Proud komunismu

Maoismus

Maoismus je proud komunismu, který Mao Ce-tung odvodil z marxismu-leninismu pro zemědělskou Čínu. Revoluci opřel o chudé rolníky a o dlouhou lidovou válku vedenou z venkova. Oficiální ideologií Číny byl do konce 70. let a inspiroval ozbrojená hnutí od Peru po Indii a Nepál.

Vznik

1927 až 1945, Čína

Zakladatel

Mao Ce-tung

Politické spektrum

krajní levice

Hlavní cíl

komunistická revoluce opřená o rolníky a vedená lidovou válkou

Příbuzné ideologie

marxismus-leninismus, leninismus, hodžismus

Maoismus ve světě

1927Zpráva o rolnickém hnutí v Chu-nanuMao strávil začátek roku 1927 na venkově kolem Čchang-ša a 28. března vydal Zprávu o prozkoumání rolnického hnutí v Chu-nanu. Strana tehdy podle ortodoxního marxismu stavěla na městských dělnících, Mao ale tvrdil, že hlavní silou revoluce budou chudí rolníci. Popsal, jak rolnické svazy berou moc statkářům. Text patří k jeho nejvlivnějším a stojí na začátku maoismu.

1935Dlouhý pochod a porada v Cun-iV říjnu 1934 opustilo asi 100 000 vojáků Rudé armády obklíčenou základnu v Ťiang-si. Na poradě v Cun-i v lednu 1935 převzal Mao vojenské velení a odsunul vedení, které se řídilo radami Kominterny. Dlouhý pochod skončil 19. října 1935 v Jen-anu s asi 8 000 přeživšími z hlavní armády. Pro maoisty se stal důkazem, že čínská revoluce může jít vlastní cestou.

1937O praxi a O rozporuV Jen-anu Mao přednášel na protijaponské vojenské univerzitě a z přednášek vznikly dva filozofické texty, O praxi a O rozporu, druhý z nich v srpnu 1937. Vykládá v nich dialektický materialismus a zavádí pojem hlavní rozpor, jehož vyřešení rozhoduje o všech ostatních. Pravdivost teorie podle něj ověřuje praxe. Oba spisy tvoří filozofický základ maoismu a upevnily Maovu pověst teoretika.

1945Maovo myšlení ve stanovách stranyNápravné hnutí v Jen-anu v letech 1942 až 1945 převychovalo členy strany v duchu Maových textů a odstavilo takzvané dogmatiky vzdělané v Sovětském svazu. Sedmý sjezd strany, který zasedal od dubna do června 1945, přijal stanovy, jež jako první uvedly Mao Ce-tungovo myšlení mezi vůdčí ideje. O čtyři roky později Mao vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Ve stanovách strany je jeho myšlení dodnes.

1958Velký skok vpředVelký skok vpřed měl z rolnické země během několika let udělat průmyslovou velmoc. Soukromé hospodaření zaniklo a domácnosti musely vstoupit do lidových komun, v srpnu 1958 vedení strany určilo zdvojnásobit výrobu oceli hlavně v domácích pecích. Odvedení lidí od polí a nadsazená hlášení o úrodě vedla k hladomoru v letech 1959 až 1961. Odhady obětí se pohybují od 15 do 55 milionů.

1964Rudá knížkaHlavní politická správa armády vydala v květnu 1964 sbírku Citáty předsedy Mao Ce-tunga s předmluvou ministra obrany Lin Piaa. Definitivní vydání z roku 1965 obsahovalo 427 citátů ve 33 kapitolách z let 1929 až 1964. Kapesní knížka v červených deskách se za kulturní revoluce stala povinnou četbou a vycházela i v cizích jazycích. Ve světě se jí říká Rudá knížka.

1966Kulturní revoluceV květnu 1966 Mao prohlásil, že do strany a státu pronikly buržoazní živly, které chtějí obnovit kapitalismus. Mladí lidé zakládali oddíly rudých gard a 18. srpna se jich na náměstí Tchien-an-men sešlo přes milion. Ničili takzvané čtyři přežitky, tedy staré myšlenky, kulturu, zvyky a návyky. Kulturní revoluce trvala do Maovy smrti v roce 1976 a odhady obětí se pohybují od 1 do 2 milionů.

1968Peking odsoudil invazi do ČeskoslovenskaČína odsoudila srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, stejně jako Albánie a Rumunsko. Premiér Čou En-laj ji 23. srpna na recepci rumunského velvyslanectví v Pekingu přirovnal k Hitlerově agresi a Sovětský svaz označil za sociálimperialistický. Kritizoval přitom i československé vedení. Invaze prohloubila roztržku Číny se Sovětským svazem, která v roce 1969 vyústila v pohraniční boje na řece Ussuri.

1980Svítící stezka v PeruPeruánská maoistická strana Svítící stezka, kterou vedl profesor filozofie Abimael Guzmán, zahájila 17. května 1980 lidovou válku spálením volebních uren v andské obci Chuschi. Guzmán si nechal říkat předseda Gonzalo a maoismus prohlásil za třetí a nejvyšší stupeň marxismu. Po jeho zatčení v roce 1992 hnutí oslablo. Peruánská komise pravdy jí přičetla smrt nebo zmizení asi 31 000 lidí, téměř polovinu obětí konfliktu.

1981Rezoluce o Maově odkazuÚstřední výbor KS Číny 27. června 1981 jednomyslně přijal rezoluci o dějinách strany od roku 1949. Podle ní jsou Maovy zásluhy prvotní a chyby druhotné, kulturní revoluci ale odsoudila. Ujalo se shrnutí, že Mao měl ze 70 procent pravdu a ze 30 procent se mýlil, i když v textu doslova není. Teng Siao-pching mezitím od roku 1978 zaváděl tržní reformy.

1996Lidová válka v NepáluKomunistická strana Nepálu (maoistická) zahájila 13. února 1996 povstání s cílem svrhnout monarchii a vyhlásit lidovou republiku. Řídila se maoistickou strategií lidové války vedené z venkova. Konflikt, ve kterém zemřelo přes 17 000 lidí, ukončila mírová dohoda 21. listopadu 2006. Ve volbách 2008 se maoisté stali nejsilnější stranou a jejich vůdce Prachanda se stal premiérem, později ještě dvakrát.

2026Konec naxalitů v IndiiIndičtí maoisté, kterým se podle povstání v Naxalbari z roku 1967 říká naxalité, vedli ozbrojený boj přes půl století. Na vrcholu koncem 2000. let působili v asi 180 okresech takzvaného rudého koridoru, začátkem roku 2026 už jen ve třech. Ministr vnitra Amit Šáh 30. března 2026 prohlásil, že Indie je prakticky bez naxalismu. Jejich strana je od roku 2009 zakázaná jako teroristická.

Hlavní myšlenky

• Revoluci v zemědělské zemi nesou hlavně chudí rolníci, ne jen městští dělníci, jak předpokládal ortodoxní marxismus.
• Moc se získává dlouhou lidovou válkou, která začíná na venkově, buduje revoluční základny a nakonec obklíčí města.
• Politická moc podle Maa vyrůstá z hlavně pušky, proto strana potřebuje vlastní armádu, které sama velí.
• Masová linie znamená, že strana sbírá názory lidí, zpracuje je a vrací jim je jako politiku, takzvaně od mas k masám.
• Hybnou silou vývoje jsou rozpory a vždy je třeba najít ten hlavní, jehož vyřešení rozhoduje o ostatních.
• Třídní boj pokračuje i po revoluci, a proto je nutná pokračující revoluce proti nové buržoazii uvnitř strany.
• Před socialismem má přijít nová demokracie, tedy spojenectví více tříd pod vedením komunistů.
• Marxismus je třeba přizpůsobit čínským podmínkám a pravdivost teorie ověřuje praxe.

Proudy a odnože

Mao Ce-tungovo myšleníOficiální čínský výklad, ve stanovách KS Číny od roku 1945. Teng Siao-pching z něj po roce 1978 zdůraznil hlavně heslo hledat pravdu ve faktech.

Marxismus-leninismus-maoismusPojetí maoismu jako třetího a nejvyššího stupně marxismu. Poprvé ho v roce 1988 formulovala peruánská Svítící stezka, od roku 1993 ho šířilo Revoluční internacionalistické hnutí.

NaxalismusIndický maoismus, který vyšel z rolnického povstání v Naxalbari v roce 1967 a z textů Čaru Madžúmdára. Jeho hlavní stranou byla od roku 2004 Komunistická strana Indie (maoistická).

Západní maoismusStudentské skupiny v západní Evropě a USA v 60. a 70. letech. Ve Francii vznikla roku 1968 Proletářská levice, kterou podporoval Jean-Paul Sartre.

HodžismusAlbánská odbočka, která se s Čínou rozešla v roce 1978. Enver Hodža odmítl teorii tří světů i samotný maoismus a hlásil se k marxismu-leninismu stalinského typu.

Klíčoví myslitelé

Mao Ce-tung1893 až 1976Zakladatel maoismu a Čínské lidové republiky, od roku 1943 předseda Komunistické strany Číny.

Čchen Po-ta1904 až 1989Maův tajemník a hlavní vykladač jeho myšlení, v roce 1966 předseda Skupiny pro kulturní revoluci.

Lin Piao1907 až 1971Maršál a ministr obrany, který prosadil Rudou knížku do armády a byl určen za Maova nástupce.

Čaru Madžúmdár1918 až 1972Ideolog povstání v Naxalbari a zakladatel Komunistické strany Indie (marxisticko-leninské).

Abimael Guzmán1934 až 2021Peruánský profesor filozofie a vůdce Svítící stezky, který prohlásil maoismus za třetí stupeň marxismu.

Prachandanarozen 1954Vůdce nepálských maoistů v občanské válce a později třikrát premiér Nepálu.

Srovnání s příbuznými ideologiemi

	Maoismus	Marxismus-leninismus	Trockismus
Hlavní síla revoluce	chudí rolníci vedení komunistickou stranou	průmysloví dělníci vedení stranou předvoje	průmysloví dělníci, revoluce jako mezinárodní proces
Cesta k moci	dlouhá lidová válka z venkova, obklíčení měst	převzetí moci ve městech podle vzoru roku 1917	permanentní revoluce, která se šíří do dalších zemí
Po revoluci	třídní boj pokračuje i uvnitř strany, proto pokračující revoluce	budování socialismu v jedné zemi řízené stranickým aparátem	socialismus v jedné zemi Trockij odmítal jako nemožný
Vztah k Sovětskému svazu	od přelomu 50. a 60. let kritika sovětského revizionismu	Sovětský svaz jako vzor a centrum hnutí	stalinský Sovětský svaz jako zdegenerovaný dělnický stát
Hospodářství	masová mobilizace, lidové komuny, Velký skok vpřed	centrální plán s důrazem na těžký průmysl	centrální plán, ale s dělnickou demokracií místo byrokracie

Kritika

• Historik Frank Dikötter v knize Maův velký hladomor z roku 2010 odhadl, že Velký skok vpřed způsobil v letech 1958 až 1962 nejméně 45 milionů předčasných úmrtí.
• Jung Chang a Jon Halliday v biografii Mao z roku 2005 vinili Maa ze smrti až 70 milionů lidí v době míru. Část historiků ale jejich práci se zdroji zpochybnila.
• Albánský vůdce Enver Hodža v knize Imperialismus a revoluce z roku 1978 kritizoval maoismus zleva. Teorii tří světů označil za odklon od třídní politiky marxismu-leninismu.
• Sama Komunistická strana Číny v rezoluci z roku 1981 označila kulturní revoluci za omyl, který zemi a straně způsobil vážné škody.
• Peruánská komise pravdy a usmíření v roce 2003 přičetla maoistické Svítící stezce zhruba polovinu z 69 280 mrtvých a zmizelých let 1980 až 2000, víc než kterékoli jiné straně konfliktu.

Fotografie Mao Ce-tung, Chen Zhengqing (Čchen Čeng-čching), Public domain, Wikimedia Commons. Obrázky k časové ose: 1927 neznámý autor, Public domain; 1935 N509FZ, CC BY-SA 4.0; 1937 neznámý autor, Public domain; 1945 neznámý autor, Public domain; 1958 neznámý autor, Public domain; 1964 Nakladatelství cizojazyčné literatury, Peking, Public domain; 1966 Meng Zhaorui (Meng Čao-žuej), Public domain; 1968 Rijksmuseum (neznámý fotograf), CC0; 1980 Gonzalo Yucra Costales, CC BY-SA 4.0; 1981 Acroterion, CC BY-SA 4.0; 1996 GAD, CC BY-SA 3.0; 2026 RANJEET2792, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons. Hlavní stránka ideologie Komunismus. Další ideologie najdete na stránce Politické ideologie.

Maoismus, oficiálně Mao Ce-tungovo myšlení, je proud komunismu pojmenovaný po čínském vůdci Mao Ce-tungovi, v dnešním přepisu Mao Zedong. Vychází z marxismu-leninismu, ale revoluci nestaví na průmyslových dělnících. Hlavní silou jsou pro něj chudí rolníci a cestou k moci dlouhá válka vedená z venkova.

Tahle stránka se věnuje jen maoismu. Obecné základy, tedy Marxe, Engelse a ostatní proudy, popisuje hlavní stránka komunismus. Jak vypadal komunistický režim v Československu, najdete na stránce komunismus jako politické zřízení. Další směry jsou v přehledu politických ideologií.

Co je maoismus

Maoismus je výklad marxismu pro zemi, kde většina lidí žije na venkově a průmysl skoro chybí. Takovou zemí byla Čína ve 20. a 30. letech 20. století. Mao z toho vyvodil, že revoluci tam neprovedou dělníci ve městech, ale rolníci vedení komunistickou stranou.

Od jiných proudů komunismu ho odlišuje také důraz na ozbrojený boj, na mobilizaci mas a na myšlenku, že třídní boj po vítězství revoluce nekončí. Americký sinolog Benjamin Schwartz použil slovo maoismus pro strategii, která spojuje disciplinovanou leninskou stranu s rolnickou základnou.

Mao Ce-tung a vznik maoismu

Mao Ce-tung se narodil 26. prosince 1893 v rolnické rodině ve vesnici Šao-šan v provincii Chu-nan. S marxismem se seznámil v Pekingu a v roce 1921 pomáhal zakládat Komunistickou stranu Číny.

Zlom přinesl rok 1927. V březnu Mao vydal Zprávu o prozkoumání rolnického hnutí v Chu-nanu, kde proti tehdejší linii strany tvrdil, že hlavní silou revoluce budou chudí rolníci. Po nezdařeném povstání na podzim 1927 se se zbytky oddílů stáhl do hor Ťing-kang na pomezí Chu-nanu a Ťiang-si a budoval tam vlastní základny. Když je armáda Kuomintangu obklíčila, zahájili komunisté v říjnu 1934 Dlouhý pochod. Na poradě v Cun-i v lednu 1935 převzal Mao vojenské velení a pochod skončil v říjnu 1935 v Jen-anu.

V Jen-anu Mao napsal své hlavní teoretické texty, O praxi a O rozporu z roku 1937 a O nové demokracii z ledna 1940. Stanovy přijaté na sedmém sjezdu v roce 1945 poprvé uvedly Mao Ce-tungovo myšlení jako vůdčí ideu strany. Po vítězství v občanské válce Mao 1. října 1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku.

Hlavní myšlenky maoismu

Maoismus stojí na několika tezích:

• Rolníci jako hlavní síla. V zemědělské zemi nesou revoluci hlavně chudí rolníci, dělníci a strana je vedou.
• Lidová válka. Dlouhý ozbrojený boj ve třech fázích. Začíná na venkově, buduje revoluční základny a nakonec obklíčí a dobude města.
• Moc z hlavně pušky. Podle známé Maovy věty vyrůstá politická moc z hlavně pušky, proto strana potřebuje vlastní armádu, které sama velí.
• Masová linie. Strana má sbírat názory lidí, zpracovat je a vracet jim je jako politiku. Mao tento postup formuloval v roce 1943.
• Teorie rozporu. Vývoj pohánějí rozpory. Vždy je třeba najít hlavní rozpor, jehož vyřešení rozhoduje o ostatních.
• Pokračující revoluce. Třídní boj trvá i v socialismu a nová buržoazie může vyrůst přímo ve straně. Tuto myšlenku Mao rozvinul od roku 1956.

Rudá knížka a kult osobnosti

Nejznámějším maoistickým textem není žádný spis, ale sbírka citátů. Citáty předsedy Mao Ce-tunga vydala Hlavní politická správa armády v květnu 1964 s předmluvou ministra obrany Lin Piaa. Definitivní vydání z roku 1965 má 427 citátů ve 33 kapitolách. Od srpna 1965 vycházela v kapesním formátu s červenými vinylovými deskami, proto se jí ve světě říká Rudá knížka.

Za kulturní revoluce byla knížka povinnou četbou a lidé ji nosili při sobě. Rudá knížka se tak stala symbolem kultu osobnosti, který kolem Maa vznikl.

Velký skok vpřed a kulturní revoluce

Dvě Maovy kampaně ukázaly maoismus v praxi. Velký skok vpřed v letech 1958 až 1962 měl masovou mobilizací rychle proměnit Čínu v průmyslovou zemi. Domácnosti musely vstoupit do lidových komun a miliony lidí tavily železo v domácích pecích místo práce na polích. Následoval hladomor v letech 1959 až 1961. Odhady obětí se pohybují od 15 do 55 milionů, historik Frank Dikötter uvádí nejméně 45 milionů.

Kulturní revoluce začala v květnu 1966. Mao vyzval mladé lidi, aby v rudých gardách bojovali proti buržoazním živlům, které podle něj pronikly do strany. Pronásledování zasáhlo i nejvyšší funkcionáře včetně Liou Šao-čchiho a Teng Siao-pchinga. Odhady obětí se pohybují od 1 do 2 milionů. Kulturní revoluce skončila až s Maovou smrtí 9. září 1976 a zatčením takzvané Bandy čtyř o měsíc později.

Čím se maoismus liší od marxismu-leninismu

Mao vycházel z marxismu-leninismu v podobě, jakou mu dal Stalin, a Stalina hájil i po jeho smrti. Od sovětského modelu se ale v několika bodech odklonil. Místo dělníků stavěl na rolnících, místo převzetí moci ve městech na válku z venkova a místo řízení shora na mobilizaci mas.

Po Stalinově smrti se rozdíly změnily v otevřený spor. Mao odmítl destalinizaci a mírové soužití se Západem, které prosazoval Nikita Chruščov, a označil je za revizionismus. Na přelomu 50. a 60. let se Čína se Sovětským svazem rozešla a v roce 1969 došlo na řece Ussuri k pohraničním bojům. Od trockismu se maoismus liší tím, že revoluci nechápe jako jeden celosvětový proces, ale jako boj v jednotlivých zemích, hlavně v chudém světě.

Maoismus v Evropě a v Československu

V západní Evropě oslovil maoismus v 60. letech část studentů. Ve Francii vznikl v roce 1964 maoistický kroužek na École normale kolem filozofa Louise Althussera a v roce 1968 skupina Proletářská levice, kterou podporoval Jean-Paul Sartre.

Do Československa se maoismus dostal hlavně oklikou. Čína v srpnu 1968 odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy. Premiér Čou En-laj ji přirovnal k Hitlerově agresi, zároveň ale kritizoval i československé vedení. K maoismu se po trockistickém období hlásil filozof a básník Egon Bondy, který přebásnil i Maovu poezii.

Maoismus mimo Čínu

Maoistická strategie lidové války inspirovala ozbrojená hnutí v Asii a Latinské Americe. V Kambodži vládli v letech 1975 až 1979 Rudí Khmérové Pol Pota, jejichž ideologie spojovala stalinismus s maoismem a většinu zahraniční pomoci dostávali z Číny. Jejich vláda skončila genocidou, při které zemřelo 1,5 až 2 miliony lidí, asi čtvrtina obyvatel.

V Peru zahájila v roce 1980 lidovou válku Svítící stezka profesora filozofie Abimaela Guzmána. V roce 1988 prohlásila maoismus za třetí a nejvyšší stupeň marxismu. Peruánská komise pravdy a usmíření napočítala 69 280 mrtvých a zmizelých let 1980 až 2000 a zhruba polovinu přičetla Svítící stezce.

V Nepálu vedli maoisté v letech 1996 až 2006 občanskou válku proti monarchii, ve které zemřelo přes 17 000 lidí. Po mírové dohodě vstoupili do běžné politiky a jejich vůdce Prachanda byl třikrát premiérem. V Indii bojovali naxalité, pojmenovaní podle povstání v Naxalbari v roce 1967. Ministr vnitra Amit Šáh v březnu 2026 prohlásil, že Indie je prakticky bez naxalismu.

Maoismus v Číně dnes

Po Maově smrti zahájil Teng Siao-pching v roce 1978 tržní reformy. Rezoluce ústředního výboru z června 1981 uznala Maovy zásluhy za prvotní a chyby za druhotné, kulturní revoluci ale odsoudila. Z maoismu zdůraznil Teng hlavně heslo hledat pravdu ve faktech, tedy posuzovat politiku podle výsledků.

Mao Ce-tungovo myšlení zůstává ve stanovách Komunistické strany Číny a Si Ťin-pching ho označuje za základní vůdčí myšlenku strany. S Pekingem se v roce 1978 rozešla i Albánie Envera Hodži, která Tengovu Čínu označila za revizionistickou a odmítla i samotný maoismus.

Časté otázky

Co je maoismus?

Maoismus je proud komunismu, který vytvořil Mao Ce-tung. Přizpůsobil marxismus-leninismus zemědělské Číně a revoluci opřel o rolníky a o dlouhou lidovou válku z venkova.

Kdo byl Mao Ce-tung?

Mao Ce-tung (1893 až 1976) byl čínský komunistický revolucionář, od roku 1943 předseda Komunistické strany Číny. V roce 1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku a vládl jí až do své smrti.

Jaký je rozdíl mezi maoismem a marxismem-leninismem?

Marxismus-leninismus spoléhá na průmyslové dělníky a převzetí moci ve městech. Maoismus staví na rolnících, lidové válce z venkova a na myšlence, že třídní boj pokračuje i po revoluci.

Je Čína dnes maoistická?

Oficiálně se Komunistická strana Číny k Mao Ce-tungovu myšlení hlásí dodnes. Od reforem Teng Siao-pchinga z roku 1978 ale Čína používá trh a z Maovy praxe převzala hlavně vládu jedné strany.

Kde působí maoisté dnes?

Maoistická strana vzešlá z občanské války patří k hlavním stranám Nepálu. V Indii naxalité téměř zanikli, vláda v roce 2026 prohlásila zemi za prakticky prostou naxalismu. V Peru zbývají jen malé skupiny Svítící stezky.

Co je Rudá knížka?

Rudá knížka je sbírka citátů Mao Ce-tunga, kterou v roce 1964 vydala čínská armáda. Definitivní vydání z roku 1965 má 427 citátů a za kulturní revoluce byla povinnou četbou.

Text vychází z odkazovaných hesel Wikipedie, například Mao Zedong Thought, Cultural Revolution a Maoismus, z digitálního archivu Wilson Center a ze zpravodajství o Indii. Úplný seznam zdrojů je v přehledu výše.