s revolucí, bez přechodné diktatury proletariátu, se kterou počítají marxisté.
- Půda, továrny i to, co se v nich vyrobí, patří všem, mzdy a peníze mají zmizet.
- Rozděluje se podle zásady každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.
- Soukromé vlastnictví výrobních prostředků zaniká, osobní věci, které člověk užívá, mu zůstávají.
- Společnost má tvořit volná federace komun a dělnických rad, organizovaná zdola nahoru.
- Spolupráce a vzájemná pomoc jsou podle Kropotkina pro člověka stejně přirozené jako soutěž.
- Lidé se mohou svobodně sdružovat i rozcházet a nutná práce se má zkrátit ve prospěch volného času.
Proudy a odnože
Klíčoví myslitelé
Srovnání s příbuznými ideologiemi
| Anarchokomunismus | Marxismus-leninismus | Anarchokapitalismus | |
|---|---|---|---|
| Stát | zanikne hned s revolucí | přechodná diktatura proletariátu, stát má odumřít až později | zrušit, služby státu převezme trh |
| Vlastnictví | společné vlastnictví půdy a podniků, osobní věci zůstávají | státní vlastnictví podniků a půdy | soukromé vlastnictví je nedotknutelné |
| Rozdělování | podle potřeb, bez mezd a peněz | v socialismu podle práce, podle potřeb až v komunismu | podle toho, co kdo směnou na trhu získá |
| Organizace | volná federace komun a rad zdola | vedoucí role jedné strany a centrální plán | dobrovolné smlouvy a soukromé firmy, včetně ochrany a soudů |
| Cesta ke změně | sociální revoluce bez převzetí státní moci | revoluce vedená stranou a převzetí státu | postupné nahrazení státu trhem |
Kritika
- Michail Bakunin a další kolektivisté považovali komunismus za ze své podstaty autoritářský a chtěli odměňovat podle odvedené práce, ne podle potřeb.
- Lenin v knize Stát a revoluce z roku 1917 tvrdil, že stát nejde zrušit hned, protože ho proletariát potřebuje k potlačení odporu buržoazie.
- Ekonom Ludwig von Mises v roce 1920 namítl, že bez trhu a cen nelze rozumně rozhodovat o výrobě. Námitka dopadá i na bezpeněžní ekonomiku, kterou anarchokomunisté navrhují.
- Uvnitř hnutí se vede spor o motivaci k práci. Kropotkin věřil v dobrovolnou práci, Nestor Machno a Mexičan Ricardo Flores Magón chtěli, aby pracovat museli všichni práceschopní.
- Platformu z roku 1926 odmítli Volin, Sébastien Faure i Miguel Jiménez ze španělské FAI. Vadil jim přílišný vliv marxismu a snaha sjednotit hnutí pod jednu linii.
Anarchokomunismus je proud, který spojuje dva cíle. Z komunismu bere společné vlastnictví a rozdělování podle potřeb, z anarchismu odmítnutí státu, vlády a politických stran. Peníze ani mzdy v takové společnosti nemají být, o výrobě mají rozhodovat svobodně sdružené komuny.
Stránka navazuje na přehled komunismu jako ideologie a jde do detailu jednoho jeho proudu. Na rozdíl od leninismu nebo marxismu-leninismu se anarchokomunismus nikde nestal státní ideologií. Proto nemá ani vlastní kapitolu na stránce o komunistickém zřízení.
Co je anarchokomunismus
Anarchokomunisté chtějí beztřídní společnost bez státu. Půda, továrny a doly mají patřit všem a každý si má brát podle svých potřeb. Osobní věci zůstávají. Americký anarchista Alexander Berkman to v roce 1929 shrnul tak, že hodinky jsou tvoje, ale továrna na hodinky patří lidu.
Místo státu má vzniknout síť komun a dělnických rad, které se dobrovolně spojují do větších federací. Rozhodování jde zdola nahoru. Každý člověk i každá skupina se podle Petra Kropotkina mohou svobodně připojit i odejít.
Jak vznikl anarchokomunismus
Kořeny sahají do Francie 40. let 19. století. Théodore Dézamy v roce 1843 navrhl zrušit peníze, dělbu práce i stát a rozdělovat podle potřeb. Joseph Déjacque po revoluci roku 1848 odmítl diktaturu proletariátu jako reakční myšlenku.
Samotný proud vznikl v anarchistickém křídle První internacionály. Jeho vůdce Michail Bakunin byl kolektivista. Chtěl společné vlastnictví podniků, ale odměnu podle odvedené práce, a komunismus považoval za autoritářský. Po Bakuninově smrti v roce 1876 se jeho stoupenci začali posouvat dál.
V únoru 1876 se pojem anarchistický komunismus poprvé objevil tiskem v brožuře Françoise Dumarthereye. Hned ho podpořil geograf Élisée Reclus a převzali ho italští anarchisté. V říjnu 1880 přijala Jurská federace, sdružení švýcarských hodinářů a dělníků, program Carla Cafiera Anarchie a komunismus. Ten odmítl mzdy a za cíl prohlásil rozdělování podle zásady každý podle schopností, každému podle potřeb.
Petr Kropotkin a Dobývání chleba
Proud nevymyslel, ale proslavil ho Petr Kropotkin (1842 až 1921). Pocházel ze staré knížecí rodiny a sloužil jako důstojník na Sibiři, kde se věnoval geografii. K anarchismu přešel v roce 1872 ve Švýcarsku. V Rusku ho zatkli, v roce 1876 utekl z vězeňské nemocnice a 41 let žil v exilu ve Švýcarsku, ve Francii a v Anglii.
V roce 1892 vydal v Paříži knihu Dobývání chleba. Tvrdí v ní, že bohatství vytvořily celé generace, a proto má patřit všem. Odmítá i mzdu za odvedenou práci, kterou chtěli kolektivisté. Jeho heslo zní blahobyt pro všechny.
V knize Vzájemná pomoc z roku 1902 odpověděl sociálním darwinistům, kteří vykládali přírodu jako boj jednotlivců. Kropotkin ukazoval, že druhy přežívají hlavně díky spolupráci. Z toho vyvozoval, že lidé dokážou žít pospolu i bez donucení státu.
Po únorové revoluci se v roce 1917 vrátil do Ruska. Bolševickou vládu kritizoval v dopisech Leninovi za centralizaci a teror. Jeho pohřeb v Moskvě v únoru 1921 byl posledním velkým anarchistickým shromážděním v Rusku.
Čím se liší od marxismu
Marx i anarchokomunisté mají stejný konečný cíl, společnost bez tříd a bez státu. Liší se cestou. Podle Marxe má po revoluci nejprve vládnout dělnická třída a stát má odumřít až později. Lenin v knize Stát a revoluce z roku 1917 psal, že okamžité zrušení státu je nemožné.
Anarchokomunisté odpovídají, že nový stát jen vytvoří novou vládnoucí vrstvu. Proto odmítají stranu, která by revoluci vedla, i převzetí státní moci. Spor rozdělil První internacionálu už v roce 1872, kdy Marxova většina z ní anarchisty vyloučila. Zkušenost z Ruska ho později jen prohloubila.
Anarchokomunismus v praxi
Na Ukrajině vedl v letech 1918 až 1921 Nestor Machno povstaleckou armádu, která bojovala s Němci, bílými i bolševiky. Na ovládaném území kolem Huljajpole se jeho hnutí pokoušelo zavést svobodné sověty a rolnické komuny. Rudá armáda je v roce 1921 porazila a Machno skončil v exilu v Paříži.
V Rusku se s bolševiky rozešli i Emma Goldmanová a Alexander Berkman, které USA v prosinci 1919 deportovaly. Zlom pro ně znamenalo potlačení povstání námořníků v Kronštadtu v březnu 1921.
Největší pokus přišel ve Španělsku. Anarchosyndikalistická odborová centrála CNT v květnu 1936 na kongresu v Zaragoze potvrdila, že jejím cílem je libertinský komunismus. Po vojenském puči v červenci 1936 převzali dělníci a rolníci Barcelonu a velkou část venkova. V Katalánsku spravovali dělníci až 75 % průmyslu, v Aragonii vznikly kolektivizované obce. Kolektivy oslabily spory se stalinisty a zanikly po Frankově vítězství v roce 1939.
Spory uvnitř hnutí
Anarchokomunisté se od počátku přeli o organizaci. Kolem roku 1880 mnozí odmítali odbory jako reformistické a dávali přednost malým skupinám. Kropotkin a další později do odborů vstoupili, menšina, například skupina Sébastiena Faura, zůstala proti.
V roce 1926 vydali Petr Aršinov a Nestor Machno v Paříži Organizační platformu. Žádali jednotnou federaci se společnou teorií a taktikou. Volin a Faure proti ní postavili syntézu, tedy volnější federaci pro všechny proudy anarchismu. Rozdělení na platformisty a syntezisty trvá dodnes.
Další spor se týká práce. Kropotkin věřil, že lidé budou pracovat dobrovolně. Machno nebo Mexičan Ricardo Flores Magón soudili, že pracovat musí všichni, kdo mohou.
Anarchokomunismus a anarchokapitalismus
Oba směry mají v názvu anarchii a oba chtějí zrušit stát, jinak stojí proti sobě. Anarchokapitalismus chce soukromé vlastnictví a trh rozšířit i na policii, soudy a obranu. Anarchokomunismus ruší soukromé vlastnictví výrobních prostředků, trh i peníze.
Většina anarchistů anarchokapitalismus za anarchismus nepovažuje. Podle nich je trh se mzdami a soukromou půdou sám hierarchický a vyžaduje vynucování smluv, tedy něco jako vládu. Anarchokapitalisté zase odmítají společné vlastnictví jako omezení svobody jednotlivce.
Anarchokomunismus v Česku
V českých zemích měl proud doložitelnou stopu před první světovou válkou. Hlásili se k němu lékař Bohuslav Vrbenský, básník S. K. Neumann, právník Theodor Bartošek, severočeští horníci a část pražské inteligence. Kolem Neumanna se scházeli anarchističtí buřiči. Jaroslav Hašek byl v roce 1907 redaktorem časopisu Komuna, který vydal Kropotkinovy Buřičovy řeči.
V dubnu 1914 vznikla Federace českých anarchistů komunistů. Na jaře 1918 převedl Vrbenský většinu jejích členů k národním socialistům, z nichž se stala Česká strana socialistická. Vrbenský se stal ministrem a anarchokomunisté prosadili do programu, aby znárodněné podniky spravovali výrobci, ne stát.
Spojení nevydrželo. V roce 1923 hlasovali bývalí anarchisté s komunisty proti zákonu na ochranu republiky a strana je vyloučila. Jejich Neodvislá socialistická strana dělnická v roce 1925 splynula s KSČ. Neumann pomáhal KSČ zakládat, v roce 1929 ho ale vyloučili za Manifest sedmi.
Ze stejného prostředí vzešel i nejtěžší čin. Dělník a anarchokomunista Josef Šoupal 5. ledna 1923 postřelil ministra financí Aloise Rašína, který na následky zemřel. Podle české Wikipedie dnes v Česku působí malá skupina Anarchokomunistická alternativa.
Kritika anarchokomunismu
- Bakunin a kolektivisté považovali komunismus za autoritářský a chtěli odměňovat podle odvedené práce.
- Lenin tvrdil, že bez státu nelze potlačit odpor bývalých vládnoucích tříd.
- Ludwig von Mises v roce 1920 namítl, že bez trhu a cen nelze rozumně rozhodovat o výrobě. Námitka dopadá i na bezpeněžní ekonomiku.
- Kritici i část anarchistů pochybují, že lidé budou bez mezd dobrovolně dělat i nepříjemnou práci.
Časté otázky
Co je anarchokomunismus?
Anarchokomunismus je proud anarchismu i komunismu, který chce zrušit stát, soukromé vlastnictví výrobních prostředků a peníze. Společnost má tvořit volná federace komun, které rozdělují podle zásady každému podle jeho potřeb.
Jaký je rozdíl mezi anarchokomunismem a komunismem?
Marxistický komunismus počítá s přechodnou diktaturou proletariátu a s vedoucí rolí strany, stát má odumřít až později. Anarchokomunismus chce stát zrušit hned s revolucí a stranu ani státní plán nepřijímá.
Kdo byl Petr Kropotkin?
Petr Kropotkin byl ruský kníže, geograf a anarchista, který žil v letech 1842 až 1921. Napsal Dobývání chleba a Vzájemnou pomoc a patří k hlavním teoretikům anarchokomunismu.
Jaký je rozdíl mezi anarchokomunismem a anarchokapitalismem?
Oba směry chtějí zrušit stát, jinak stojí proti sobě. Anarchokomunismus ruší i soukromé vlastnictví výrobních prostředků a trh, anarchokapitalismus chce soukromé vlastnictví a trh rozšířit i na policii a soudy.
Kde se anarchokomunismus uplatnil v praxi?
Nejvíc na Ukrajině v machnovském hnutí let 1918 až 1921 a ve Španělsku po roce 1936, hlavně v Katalánsku a Aragonii. Obě pokusy skončily porážkou ve válce.
Byl anarchokomunismus i v Česku?
Ano. Před první světovou válkou se k němu hlásili Bohuslav Vrbenský, S. K. Neumann a část severočeských horníků, v roce 1914 vznikla Federace českých anarchistů komunistů. Po válce většina z nich přešla k národním socialistům a ve 20. letech do KSČ.
Text vychází ze Stanford Encyclopedia of Philosophy a z odkazovaných hesel Wikipedie, například Anarchist communism, Peter Kropotkin a Anarchismus v Česku. Úplný seznam zdrojů je v přehledu výše.
