Leninismus
Leninismus je proud komunismu, který vytvořil ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin. Marxe doplnil o myšlenku, že revoluci musí vést disciplinovaná strana profesionálních revolucionářů, takzvaný předvoj. Podle tohoto vzoru převzali v roce 1917 moc v Rusku bolševici a na leninismu pak stavěly komunistické strany sdružené v Kominterně.
- Vznik
- 1902, brožura Co dělat?
- Zakladatel
- Vladimir Iljič Lenin
- Politické spektrum
- krajní levice
- Hlavní cíl
- převzetí moci stranou předvoje a diktatura proletariátu
- Příbuzné ideologie
- marxismus, marxismus-leninismus, trockismus
Leninismus ve světě
1902Brožura Co dělat?Lenin brožuru napsal v roce 1901 a v březnu 1902 ji vydal pod jménem N. Lenin. Název si vypůjčil z románu Nikolaje Černyševského z roku 1863. Tvrdí v ní, že dělníci sami dojdou jen k odborovému vědomí a socialistické vědomí jim musí přinést strana profesionálních revolucionářů. Tato myšlenka předvoje je základem celého leninismu.
1903Bolševici a menševiciDruhý sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany začal v červenci 1903 v Bruselu a kvůli belgické policii skončil v srpnu v Londýně. Lenin a Julij Martov se přeli o to, kdo smí být členem strany. Lenin chtěl jen aktivní členy stranických organizací, Martov širší okruh příznivců. Leninovo křídlo pak získalo většinu při volbě vedení a začalo si říkat bolševici, tedy většinoví.
1916Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismuZa první světové války žil Lenin ve švýcarském exilu a v roce 1916 napsal knihu o imperialismu, která vyšla o rok později. Tvrdí v ní, že se kapitalismus spojením bank a průmyslu změnil v systém monopolů, které vyvážejí kapitál do kolonií. Ze zisků z kolonií se podle něj platí vrstva lépe placených dělníků v bohatých zemích. Revoluce proto může začít v zaostalejší zemi, třeba v Rusku.
1917Dubnové tezePo únorové revoluci se Lenin vrátil ze Švýcarska přes Německo, Švédsko a Finsko a 16. dubna 1917 přijel na Finské nádraží v Petrohradu. Hned druhý den představil deset tezí, které pak otiskla Pravda. Odmítl v nich jakoukoli podporu Prozatímní vládě a vyhlásil heslo veškerou moc sovětům. Teze určily kurz bolševiků až k říjnové revoluci.
1917Stát a revolucePo nepokojích v červenci 1917 nařídila Prozatímní vláda Leninovo zatčení a on se skrýval u jezera Razliv nedaleko Petrohradu, později ve Finsku. Začal tam psát knihu Stát a revoluce, která vyšla v roce 1918. Stát v ní popisuje jako organizované násilí jedné třídy proti druhé. Revoluce má proto starý stát rozbít a nahradit ho diktaturou proletariátu, která má časem odumřít.
1918Rozpuštění Ústavodárného shromážděníVe volbách do Ústavodárného shromáždění v listopadu 1917 získali bolševici 22 až 25 procent hlasů a zvítězili eseři. Shromáždění se sešlo 18. ledna 1918 v Tauridském paláci v Petrohradu a odmítlo potvrdit dekrety sovětské vlády. Druhý den ho bolševici rozpustili a vládli dál přes sjezd sovětů. Rosa Luxemburgová to ještě téhož roku označila za jednu z hlavních chyb bolševiků.
1919Komunistická internacionálaNa Leninův popud se 2. až 6. března 1919 sešel v Moskvě zakládající kongres Komunistické internacionály, zkráceně Kominterny. Z 51 delegátů přijelo kvůli blokádě ze zahraničí jen devět. Druhý kongres v létě 1920 schválil 21 podmínek přijetí, které formuloval hlavně Lenin. Strany se v nich zavazovaly k demokratickému centralismu, k rozchodu s reformisty a k plnění usnesení Kominterny.
1921Zákaz frakcí a NEPDesátý sjezd Ruské komunistické strany (bolševiků) zasedal 8. až 16. března 1921 v Moskvě, zatímco se v Kronštadtu vzbouřili námořníci. Sjezd schválil Leninovu novou ekonomickou politiku, která povolila soukromý obchod a povinné odevzdávání obilí nahradila daní. Rezoluce O jednotě strany zároveň zakázala frakce uvnitř strany. Podle části historiků to později usnadnilo Stalinovi zbavit se soupeřů.
1922Leninova závěťPo prvních mozkových příhodách nadiktoval Lenin na přelomu let 1922 a 1923 Dopis sjezdu, kterému se říká Leninova závěť. Hodnotí v něm přední bolševiky a varuje před rozkolem mezi Trockým a Stalinem. V dodatku navrhl Stalina odvolat z funkce generálního tajemníka strany. Stalin dokument potlačil a v Sovětském svazu ho zveřejnili až po Chruščovově projevu v roce 1956.
1924Leninova smrt a mauzoleumLenin zemřel 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy ve věku 53 let. Jeho nabalzamované tělo vystavili v dřevěné hrobce na Rudém náměstí, kterou v roce 1930 nahradilo kamenné mauzoleum architekta Alexeje Ščuseva. Tělo je tam k vidění dodnes, za druhé světové války ho jen evakuovali do Ťumeně. O pohřbení se v Rusku vede spor, Vladimir Putin ho v roce 2001 odmítl.
1924Stalinovy Základy leninismuSlovo leninismus se ve straně ujalo kolem roku 1922 a Grigorij Zinověv ho v roce 1924 použil na pátém kongresu Kominterny. Stalin téhož roku přednesl na Sverdlovově univerzitě devět přednášek, které vyšly jako Základy leninismu. Leninismus v nich definoval jako marxismus epochy imperialismu. Z této verze později vznikl marxismus-leninismus, oficiální ideologie Sovětského svazu.
2013Leninopad na UkrajiněNa Ukrajině stálo v roce 1991 asi 5 500 Leninových pomníků. Večer 8. prosince 2013 strhli demonstranti z Euromajdanu sochu u Besarabského náměstí v Kyjevě a vlna, které se začalo říkat leninopad, se rozšířila po celé zemi. V roce 2015 přijal ukrajinský parlament dekomunizační zákony. Do ledna 2017 zmizelo podle Ukrajinského institutu národní paměti 1 320 Leninových pomníků.Leninismus v Česku
1912Pražská konferenceVe dnech 5. až 17. ledna 1912 se v Lidovém domě v pražské Hybernské ulici, který patřil družstvu české sociální demokracie, sešla šestá celoruská konference ruských sociálních demokratů. Z 18 účastníků bylo 16 bolševiků a Lenin s jejich pomocí ustavil vlastní stranu s novým ústředním výborem. Hostitelem byl předseda české sociální demokracie Antonín Němec. Carská tajná policie o konferenci věděla do detailu.
1918Jaroslav Hašek u bolševikůJaroslav Hašek v Rusku nejdřív sloužil v československých legiích a psal do jejich tisku protibolševické články. V březnu 1918 ale odjel do Moskvy, začal spolupracovat s bolševiky a v dubnu přestoupil do Rudé armády. Působil mimo jiné jako zástupce vojenského velitele v Bugulmě. Do Prahy se vrátil v prosinci 1920 a zkušenost zúročil třeba v povídkách Velitelem města Bugulmy.
1920Šmeral u LeninaVůdce levice české sociální demokracie Bohumír Šmeral navštívil na jaře 1920 sovětské Rusko a jednal s Leninem. Po návratu se postavil do čela marxistické levice, která se hlásila ke Komunistické internacionále. Z ní v květnu 1921 vznikla Komunistická strana Československa. Šmeral byl hlavním řečníkem jejího ustavujícího sjezdu v Karlíně a stal se místopředsedou strany.
1929Bolševizace KSČNa V. sjezdu KSČ v holešovické Domovině ve dnech 18. až 23. února 1929 převzala vedení skupina mladých radikálů kolem Klementa Gottwalda. Dobově se tomu říkalo bolševizace a znamenalo to podřízení strany Kominterně a Moskvě. Počet členů pak klesl na 40 tisíc. Část vyloučených kolem Aloise Muny založila konkurenční stranu, která si říkala KSČ (leninovci).
1953Muzeum V. I. LeninaLidový dům v Hybernské ulici přestavěli v letech 1951 až 1952 na Muzeum V. I. Lenina, které se otevřelo v roce 1953 za účasti prezidenta Klementa Gottwalda. Ve dvaceti sálech bylo 17 000 exponátů a návštěvníci mohli vidět i síň, kde se konala konference z roku 1912. V roce 1990 KSČ budovu předala obnovené sociální demokracii a dnes je to opět Lidový dům.
1989Konec vedoucí úlohy KSČÚstava z roku 1960 zakotvila v článku 4 vedoucí úlohu KSČ ve společnosti a ve státě, tedy leninskou představu strany jako předvoje. Federální shromáždění tento článek zrušilo 29. listopadu 1989, dvanáct dní po zásahu na Národní třídě. Z ústavy zároveň zmizela věta, že KSČ vede Národní frontu, a text o marxismu-leninismu ve výchově a vzdělání.Hlavní myšlenky
- Revoluci musí vést předvoj, tedy disciplinovaná strana profesionálních revolucionářů.
- Dělníci sami dojdou jen k odborovému vědomí, socialistické vědomí jim musí přinést strana.
- Strana se řídí demokratickým centralismem, o věcech se diskutuje, ale přijaté rozhodnutí musí dodržet všichni.
- Imperialismus je nejvyšší stadium kapitalismu, a revoluce proto může začít i v zaostalé zemi, jako bylo Rusko.
- Revoluce má starý stát rozbít a nahradit ho diktaturou proletariátu, kterou Lenin spojoval se sověty.
- Dělníci mají jít do revoluce spolu s chudými rolníky.
- Národy mají právo na sebeurčení včetně odtržení.
- Revoluce má být světová, a proto Lenin v roce 1919 založil Komunistickou internacionálu.
Proudy a odnože
Klíčoví myslitelé
Srovnání s příbuznými ideologiemi
| Leninismus | Klasický marxismus | Sociální demokracie | |
|---|---|---|---|
| Strana | disciplinovaný předvoj profesionálních revolucionářů | komunisté jako nejrozhodnější část dělnického hnutí | masová strana s širokým členstvím |
| Kde začne revoluce | v nejslabší zemi kapitalistického systému, třeba v Rusku | ve vyspělých průmyslových zemích | Rusko podle menševiků muselo nejdřív projít buržoazní revolucí |
| Cesta k moci | ozbrojené povstání vedené stranou | revoluce dělnické třídy | volby a parlamentní většina |
| Vláda po revoluci | diktatura proletariátu přes sověty a jednu stranu, bez práv pro buržoazii | přechodná diktatura proletariátu, potom odumření státu | demokraticky zvolená vláda s dělnickou většinou |
Kritika
- Rosa Luxemburgová v roce 1904 odmítla Leninův ultracentralismus a hájila spontánní aktivitu dělníků. V rukopisu z roku 1918 pak bolševikům vytkla rozpuštění Ústavodárného shromáždění, teror a zrušení svobody tisku a shromažďování.
- Lev Trockij v brožuře Naše politické úkoly z roku 1904 varoval, že strana bude jednat místo dělnické třídy, ne s ní. Pro tento jev se ujal pojem substitucionismus.
- Karl Kautsky v brožuře Diktatura proletariátu z roku 1918 napsal, že bolševici a ostatní socialisté se liší metodou, jedni volí demokracii, druzí diktaturu. Lenin mu odpověděl spisem Proletářská revoluce a renegát Kautský.
- Ekonom John Maynard Keynes v roce 1931 napsal, že ruský komunismus nepřinesl k hospodářským problémům nic vědecky cenného a že násilná revoluce by západní společnost uvrhla do bídy a smrti.
- Historik Richard Pipes považuje stalinismus za přirozené pokračování leninismu. Robert Service uznává, že Lenin položil pro Stalina základy, přechod k horšímu teroru ale podle něj nebyl hladký ani nevyhnutelný.
Leninismus je proud komunismu, který na počátku 20. století vytvořil ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin. K Marxově teorii přidal hlavně představu disciplinované strany profesionálních revolucionářů, která vede dělníky k převzetí moci. Podle tohoto vzoru se v roce 1917 chopili moci v Rusku bolševici.
Stránka se věnuje jen leninismu. Obecný přehled ideologie najdete na stránce komunismus, další směry v přehledu politických ideologií. Jak fungoval režim KSČ v Československu, popisuje stránka komunismus jako politické zřízení.
Co je leninismus
Leninismus je Leninův výklad marxismu, upravený pro carské Rusko, tedy převážně zemědělskou zemi s malou, ale rychle rostoucí dělnickou třídou. Jeho jádrem jsou čtyři témata: strana, imperialismus, stát a revoluce.
Za Leninova života se slovo leninismus skoro nepoužívalo. Ve straně se ujalo kolem roku 1922 a Grigorij Zinověv ho v roce 1924 použil na kongresu Komunistické internacionály. Téhož roku vydal Josif Stalin přednášky Základy leninismu, kde leninismus definoval jako marxismus epochy imperialismu.
Kdo byl Lenin
Vladimir Iljič Uljanov se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku v rodině ředitele škol. K revoluční politice se přiklonil po roce 1887, kdy carské úřady popravily jeho staršího bratra Alexandra. V roce 1897 ho poslali do vyhnanství na Sibiř, pak žil většinou v západní Evropě. Pseudonym Lenin používal od roku 1901.
Po říjnové revoluci 1917 stál v čele sovětské vlády. Od roku 1922 ho oslabovaly mozkové příhody a 21. ledna 1924 zemřel ve věku 53 let. Jeho tělo je dodnes vystavené v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě.
Bolševici a menševici
Ruská sociálně demokratická dělnická strana se rozdělila na druhém sjezdu v roce 1903, který začal v Bruselu a skončil v Londýně. Spor začal u definice člena strany. Lenin chtěl za členy jen lidi, kteří osobně pracují v některé stranické organizaci. Julij Martov navrhoval volnější pravidlo a v hlasování vyhrál 28 hlasy proti 23.
Když pak část delegátů sjezd opustila, získalo Leninovo křídlo většinu při volbě vedení. Začalo si proto říkat bolševici, tedy většinoví, a Martovovi stoupenci menševici, tedy menšinoví. Vlastní stranu ustavili bolševici v lednu 1912 na konferenci v Praze. V roce 1918 se přejmenovali na Ruskou komunistickou stranu (bolševiků).
Hlavní myšlenky leninismu
- Strana předvoje. V brožuře Co dělat? z roku 1902 Lenin tvrdil, že dělníci sami dojdou jen k odborovému vědomí. Socialistické vědomí jim musí přinést strana profesionálních revolucionářů.
- Demokratický centralismus. Ve straně se smí diskutovat, ale jakmile padne rozhodnutí, musí ho dodržet všichni členové.
- Imperialismus. V knize z roku 1916 popsal imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, kdy monopoly vyvážejí kapitál do kolonií. Revoluce proto podle něj může začít i v zaostalé zemi, jako bylo Rusko.
- Rozbití starého státu. Ve spisu Stát a revoluce, který začal psát v létě 1917, označil stát za organizované násilí jedné třídy. Revoluce ho má rozbít a nahradit diktaturou proletariátu.
- Dělníci a rolníci. Moc měla podle Dubnových tezí z roku 1917 přejít na proletariát a nejchudší rolníky.
- Právo národů na sebeurčení. Lenin uznával právo národů na odtržení, v praxi ale jeho vláda vedla vojenské výpravy proti nezávislým státům, které vznikly na území bývalé říše.
Leninismus u moci
V dubnu 1917 se Lenin vrátil ze švýcarského exilu a vyhlásil heslo veškerou moc sovětům. V listopadu 1917 bolševici převzali moc v Petrohradu. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění ale získali jen 22 až 25 procent hlasů a v lednu 1918 shromáždění po jediném zasedání rozpustili.
V následující občanské válce vláda zakázala ostatní strany. Od září 1918 tajná policie Čeka vedla takzvaný rudý teror proti odpůrcům. Podrobněji se represím věnuje stránka o komunistickém zřízení.
V březnu 1919 založil Lenin v Moskvě Komunistickou internacionálu. Strany, které do ní chtěly vstoupit, musely od roku 1920 splnit 21 podmínek, mezi nimi demokratický centralismus, rozchod s reformisty a závaznost usnesení z Moskvy. Tak se leninský model strany rozšířil do celého světa.
V březnu 1921 schválil desátý sjezd strany dvě zásadní změny. Nová ekonomická politika znovu povolila soukromý obchod a rekvizice obilí nahradila daní. Zároveň sjezd zakázal frakce uvnitř strany, takže spory se od té doby nesměly vést v organizovaných skupinách.
Od leninismu k marxismu-leninismu
Na přelomu let 1922 a 1923 nadiktoval nemocný Lenin dopis, kterému se říká Leninova závěť. Navrhl v něm odvolat Stalina z funkce generálního tajemníka. Stalin dokument potlačil a po Leninově smrti se o jeho dědictví přel s Lvem Trockým.
Ze sporu vzešly dva proudy, které se oba hlásily k Leninovi. Stalinův marxismus-leninismus stavěl na budování socialismu v jedné zemi a stal se státní ideologií Sovětského svazu. Trockismus prosazoval permanentní revoluci a vnitrostranickou demokracii. Leninskou stranu předvoje převzal i maoismus, který ji přizpůsobil rolnické Číně.
Historici se dodnes přou, jestli stalinismus z leninismu přirozeně vyplynul. Richard Pipes to tvrdí, Robert Service píše, že Lenin pro Stalina položil základy, ale cesta k horšímu teroru nebyla hladká ani nevyhnutelná.
Leninismus a Československo
Lenin byl v Praze v lednu 1912. V Lidovém domě v Hybernské ulici, který patřil družstvu české sociální demokracie, tehdy vedl konferenci, na níž bolševici ustavili vlastní stranu. Po roce 1948 dům přestavěli na Muzeum V. I. Lenina, otevřené v roce 1953 se 17 000 exponáty.
Za ruské revoluce se k bolševikům přidal i Jaroslav Hašek, který v Rudé armádě sloužil od roku 1918 do roku 1920. Bohumír Šmeral jednal s Leninem na jaře 1920 a o rok později spoluzakládal KSČ. Takzvaná bolševizace, tedy podřízení KSČ Kominterně a Moskvě, vyvrcholila na V. sjezdu v roce 1929, kdy vedení převzal Klement Gottwald.
Leninskou myšlenku strany jako předvoje zakotvila ústava z roku 1960 v článku o vedoucí úloze KSČ. Federální shromáždění ho zrušilo 29. listopadu 1989 a z ústavy zmizel i text o marxismu-leninismu ve výchově.
Kritika leninismu
- Rosa Luxemburgová v roce 1904 odmítla Leninův ultracentralismus. V roce 1918 pak bolševikům vytkla rozpuštění Ústavodárného shromáždění, teror a zrušení svobody tisku a shromažďování.
- Lev Trockij ještě jako Leninův odpůrce v roce 1904 varoval, že strana bude jednat místo dělnické třídy. Pro tento jev se ujal pojem substitucionismus.
- Karl Kautsky v roce 1918 napsal, že bolševiky od ostatních socialistů dělí metoda, demokracie proti diktatuře.
- Ekonom John Maynard Keynes v roce 1931 tvrdil, že ruský komunismus nepřinesl k hospodářským problémům nic vědecky cenného.
Časté otázky
Co je leninismus?
Leninismus je proud komunismu, který vytvořil Vladimir Iljič Lenin na počátku 20. století. Marxismus doplnil o myšlenku strany předvoje, která vede dělníky k revoluci, o teorii imperialismu a o praxi diktatury proletariátu.
Jaký je rozdíl mezi leninismem a marxismem?
Marx čekal, že revoluce přijde ve vyspělých průmyslových zemích a provedou ji dělníci sami. Lenin tvrdil, že dělníky musí vést strana profesionálních revolucionářů a že revoluce může začít i v zaostalém Rusku.
Jaký je rozdíl mezi leninismem a marxismem-leninismem?
Leninismus jsou myšlenky a praxe samotného Lenina z let 1902 až 1924. Marxismus-leninismus je pozdější systém, který z nich po Leninově smrti vytvořil Stalin a který se stal státní ideologií Sovětského svazu.
Kdo byli bolševici?
Bolševici byli Leninovo křídlo Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Název, který znamená většinoví, získali na sjezdu v roce 1903. V roce 1917 převzali moc v Rusku a o rok později se přejmenovali na komunistickou stranu.
Kdo byl Lenin?
Vladimir Iljič Uljanov, známý jako Lenin, byl ruský revolucionář a teoretik, narozený v roce 1870 v Simbirsku. Vedl bolševiky, v letech 1917 až 1924 stál v čele sovětské vlády a zemřel 21. ledna 1924.
Leží Lenin pořád v mauzoleu?
Ano. Leninovo nabalzamované tělo je vystavené v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě od roku 1924, s přestávkou za druhé světové války. O jeho pohřbení se v Rusku vedou spory od roku 1991.
Text vychází z odkazovaných hesel Wikipedie, například Leninism, Vladimir Lenin a Lidový dům (Hybernská), a ze záznamu Národního filmového archivu. Úplný seznam zdrojů je v přehledu výše.
