Politická ideologie

Komunismus

Komunismus je ideologie, která chce zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků a vytvořit společnost bez tříd. Moderní podobu mu dali Karl Marx a Friedrich Engels v Komunistickém manifestu z roku 1848. Ve 20. století se stal oficiální ideologií desítek států, a proto patří k nejvlivnějším i nejspornějším politickým myšlenkám.

Vznik

1848, Komunistický manifest

Zakladatelé

Karl Marx, Friedrich Engels

Politické spektrum

krajní levice

Hlavní cíl

beztřídní společnost se společným vlastnictvím výrobních prostředků

Příbuzné ideologie

socialismus, anarchismus

Komunismus ve světě

1516Utopie Thomase MoraAnglický humanista Thomas More vydal v roce 1516 latinsky psanou knihu Utopie, kterou v Lovani vytiskli pod dohledem Erasma Rotterdamského. Popisuje smyšlený ostrov bez soukromého majetku, kde zboží leží ve společných skladech a každý si bere, co potřebuje. Název ostrova vychází z řečtiny a znamená doslova nikde. Kniha patří k nejznámějším předchůdcům komunistických myšlenek.

1796Spiknutí rovnýchZa Francouzské revoluce chtěl novinář Gracchus Babeuf svrhnout vládu Direktoria a nastolit republiku absolutní rovnosti bez soukromého vlastnictví. Spiknutí prozradil policii jeden z jeho vůdců, Babeufa zatkli v květnu 1796 a 27. května 1797 ho ve Vendôme popravili. Jeho spolupracovník Philippe Buonarroti vydal v roce 1828 dějiny spiknutí, které ovlivnily pozdější revolucionáře včetně Karla Marxe. Babeufovi se někdy říká první revoluční komunista.

1848Komunistický manifestMarx a Engels ho napsali pro Svaz komunistů a koncem února 1848 vyšel v Londýně jako třiadvacetistránková německá brožura. Dějiny v něm vykládají jako boj společenských tříd a jako první kroky navrhují třeba zrušení soukromého vlastnictví půdy a dědictví nebo progresivní daň z příjmu. Manifest vyšel uprostřed evropských revolucí roku 1848. Patří k nejvlivnějším politickým dokumentům světa a za rok vzniku moderního komunismu se považuje právě rok jeho vydání.

1867První díl KapitáluMarx předal rukopis hamburskému nakladateli Otto Meissnerovi v dubnu 1867 a kniha vyšla v září. Tvrdí v ní, že hnací silou kapitalismu je vykořisťování práce a zisk vzniká z neplacené práce dělníků, které Marx říká nadhodnota. První díl rozebírá výrobu, druhý oběh kapitálu a třetí celý proces. Druhý a třetí díl vydal po Marxově smrti Engels v letech 1885 a 1894.

1871Pařížská komunaPo prohrané prusko-francouzské válce převzala 18. března 1871 kontrolu nad Paříží Národní garda, jejíž hlavní oporou byly oddíly z dělnických čtvrtí. Revoluční vláda města vydržela do 28. května, kdy ji francouzská armáda potlačila v takzvaném krvavém týdnu. Marx ji hájil ve spisu Občanská válka ve Francii a s Engelsem v ní viděli první příklad diktatury proletariátu. Pro pozdější komunisty se stala vzorem.

1875Kritika gothajského programuV květnu 1875 se v Gotě spojily dvě německé dělnické strany do Socialistické dělnické strany Německa, předchůdkyně dnešní SPD. Jejich společný program silně ovlivnily myšlenky Ferdinanda Lassalla a Marx ho v dopise Wilhelmu Brackemu ostře kritizoval. Popsal přitom dvě fáze budoucí společnosti, ve vyšší z nich má platit zásada každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Text zveřejnil Engels až v roce 1891.

1902Leninova brožura Co dělat?Lenin brožuru napsal v roce 1901 a v březnu 1902 ji vydal ve Stuttgartu pod pseudonymem N. Lenin. Tvrdí v ní, že dělníci sami dojdou jen k odborovému vědomí, a proto je musí vést strana profesionálních revolucionářů. Spory o tuto koncepci přispěly v roce 1903 k rozkolu ruských sociálních demokratů na bolševiky a menševiky. Myšlenka strany jako předvoje se stala jádrem leninismu.

1917Říjnová revoluceBolševici v čele s Leninem zahájili 7. listopadu 1917, podle tehdejšího ruského kalendáře 25. října, povstání v Petrohradu a druhý den obsadili Zimní palác, sídlo Prozatímní vlády. Poprvé se tak k moci dostala strana, která se otevřeně hlásila ke komunismu. V roce 1918 se přejmenovala na Ruskou komunistickou stranu (bolševiků). Následovala občanská válka, která trvala do roku 1922 a vyústila ve vznik Sovětského svazu.

1924Smrt Lenina a nástup StalinaLenin zemřel 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy. V dopise sjezdu z přelomu let 1922 a 1923, známém jako Leninova závěť, navrhoval odvolat Stalina z funkce generálního tajemníka strany, ten ji ale udržel. V prosinci 1924 Stalin přišel s tezí o budování socialismu v jedné zemi, kterou postavil proti Trockého permanentní revoluci. Trockého v roce 1927 vyloučili ze strany a v roce 1929 ze Sovětského svazu, Stalin pak vládl až do smrti v roce 1953.

1949Vznik Čínské lidové republikyKomunistická strana Číny zvítězila v občanské válce s Kuomintangem, jehož vláda se do prosince 1949 stáhla na Tchaj-wan. Předseda strany Mao Ce-tung vyhlásil 1. října 1949 z brány Tchien-an-men v Pekingu Čínskou lidovou republiku. Jeho výklad marxismu, maoismus, opírá revoluci o masy rolníků. Komunistická strana vládne Číně dodnes.

1956Destalinizace a maďarské povstáníV únoru 1956 odsoudil Nikita Chruščov na sjezdu sovětských komunistů kult osobnosti Stalina a jeho zneužívání moci, čímž začala destalinizace. V Budapešti 23. října vyšli do ulic studenti, demonstrace přerostla v povstání a vláda Imreho Nagye 1. listopadu oznámila vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy. Sovětská armáda zaútočila 4. listopadu a povstání potlačila, zahynulo asi 2 500 Maďarů a kolem 200 000 jich uprchlo do zahraničí. Nagye po tajném procesu v červnu 1958 popravili.

1959Kubánská revoluceNa přelomu let 1958 a 1959 uprchl z Kuby diktátor Fulgencio Batista a partyzáni Hnutí 26. července v čele s Fidelem Castrem v lednu 1959 vstoupili do Havany. Nová vláda začala znárodňovat podniky a v roce 1960 uzavřela obchodní dohodu se Sovětským svazem. V dubnu 1961, během invaze v Zátoce sviní, Castro poprvé veřejně označil revoluci za socialistickou. Komunistická strana Kuby vznikla v říjnu 1965 a Castro ji vedl až do roku 2011.

1991Rozpad Sovětského svazuPředstavitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska podepsali 8. prosince 1991 v Bělověžském pralese dohodu, podle níž Sovětský svaz přestal existovat. Michail Gorbačov 25. prosince odstoupil a o den později SSSR formálně zanikl. Spolu s revolucemi roku 1989 to znamenalo konec komunistických režimů v Evropě. Komunistické strany dnes vládnou už jen v Číně, Vietnamu, Laosu, Severní Koreji a na Kubě.

2025Komunisté mimo SněmovnuKSČM nepostavila vlastní kandidátku a její členové kandidovali na listině hnutí Stačilo!, aby nemusela překonávat vyšší hranici pro koalice. Lídryní byla tehdejší předsedkyně strany Kateřina Konečná. Hnutí získalo 4,30 % hlasů a do Sněmovny se nedostalo. Komunisté v ní nesedí od voleb 2021, kdy KSČM získala jen 3,6 % a poprvé od roku 1992 zůstala bez poslanců.

Komunismus v Česku

1878Počátky socialistického hnutíDne 7. dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu sešli čeští socialisté v čele s Josefem Boleslavem Peckou a Ladislavem Zápotockým. Založili tu Sociálně demokratickou stranu českoslovanskou jako součást celorakouského hnutí. Strana čerpala z marxismu a stala se jednou z nejsilnějších v českých zemích. Z jejího levého křídla o 43 let později vzešla Komunistická strana Československa.

1921Vznik KSČLevice sociální demokracie se po rozkolu roku 1920 sešla 14. až 16. května 1921 na ustavujícím sjezdu v karlínském Národním domě. Přišlo 569 delegátů, kteří zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Hlavním řečníkem byl Bohumír Šmeral, který předtím jednal v Moskvě s Leninem, předsedou se stal Václav Šturc. Nová Komunistická strana Československa se přihlásila ke Komunistické internacionále.

1946Vítězství ve volbáchVe volbách do Ústavodárného národního shromáždění 26. května 1946 mohly kandidovat jen strany Národní fronty. KSČ získala v českých zemích asi 40 % hlasů a celostátně spolu se slovenskými komunisty 37,9 %. Měla 114 z 300 mandátů a Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Na dalších více než 40 let šlo o poslední volby, ve kterých si lidé mohli vybrat mezi stranami.

1948Únor 1948Dvanáct nekomunistických ministrů podalo 20. února 1948 demisi na protest proti obsazování policie komunisty. Hned další den vyšly do ulic Lidové milice a akční výbory Národní fronty. Prezident Edvard Beneš 25. února demisi přijal a doplnil vládu podle návrhu Klementa Gottwalda. Volby v květnu 1948 už proběhly s jedinou kandidátkou Národní fronty a KSČ držela veškerou moc až do listopadu 1989.

1950Politické procesyV červnu 1950 odsoudil soud ve vykonstruovaném procesu Miladu Horákovou a další dvanáct obžalovaných, čtyři z nich k smrti. V listopadu 1952 se před soudem ocitl i generální tajemník KSČ Rudolf Slánský se třinácti dalšími funkcionáři a jedenáct jich dostalo trest smrti. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů bylo v letech 1948 až 1989 z politických důvodů odsouzeno přes 257 000 lidí a popraveno 232 osob.

1960Socialistická ústavaNárodní shromáždění přijalo 11. července 1960 novou ústavu a stát se přejmenoval na Československou socialistickou republiku. Ústava ohlásila, že socialismus v zemi zvítězil, a v článku 4 zakotvila KSČ jako vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Prosadil ji Antonín Novotný, který byl tehdy prvním tajemníkem KSČ i prezidentem. Článek o vedoucí úloze strany zrušilo Federální shromáždění až 29. listopadu 1989.

1968Pražské jaro a okupaceAlexander Dubček se 5. ledna 1968 stal prvním tajemníkem KSČ a strana v dubnu přijala Akční program s příslibem větší svobody slova a tisku. Cenzura fakticky skončila už v březnu. V noci na 21. srpna obsadila Československo vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů zemřelo v souvislosti s okupací do konce roku 1968 celkem 137 lidí.

1969NormalizaceGustáv Husák nahradil Dubčeka v čele KSČ 17. dubna 1969 a začalo období, kterému se říká normalizace. Při stranických prověrkách od roku 1970 přišli o členství reformní komunisté včetně Dubčeka, vrátila se cenzura a v Československu zůstala sovětská vojska. Vedení strany v prosinci 1970 přijalo Poučení z krizového vývoje, podle kterého byl vstup vojsk Varšavské smlouvy bratrskou pomocí. Husák byl od roku 1975 také prezidentem a abdikoval 10. prosince 1989.

1977Charta 77Prohlášení Charty 77 s datem 1. ledna 1977 vyčítalo režimu, že nedodržuje lidská práva, ke kterým se zavázal v helsinském Závěrečném aktu. Prvních 242 lidí ho podepsalo koncem prosince 1976 a do ledna 1990 se k Chartě přihlásilo kolem 1 900 signatářů. Státní bezpečnost 6. ledna 1977 zadržela Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Pavla Landovského, aby nemohli text s podpisy předat úřadům. Oficiální tisk Chartu odsoudil a signatáři čelili výslechům, ztrátě zaměstnání a dalším represím.

1989Sametová revoluceDne 17. listopadu 1989 zasáhla policie na Národní třídě proti studentské demonstraci. O dva dny později vzniklo Občanské fórum, 24. listopadu odstoupilo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem a 27. listopadu proběhla generální stávka. Federální shromáždění 29. listopadu zrušilo článek ústavy o vedoucí úloze KSČ. Prezidentem zvolilo 29. prosince 1989 Václava Havla, jednoho ze spoluautorů Charty 77.

1990Vznik KSČMKomunistická strana Čech a Moravy vznikla 31. března 1990 jako česká organizace KSČ a od 28. listopadu 1990 je samostatnou stranou. Ve volbách v červnu 1990 získala KSČ v českých zemích přes 13 % hlasů a skončila druhá za Občanským fórem. Zákon č. 198/1993 Sb. pak označil režim let 1948 až 1989 za zločinný a KSČ za zločinnou organizaci. KSČM si přesto ponechala název a v parlamentu zasedala nepřetržitě od roku 1992 do roku 2021.

2018Tolerance Babišovy vládyHnutí ANO a KSČM podepsaly 10. července 2018 dohodu, ve které se komunisté zavázali podpořit menšinovou vládu ANO a ČSSD. Druhá vláda Andreje Babiše získala 12. července důvěru poměrem 105 ku 91 hlasům, pro ni hlasovalo i 14 poslanců KSČM. Opozice ji kritizovala jako první vládu od roku 1989 přímo závislou na komunistech. KSČM toleranci vypověděla 13. dubna 2021.

2026Komunisté mimo parlamentKSČM nemá poslance od voleb 2021, kdy získala 3,6 % hlasů, a v roce 2025 se do Sněmovny nedostalo ani hnutí Stačilo!, na jehož listině komunisté kandidovali. Od 1. ledna 2026 platí novela trestního zákoníku, která mezi hnutími směřujícími k potlačení práv a svobod výslovně jmenuje nacistické a komunistické. Za jejich propagaci hrozí jeden až pět let vězení. Předsedou KSČM je od května 2026 Roman Roun.

Hlavní myšlenky

• Dějiny lidské společnosti jsou podle Marxe a Engelse dějinami boje společenských tříd.
• Ekonomika je základna, která určuje podobu státu, práva i převládajících idejí. Tomuto výkladu se říká historický materialismus.
• Kapitalismus podle Marxe stojí na vykořisťování, protože dělník vytvoří větší hodnotu, než kolik dostane ve mzdě.
• Továrny, půda a další výrobní prostředky mají patřit celé společnosti, ne soukromým vlastníkům.
• Přechod k nové společnosti má zajistit diktatura proletariátu, tedy dočasná vláda dělnické třídy.
• Ve vyšší fázi komunismu má platit zásada každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.
• Stát je podle teorie nástrojem vlády jedné třídy nad druhou, a když třídy zmizí, má postupně odumřít.
• Dělníci různých zemí mají společné zájmy, proto je komunismus od počátku mezinárodní hnutí.

Proudy a odnože

LeninismusLenin doplnil Marxe o myšlenku předvoje, tedy disciplinované strany profesionálních revolucionářů, která vede dělníky k převzetí moci.Celý proudMarxismus-leninismusPo Leninově smrti v roce 1924 ho rozvinul Josif Stalin. Spojuje vedoucí roli jedné strany se státním vlastnictvím a byl oficiální ideologií Sovětského svazu a východního bloku.Celý proudTrockismusLev Trockij odmítl Stalinovu tezi o budování socialismu v jedné zemi a prosazoval permanentní, celosvětovou revoluci. V roce 1938 založil Čtvrtou internacionálu.Celý proudMaoismusMao Ce-tung přizpůsobil marxismus-leninismus zemědělské Číně a revoluci opřel o masy rolníků. Oficiální ideologií Číny byl do reforem Teng Siao-pchinga na konci 70. let.Celý proudEurokomunismusProud západoevropských komunistických stran v 70. a 80. letech, hlavně v Itálii a Španělsku, méně ve Francii. Odmítal sovětský vliv a obvykle se uvádí, že ho podnítilo pražské jaro.Celý proudAnarchokomunismusChce společné vlastnictví bez státu, uspořádané přes dobrovolná sdružení. Hlavním teoretikem byl Petr Kropotkin, autor knihy Dobývání chleba z roku 1892.Celý proud

Klíčoví myslitelé

Karl Marx1818 až 1883Německý filozof a ekonom, autor Kapitálu a spoluautor Komunistického manifestu, na jehož díle stojí moderní komunismus.

Friedrich Engels1820 až 1895Marxův celoživotní spolupracovník, spoluautor manifestu a vydavatel druhého a třetího dílu Kapitálu.

Vladimir Iljič Lenin1870 až 1924Vůdce bolševiků a říjnové revoluce, autor teorie revoluční strany jako předvoje dělnické třídy.

Rosa Luxemburgová1871 až 1919Marxistka z Polska a Německa, spoluzakladatelka Komunistické strany Německa a kritička bolševického omezování svobod.

Antonio Gramsci1891 až 1937Italský komunista, který ve vězení napsal Vězeňské sešity a přišel s pojmem kulturní hegemonie.

Mao Ce-tung1893 až 1976Zakladatel Čínské lidové republiky, který marxismus-leninismus přizpůsobil rolnické zemi.

Srovnání s příbuznými ideologiemi

	Komunismus	Socialismus	Liberalismus
Vlastnictví	výrobní prostředky patří celé společnosti, soukromé vlastnictví firem a půdy má zaniknout	společenské vlastnictví v různých podobách, část proudů připouští soukromé firmy	soukromé vlastnictví je základní právo, které má stát chránit
Role státu	přechodná diktatura proletariátu, pak má stát odumřít	u demokratických socialistů silný sociální stát, který přerozděluje	omezený stát, který hlídá zákony a práva jednotlivce
Cesta ke změně	revoluce, kterou vede komunistická strana	u demokratických socialistů postupné reformy a volby	ústavní reformy a volby
Ekonomika	v komunistických státech centrální plán místo trhu	plán nebo trh podle proudu, často trh s regulací	volný trh s co nejmenšími zásahy
Rovnost	beztřídní společnost bez rozdílů v majetku	menší rozdíly v příjmech a sociální jistoty	rovnost před zákonem a rovné příležitosti
Politická soutěž	v leninské praxi vláda jedné strany	u demokratických socialistů soutěž více stran	soutěž více stran ve svobodných volbách

Kritika

• Ekonom Ludwig von Mises v roce 1920 namítl, že bez trhu a cen nelze rozumně plánovat výrobu. Friedrich Hayek tento argument rozvinul jako problém znalostí rozptýlených mezi miliony lidí.
• Friedrich Hayek v knize Cesta do otroctví z roku 1944 tvrdil, že centrální plánování hospodářství nevyhnutelně omezuje svobodu jednotlivce.
• Filozof Karl Popper v díle Otevřená společnost a její nepřátelé z roku 1945 kritizoval Marxovu víru, že dějiny se řídí neúprosnými zákony a směřují k předem danému cíli.
• Rosa Luxemburgová v roce 1918 zevnitř hnutí odsoudila bolševiky za zrušení svobody tisku a shromažďování. Varovala, že bez svobodných voleb a sporu názorů ovládne stát byrokracie.
• Jugoslávský komunista Milovan Djilas v knize Nová třída z roku 1957 popsal, jak se stranický aparát v komunistických státech sám stal novou vládnoucí třídou.

Fotografie Karl Marx, John Jabez Edwin Mayall, Public domain, Wikimedia Commons. Obrázky k časové ose: 1516 Hans Holbein mladší, Public domain; 1796 François Bonneville, Public domain; 1848 Karl Marx, Friedrich Engels, Public domain; 1867 Zentralbibliothek Zürich (sken), Public domain; 1871 neznámý autor, Public domain; 1875 Giorno2, CC BY-SA 4.0; 1902 Vladimir Iljič Lenin (titulní strana tisku), Public domain; 1917 Pavel Žukov, Public domain; 1924 Nikolaj Petrov, Public domain; 1949 neznámý autor, Public domain; 1956 Fortepan / Pesti srác2, CC BY-SA 3.0; 1959 U.S. News & World Report (Library of Congress), Public domain; 1991 Jurij Ivanov, RIA Novosti, CC BY-SA 3.0; 2025 Miloš Skácel, ořez Martin Tauchman, CC BY-SA 4.0; 1878 Matěj Baťha, CC BY-SA 2.5; 1921 neznámý autor, Public domain; 1946 neznámý autor (National Archives and Records Administration), Public domain; 1948 ČTK (fotoarchiv Anefo, Nationaal Archief), CC0; 1950 Ministerstvo spravedlnosti ČSR (obálka), foto Mutter Erde, Public domain; 1960 neznámý autor (Nationaal Archief, Anefo), CC BY-SA 3.0 NL; 1968 neznámý autor (fotoarchiv Anefo, Nationaal Archief), CC0; 1969 Matica slovenská, CC BY-SA 4.0; 1977 Gampe, CC BY-SA 3.0; 1989 ŠJů, CC BY-SA 3.0; 1990 Jan Polák, CC BY-SA 3.0; 2018 David Sedlecký, CC BY-SA 3.0; 2026 Umberto Nobile, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons. Další ideologie najdete na stránce Politické ideologie.

Komunismus je politická ideologie, podle které mají továrny, půda a další výrobní prostředky patřit celé společnosti. Cílem je společnost bez tříd, ve které nikdo nežije z práce druhých. Slovo pochází z latinského communis, tedy společný.

Tahle stránka popisuje komunismus jako soubor myšlenek. Kdo ho formuloval, co tvrdí, jaké má proudy a čím se liší od příbuzných ideologií. Jak fungoval komunistický režim v Československu v letech 1948 až 1989, najdete na stránce komunismus jako politické zřízení. Další směry jsou v přehledu politických ideologií.

Co je komunismus

Komunismus odmítá soukromé vlastnictví prostředků, kterými se vyrábí. Nejde o osobní věci, jako je oblečení nebo byt, ale o podniky, stroje a půdu. Ty mají podle komunistů sloužit všem, ne jen majitelům.

Slovo komunismus má dva významy. Označuje ideologii a zároveň režimy, ve kterých vládla komunistická strana. Mezi teorií a praxí byl velký rozdíl, proto je dobré oba významy rozlišovat. Samotní komunisté přitom tvrdili, že komunismu nikde nedosáhli a jejich státy jsou teprve na cestě k němu.

Kdo vymyslel komunismus a kdy vznikl

Myšlenka společného vlastnictví je stará. Za předchůdce se považuje řecký filozof Platón, který společné vlastnictví ve svém ideálním státě navrhl pro vládnoucí a vojenskou vrstvu. Anglický humanista Thomas More v roce 1516 popsal v knize Utopie ostrov, kde lidé vlastní vše společně. Za Francouzské revoluce chtěl Gracchus Babeuf v roce 1796 převratem zrušit soukromé vlastnictví, ale neuspěl.

Moderní komunismus vznikl až v polovině 19. století v době průmyslové revoluce. Němci Karl Marx a Friedrich Engels napsali pro Svaz komunistů, založený v Londýně v roce 1847, Komunistický manifest. Vyšel v únoru 1848 v Londýně, právě když Evropou procházela vlna revolucí. Proto se rok 1848 bere jako začátek komunismu v dnešním smyslu.

Hlavním Marxovým dílem je Kapitál. První díl vyšel v roce 1867, další dva vydal po Marxově smrti Engels v letech 1885 a 1894. Marx se o budoucí společnosti vyjadřoval málo. Nejvíc o ní napsal v textu Kritika gothajského programu z roku 1875.

Hlavní myšlenky komunismu

Marxova teorie stojí na několika tvrzeních, která se v komunistických hnutích opakují dodnes:

• Třídní boj. Dějiny jsou podle manifestu dějinami boje mezi třídami, v kapitalismu mezi buržoazií a dělnictvem neboli proletariátem.
• Historický materialismus. Způsob, jakým společnost vyrábí, určuje podobu státu, práva i převládajících idejí.
• Vykořisťování. Dělník podle Marxe vytvoří větší hodnotu, než dostane ve mzdě. Rozdíl, takzvaná nadhodnota, je zdrojem zisku.
• Diktatura proletariátu. Po revoluci má dočasně vládnout dělnická třída, aby odstranila staré poměry.
• Dvě fáze. V nižší fázi dostává každý podle své práce. Ve vyšší fázi má platit zásada každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.
• Odumření státu. Stát je podle teorie nástrojem vlády jedné třídy. Když třídy zmizí, má postupně zaniknout.

Proudy komunismu

Po Marxově smrti se jeho následovníci rozdělili. Spory se vedly hlavně o to, kdo má revoluci vést a co přijde po ní.

Leninismus a marxismus-leninismus

Ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin v brožuře Co dělat? z roku 1902 tvrdil, že dělníci sami k revoluci nedojdou. Potřebují předvoj, tedy disciplinovanou stranu profesionálních revolucionářů. V roce 1917 se bolševici v jeho čele chopili moci v Rusku. Po Leninově smrti z jeho myšlenek Josif Stalin vytvořil marxismus-leninismus, státní ideologii Sovětského svazu a celého východního bloku.

Trockismus a maoismus

Lev Trockij odmítl Stalinovu tezi o budování socialismu v jedné zemi a prosazoval celosvětovou revoluci. V roce 1938 založil Čtvrtou internacionálu. Mao Ce-tung v Číně opřel revoluci o masy rolníků, protože Čína byla převážně zemědělská země bez rozvinutého průmyslu. Maoismus byl oficiální ideologií Číny až do reforem na konci 70. let.

Eurokomunismus a anarchokomunismus

V 70. a 80. letech se komunistické strany v Itálii, Španělsku a méně i ve Francii vymezily vůči Moskvě. Obvykle se uvádí, že tento proud, eurokomunismus, podnítilo pražské jaro. Na opačném konci stojí anarchokomunismus Petra Kropotkina. Chce společné vlastnictví úplně bez státu, na základě dobrovolných sdružení.

Komunismus a socialismus

Dotaz na rozdíl mezi socialismem a komunismem patří k nejčastějším. Odpověď závisí na tom, o jaký socialismus jde. Socialismus je široký pojem pro směry, které chtějí společenské vlastnictví a větší rovnost. Mnohé z nich přijímají demokracii, volby i trh.

V marxistické teorii má ale slovo socialismus užší význam. Je to nižší fáze na cestě ke komunismu, ve které ještě existuje stát a lidé dostávají podle odvedené práce. Proto se komunistické státy nazývaly socialistické. Komunismus pro ně byl až konečný cíl. Ve 20. letech 20. století se socialistické hnutí rozdělilo na dvě hlavní větve, komunismus a sociální demokracii, která volí reformy místo revoluce.

Komunismus a kapitalismus

Kapitalismus je pro komunisty hlavní protivník. V kapitalismu patří firmy soukromým vlastníkům, kteří najímají práci za mzdu, a o tom, co se vyrábí a za kolik, rozhoduje trh.

Komunismus chce výrobní prostředky převést na společnost. Státy, které se ke komunismu hlásily, proto zestátnily podniky a hospodářství řídily centrálním plánem. Výjimkou jsou dnešní Čína a Vietnam, které vládu komunistické strany spojily s tržním hospodářstvím.

Komunismus na politickém spektru

Komunismus patří na krajní levici. Od umírněné levice ho odlišuje požadavek úplně zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků a ochota prosadit změnu revolucí.

Lidé často srovnávají komunismus s fašismem. Ideově stojí proti sobě. Komunismus je internacionalistický a staví na třídě, fašismus je nacionalistický a staví na národu. Filozofka Hannah Arendtová v knize Původ totalitarismu z roku 1951 ale popsala stalinismus a nacismus jako dvě podoby totalitního režimu. Podrobně se fašismu věnuje stránka fašismus.

Komunismus v Česku

Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 na sjezdu v pražském Karlíně. Vzešla z levého křídla sociální demokracie a od začátku byla členem Komunistické internacionály, založené v roce 1919 v Moskvě. Za první republiky byla legální stranou.

Po únoru 1948 vládla KSČ sama až do listopadu 1989. Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že z politických důvodů bylo v té době odsouzeno přes 257 000 lidí. Fungování režimu, represe a jeho pád popisuje stránka o komunistickém zřízení.

Ideově zajímavý byl rok 1968. Alexander Dubček tehdy vyhlásil program socialismu s lidskou tváří a zkusil spojit vládu strany s větší svobodou a prvky trhu. Pokus ukončila invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Nástupkyní KSČ je Komunistická strana Čech a Moravy, založená v roce 1990. Ve Sněmovně seděla nepřetržitě od voleb 1992 do roku 2021, kdy získala 3,6 % hlasů. Ve volbách 2025 kandidovali komunisté na listině hnutí Stačilo!, které dostalo 4,30 % a do Sněmovny se nedostalo.

Kde je komunismus dnes

Komunistická strana dnes řídí pět států: Čínu, Kubu, Laos, Severní Koreu a Vietnam. Čína, Kuba, Laos a Vietnam se oficiálně hlásí k marxismu-leninismu, státní ideologie Severní Koreje z něj vychází. Rusko mezi komunistické státy nepatří, Sovětský svaz zanikl 26. prosince 1991.

Mimo tyto státy žije komunismus hlavně jako myšlenkový proud. Marx bývá řazen mezi zakladatele moderní sociologie a s jeho pojmy dál pracují levicoví myslitelé. Vliv má také Antonio Gramsci a jeho pojem kulturní hegemonie, tedy nadvlády skrze kulturu a běžně přijímané názory.

Kritika komunismu

Komunismus kritizovali ekonomové, filozofové i sami komunisté. Nejčastější námitky jsou tyto:

• Ludwig von Mises v roce 1920 namítl, že bez trhu a cen nelze rozumně plánovat výrobu. Friedrich Hayek přidal, že potřebné znalosti jsou rozptýlené mezi miliony lidí a žádný úřad je nesoustředí.
• Hayek v knize Cesta do otroctví z roku 1944 tvrdil, že centrální plánování nevyhnutelně omezuje svobodu jednotlivce.
• Filozof Karl Popper v díle Otevřená společnost a její nepřátelé z roku 1945 odmítl Marxovu víru, že dějiny se řídí neúprosnými zákony.
• Rosa Luxemburgová v roce 1918 zevnitř hnutí odsoudila bolševiky za zrušení svobody tisku a shromažďování. Varovala, že bez svobodných voleb ovládne stát byrokracie.
• Jugoslávský komunista Milovan Djilas v knize Nová třída z roku 1957 popsal, jak se stranický aparát sám stal novou vládnoucí třídou.

Časté otázky

Co je komunismus?

Komunismus je politická ideologie, která chce nahradit soukromé vlastnictví výrobních prostředků společným a odstranit rozdíly mezi společenskými třídami. Slovem komunismus se označují i režimy, ve kterých vládla komunistická strana.

Kdo vymyslel komunismus?

Myšlenky společného vlastnictví jsou staré, najdeme je už u Platóna nebo v Utopii Thomase Mora z roku 1516. Moderní komunismus ale formulovali Karl Marx a Friedrich Engels v polovině 19. století.

Kdy a kde vznikl komunismus?

Za rok vzniku moderního komunismu se považuje 1848, kdy v Londýně vyšel Komunistický manifest. Napsali ho Marx a Engels pro Svaz komunistů, mezinárodní organizaci založenou v Londýně v roce 1847.

Jaký je rozdíl mezi komunismem a socialismem?

Socialismus je širší pojem pro směry, které chtějí větší sociální rovnost, a mnohé z nich přijímají demokracii i trh. V marxistické teorii je socialismus nižší fáze na cestě ke komunismu, proto se komunistické státy nazývaly socialistické.

Je komunismus levice?

Ano. Komunismus se řadí na krajní levici politického spektra, protože požaduje úplné zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a beztřídní společnost.

Jaký je rozdíl mezi komunismem a kapitalismem?

V kapitalismu patří firmy soukromým vlastníkům a o výrobě a cenách rozhoduje trh. Komunismus chce výrobní prostředky převést na společnost, a komunistické státy proto řídily hospodářství centrálním plánem.

Text vychází ze Stanford Encyclopedia of Philosophy, z údajů Ústavu pro studium totalitních režimů a z odkazovaných hesel Wikipedie, například Komunismus a Communist state. Úplný seznam zdrojů je v přehledu výše.