Proud komunismu

Trockismus

Trockismus je proud marxismu, který rozvinul Lev Trockij, jeden z vůdců ruské revoluce a pozdější úhlavní nepřítel Stalina. Odmítá budování socialismu v jedné zemi a prosazuje permanentní, celosvětovou revoluci vedenou dělníky. Sovětský svaz za Stalina označil za stát ovládnutý byrokracií, a proto se jeho stoupenci stali terčem pronásledování na Východě i na Západě.

Vznik

1923, Levá opozice v sovětské komunistické straně

Zakladatel

Lev Davidovič Trockij

Politické spektrum

krajní levice

Hlavní cíl

světová socialistická revoluce vedená dělnickou třídou

Příbuzné ideologie

leninismus, marxismus-leninismus

Trockismus ve světě

1906Výsledky a vyhlídkyZa revoluce roku 1905 vedl šestadvacetiletý Trockij Petrohradský sovět a 3. prosince ho s ostatními poslanci sovětu zatkli. V roce 1906 vyšel jeho spis Výsledky a vyhlídky, ve kterém poprvé ucelil teorii permanentní revoluce. Tvrdí v něm, že slabá ruská buržoazie revoluci proti carovi nedovede a vést ji musí dělníci. Ti se podle něj nezastaví u demokracie a revoluce se musí rozšířit do vyspělé Evropy.

1917Předseda Petrohradského sovětuTrockij se vrátil z exilu v New Yorku, v létě 1917 vstoupil k bolševikům a na začátku října ho zvolili předsedou Petrohradského sovětu. Pod ním pracoval Vojenský revoluční výbor, který připravil ozbrojené povstání ze 7. listopadu. Stalin v roce 1918 v Pravdě napsal, že veškerou praktickou práci na povstání řídil právě Trockij. Po převratu se stal lidovým komisařem pro zahraniční věci.

1918Tvůrce Rudé armádyPo podpisu brestlitevského míru se Trockij 13. března 1918 stal lidovým komisařem pro vojenství a námořnictvo. Z rozpadlých oddílů budoval Rudou armádu s brannou povinností, přísnou kázní a bývalými carskými důstojníky pod dohledem komisařů. Armáda pod jeho vedením vyhrála občanskou válku. V březnu 1921 ale nařídil i krvavé potlačení povstání námořníků v Kronštadtu, které mu kritici vyčítají dodnes.

1923Levá opoziceV říjnu 1923 podepsalo šestačtyřicet předních bolševiků prohlášení proti hospodářské politice vedení a omezování diskuse ve straně. Tak vznikla Levá opozice v čele s Trockým, která do roku 1927 vystupovala proti vedení Zinověva, Kameněva a Stalina. Požadovala rychlou industrializaci, dobrovolnou kolektivizaci zemědělství a víc demokracie pro dělníky. Právě z jejích postojů se později stal trockismus jako samostatný proud.

1924Socialismus v jedné zemiStalin ještě v první verzi Základů leninismu z roku 1924 psal, že revoluce v jedné zemi nestačí. Koncem roku tvrzení obrátil a začal hájit budování socialismu v samotném Sovětském svazu. Od roku 1926 to byla oficiální politika státu. Trockij a Zinovjev tezi odmítli jako rozpor s marxismem, protože podle nich socialismus obklíčený kapitalistickým světem obstát nemůže.

1929Vyhoštění ze Sovětského svazuPo neúspěšné demonstraci opozice k desátému výročí revoluce Trockého v listopadu 1927 vyloučili ze strany. V lednu 1928 ho poslali do Alma-Aty v Kazachstánu a v únoru 1929 ho vyhostili ze země. Od dubna 1929 žil pod dohledem tureckých úřadů na ostrově Büyükada u Istanbulu. V roce 1930 odtud založil Mezinárodní levou opozici, předchůdkyni Čtvrté internacionály.

1936Zrazená revoluceV norském exilu dopsal Trockij knihu Zrazená revoluce, své hlavní dílo o stalinismu. Sovětský svaz v ní popisuje jako dělnický stát, který zdegeneroval, protože moc v něm uchvátila byrokracie. Řešením podle něj není návrat kapitalismu, ale politická revoluce dělníků. Požadoval obnovu práva na kritiku, oživení odborů a svobodné volby do sovětů s více stranami.

1937Deweyho komiseV moskevských procesech z let 1936 až 1938 obvinili Trockého v nepřítomnosti ze spiknutí a špionáže. Nezávislá komise v čele s americkým filozofem Johnem Deweyem vedla od 10. do 17. dubna 1937 v jeho domě v mexickém Coyoacánu třináct slyšení. Závěry zveřejnila 21. září 1937 v New Yorku. Trockého shledala nevinným a procesy označila za podvrh, výsledky vyšly v knize Not Guilty.

1938Čtvrtá internacionálaTrockisté usoudili, že Komunistická internacionála propadla stalinismu a revoluci už vést nemůže. Dne 3. září 1938 se v domě Alfreda Rosmera nedaleko Paříže sešlo třicet delegátů z jedenácti zemí a založili Čtvrtou internacionálu. Přijali Přechodný program, který měl dělníky od každodenních požadavků, jako je práce a mzda, dovést k boji o moc. Masový vliv měl trockismus tehdy ve Vietnamu a na Cejlonu.

1940Vražda v CoyoacánuDne 20. srpna 1940 napadl Trockého v pracovně jeho domu na předměstí Mexico City agent sovětské tajné policie NKVD Ramón Mercader. Udeřil ho horolezeckým cepínem a Trockij druhý den zemřel v nemocnici. Už v květnu téhož roku přežil přepadení vily ozbrojenci. Dům je dnes muzeem a v jeho zahradě je Trockij pohřben.

1964Trockisté ve vládě na CejlonuStrana Lanka Sama Samaja, založená roku 1935, byla na Cejlonu, dnešní Srí Lance, od roku 1947 hlavní opoziční silou od roku 1950 byla sekcí Čtvrté internacionály. V roce 1964 vstoupila do koaliční vlády Sirimavo Bandaranaikeové a tři její poslanci se stali ministry, N. M. Perera vedl ministerstvo financí. Čtvrtá internacionála stranu za vstup do vlády vyloučila a její místo dala odštěpené revoluční frakci.

2002Trockisté ve francouzských volbáchV prvním kole francouzských prezidentských voleb kandidovali tři trockisté a dohromady získali přes deset procent hlasů. Arlette Laguillerová z Dělnického boje dostala 5,72 %, Olivier Besancenot z Revoluční komunistické ligy 4,25 % a Daniel Gluckstein 0,47 %. Francie patří k zemím, kde trockistické strany kandidují pravidelně. V roce 2017 ale jejich dva kandidáti získali dohromady méně než dvě procenta.

Trockismus v Česku

1930Permanentní revoluce českyDokud Trockého komunistická hnutí nepokládala za kacíře, vycházely jeho texty i ve stranických nakladatelstvích. Spis Co je permanentní revoluce? podle diplomové práce Lucie Štorkánové dokončil na žádost českých stoupenců a česky vyšel v roce 1930. Trockisté v Československu ale zůstali jen malými skupinkami kolem časopisů. Oslovovali spíš intelektuály než dělníky.

1936Kalandra proti moskevským procesůmNovinář a filozof Záviš Kalandra odmítl první moskevský proces jako předem připravené divadlo. S Josefem Guttmannem vydal brožuru Odhalené tajemství moskevského procesu, kde Stalinovi vyčítali likvidaci starých bolševiků a zradu světové revoluce. Oba byli označeni za trockisty a z KSČ vyloučeni. Kalandra pak vydával protistalinský čtrnáctideník Proletář, s trockistickou Jiskrou ale polemizoval.

1950Trockismus jako obviněníPo únoru 1948 sloužila nálepka trockista k pronásledování odpůrců. Záviše Kalandru odsoudili 8. června 1950 v procesu s Miladou Horákovou jako hlavu smyšlené trockistické skupiny a 27. června ho popravili. V procesu s Rudolfem Slánským v listopadu 1952 patřil trockismus k obviněním vedle špionáže a titoismu. Jak fungovaly politické procesy, popisuje stránka o komunistickém zřízení.

1968Hnutí revoluční mládežeDne 2. prosince 1968 založili studenti a mladí intelektuálové v čele s Petrem Uhlem Hnutí revoluční mládeže. Mělo asi sto členů, překládalo Trockého a diskutovalo o Zrazené revoluci. Chtělo zrušit vládu byrokracie, StB, Lidové milice a cenzuru a nahradit je radami pracujících. Vedle trockistů v něm působili i maoisté a anarchisté.

1971Proces s Hnutím revoluční mládežeNa přelomu let 1969 a 1970 Státní bezpečnost většinu vedení hnutí zatkla, do skupiny předtím nasadila svého agenta. Soud 5. března 1971 odsoudil šestnáct členů za podvracení republiky. Nejvyšší trest, čtyři roky vězení, dostal Petr Uhl, Petruška Šustrová dva roky. Proti rozsudku protestovala radikální levice v řadě amerických a evropských měst.

1989Levá alternativaOd jara 1989 se formovala Levá alternativa, hnutí za demokratický a samosprávný socialismus, mezi jejíž první signatáře patřili Petr Uhl a Egon Bondy. Oficiálně vznikla 18. listopadu 1989 a po revoluci se stala součástí Občanského fóra. Udržovala styky se Sjednoceným sekretariátem Čtvrté internacionály, jeho sekcí se ale nestala. Z jejích středoškolských členů vznikla v roce 1990 trockistická skupina Budoucnost.

2000Protesty proti zasedání MMFKoncem září 2000 zasedaly v Praze Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Protestů proti globalizaci se podle odhadů účastnilo dvanáct tisíc lidí a policie zadržela přes devět set osob. Mezi organizátory z koalice INPEG byla i Socialistická Solidarita, která vychází z teorie státního kapitalismu Tonyho Cliffa. Trockistické skupiny v Česku dnes působí mimo parlament.

Hlavní myšlenky

• Revoluce má být permanentní, tedy nezastavit se u svržení starého režimu a šířit se ze země do země, dokud kapitalismus nepadne celosvětově.
• Socialismus nelze vybudovat v jediné zemi, protože ji obklopuje silnější kapitalistický svět.
• Revoluci i v zaostalých zemích musí vést průmyslové dělnictvo, protože místní buržoazie je slabá a rolnictvo rozdrobené.
• Stalinův Sovětský svaz byl degenerovaný dělnický stát, ve kterém místo dělníků vládla byrokracie.
• Byrokracii má svrhnout politická revoluce dělníků, která zachová státní vlastnictví a obnoví demokracii sovětů.
• Přechodné požadavky, například práce a důstojná mzda pro všechny, mají vést dělníky od každodenních sporů k boji o moc.
• Proti fašismu se mají dělnické strany spojit v jednotné frontě.

Proudy a odnože

Sjednocený sekretariát Čtvrté internacionályVznikl v roce 1963 sjednocením většiny proudů, které se rozešly v roce 1953. Hlavním teoretikem byl Ernest Mandel, sekce má ve více než padesáti zemích.

Mezinárodní výbor Čtvrté internacionályOdštěpil se v roce 1953 na protest proti linii Michela Pabla, podle které se trockisté měli zapojit do komunistických stran. Hlásí se k ortodoxnímu trockismu.

Teorie státního kapitalismuTony Cliff tvrdil, že Sovětský svaz a východní blok nebyly socialismus ani dělnické státy, ale státní kapitalismus. Z jeho skupiny vznikla britská Socialistická dělnická strana.

Militant a entrismusSkupina Teda Granta působila v 80. letech uvnitř britské Labour Party, měla tři poslance a ovládala městskou radu Liverpoolu. Členy vstupování do velké strany se říká entrismus.

Francouzský trockismusStrany jako Dělnický boj a Revoluční komunistická liga pravidelně kandidují v prezidentských volbách. Liga se v roce 2008 rozpustila v Nové antikapitalistické straně.

Klíčoví myslitelé

Lev Davidovič Trockij1879 až 1940Vůdce říjnové revoluce a tvůrce Rudé armády, autor teorie permanentní revoluce a zakladatel Čtvrté internacionály.

James P. Cannon1890 až 1974Spoluzakladatel amerického trockismu a v letech 1938 až 1953 tajemník americké Socialistické dělnické strany.

Ernest Mandel1923 až 1995Belgický ekonom, který přežil nacistický koncentrační tábor a patřil k vedení Sjednoceného sekretariátu Čtvrté internacionály.

Tony Cliff1917 až 2000Trockista z Palestiny, který v Británii přišel s teorií, že Sovětský svaz byl státní kapitalismus.

Petr Uhl1941 až 2021Zakladatel Hnutí revoluční mládeže, signatář Charty 77 a v letech 1984 až 1992 člen Čtvrté internacionály.

Srovnání s příbuznými ideologiemi

	Trockismus	Marxismus-leninismus	Maoismus
Revoluce	permanentní, má se šířit do celého světa	nejdřív socialismus v jedné zemi, Sovětském svazu	revoluce z venkova, vesnice mají obklíčit města
Hlavní síla revoluce	průmyslové dělnictvo	dělnictvo vedené komunistickou stranou	rolnictvo vedené komunistickou stranou
Pohled na Stalinův SSSR	degenerovaný dělnický stát ovládnutý byrokracií	první socialistický stát a vzor pro ostatní	Stalina uznává, sovětské vedení po roce 1956 odmítá jako revizionismus
Vnitřní demokracie	Zrazená revoluce žádá svobodné volby do sovětů s více stranami	vedoucí úloha jedné strany a zákaz frakcí	vedoucí úloha jedné strany a masové kampaně
Zemědělství	dobrovolná a postupná kolektivizace	nucená kolektivizace od konce 20. let	lidové komuny od roku 1958

Kritika

• Kubánský vůdce Fidel Castro v roce 1966 prohlásil, že trockismus byl kdysi jen chybným názorem, ale později se z něj stal vulgární nástroj imperialismu a reakce.
• Anarchistka Emma Goldmanová a americký publicista Dwight Macdonald připomínali, že Trockij jako komisař pro vojenství nechal v roce 1921 krvavě potlačit povstání námořníků v Kronštadtu.
• Polský filozof Leszek Kołakowski upozornil, že Trockij stejně jako Bucharin hájil nucenou práci jako přirozenou součást nové společnosti.
• Levý komunista Paul Mattick tvrdil, že říjnová revoluce byla totalitní od začátku, a trockismus se proto od stalinismu v teorii ani praxi zásadně neliší.
• Americký marxista-leninista Harry Haywood soudil, že Trockij neprohrál kvůli Stalinově kontrole strany, ale protože jeho myšlenky neodpovídaly sovětské realitě.

Fotografie Lev Trockij, neznámý autor, Public domain, Wikimedia Commons. Obrázky k časové ose: 1906 neznámý autor, Public domain; 1917 Jakov Štejnberg, Public domain; 1918 neznámý autor (Spaarnestad Photo), Public domain; 1923 neznámý autor, Public domain; 1924 Nikolaj Petrov, Public domain; 1929 Bertilvidet, CC BY 2.5; 1936 Ssu, CC BY-SA 4.0; 1937 Underwood & Underwood, Public domain; 1938 Isaak Brodskij, Public domain; 1940 Oleg Yunakov, CC BY-SA 4.0; 1964 Grayswoodsurrey, CC BY-SA 4.0; 2002 Rama, CC BY-SA 2.0 FR; 1930 Agence Mondial Photo-Presse, Public domain; 1936 neznámý autor, Public domain; 1950 ŠJů, CC BY-SA 3.0; 1968 VitVit, CC BY-SA 4.0; 1971 Jindřich Nosek (NoJin), CC BY-SA 4.0; 1989 RobbieIanMorrison, CC BY 4.0; 2000 Chmee2, CC BY 3.0, Wikimedia Commons. Hlavní stránka ideologie Komunismus. Další ideologie najdete na stránce Politické ideologie.

Trockismus je proud marxismu, který vychází z myšlenek ruského revolucionáře Lva Trockého. Jeho jádrem je teorie permanentní revoluce a ostrá kritika Stalinova Sovětského svazu. Trockisté tvrdí, že socialismus nejde vybudovat v jedné zemi a že v SSSR moc dělníkům sebrala byrokracie.

Tahle stránka popisuje trockismus jako jeden z proudů komunismu. Obecně o Marxovi, Engelsovi a dalších směrech píšeme na stránce komunismus jako ideologie. Jak vypadala vláda KSČ v letech 1948 až 1989, najdete na stránce komunismus jako politické zřízení.

Co je trockismus

Trockismus vznikl ve 20. letech 20. století ze sporu o to, kam má směřovat Sovětský svaz po Leninově smrti. Sám Trockij se nepovažoval za autora nové ideologie. Označoval se za ortodoxního marxistu a bolševika-leninistu, tedy pokračovatele leninismu.

Podle Trockého jeho program odlišovalo pět bodů:

• Permanentní revoluce místo teorie, že každá země musí nejdřív projít kapitalismem.
• Kritika sovětského vedení po roce 1924 a od roku 1933 výzva k politické revoluci proti byrokracii.
• Revoluce ve vyspělých zemích masovou akcí dělníků, ne vývozem na bodácích.
• Proletářský internacionalismus, tedy společný boj dělníků všech zemí.
• Přechodný program požadavků, které mají spojit každodenní spory s bojem o moc.

Trockista je stoupenec těchto myšlenek. V komunistických státech ale slovo sloužilo i jako obvinění. Trockisty nazývali stalinisté své skutečné i domnělé odpůrce, často lidi, kteří s Trockým neměli nic společného.

Kdo byl Lev Trockij

Lev Davidovič Trockij se narodil v roce 1879 jako Lev Bronštejn v zámožné židovské rolnické rodině ve vsi Janivka na jihu dnešní Ukrajiny. Za revoluční činnost byl dvakrát vyhnán na Sibiř a dvakrát utekl. Jméno Trockij si podle všeho vzal po jednom ze svých dozorců v oděském vězení.

Za revoluce roku 1905 vedl Petrohradský sovět. Dlouho stál mezi bolševiky a menševiky, k Leninovým bolševikům se přidal až v létě 1917. Na podzim 1917 znovu vedl Petrohradský sovět a řídil přípravu říjnového povstání. Po převratu byl lidovým komisařem pro zahraniční věci a od března 1918 pro vojenství. Vybudoval Rudou armádu, která vyhrála občanskou válku.

Po Leninově smrti v roce 1924 prohrál boj o moc se Stalinem. V roce 1927 ho vyloučili ze strany a v roce 1929 vyhostili ze země. Exil strávil v Turecku, Francii, Norsku a od roku 1937 v Mexiku.

Permanentní revoluce proti socialismu v jedné zemi

Klasický marxismus počítal s tím, že socialismus přijde nejdřív ve vyspělých průmyslových zemích. Rusko na začátku 20. století bylo zemědělské a jeho kapitalisté slabí. Mnozí marxisté proto čekali, že v Rusku musí nejdřív proběhnout buržoazní revoluce a až po ní socialistická.

Trockij v roce 1906 ve spisu Výsledky a vyhlídky tvrdil opak. Ruská buržoazie se podle něj bojí dělníků víc než cara, a demokratickou revoluci proto nedovede. Rolníci jsou rozdrobení a samostatnou politickou roli nehrají. Vést revoluci musí dělníci, přestože jsou v Rusku menšinou. Ti se ale nezastaví u demokracie a rovnou začnou budovat socialismus.

Chudé Rusko by takový stát samo neudrželo. Revoluce se proto musí šířit do vyspělé Evropy a dál, dokud kapitalismus nepadne všude. Odtud název permanentní, tedy nepřetržitá revoluce. Pojem si Trockij vypůjčil od Marxe, který ho použil v roce 1850.

Stalin koncem roku 1924 přišel s opačnou tezí. Sovětský svaz podle něj může vybudovat socialismus sám, bez revoluce v Evropě. Od roku 1926 to byla oficiální politika státu a jádro marxismu-leninismu. Trockij to považoval za rozchod s marxismem. Kominterna se od té doby místo světové revoluce soustředila hlavně na obranu sovětského státu.

Zrazená revoluce a kritika byrokracie

Od roku 1923 vedl Trockij Levou opozici, frakci uvnitř strany. Požadovala rychlejší industrializaci, dobrovolnou kolektivizaci vesnice a víc demokracie pro dělníky i členy strany. Stalin ji postupně porazil a do roku 1938 dal popravit téměř všechny trockisty ve straně.

Svůj rozbor stalinismu Trockij shrnul v roce 1936 v knize Zrazená revoluce. Sovětský svaz v ní nazval degenerovaným dělnickým státem. Továrny podle něj zůstaly ve vlastnictví státu, a to považoval za zisk revoluce. Moc ale místo dělníků držela privilegovaná byrokracie v čele se Stalinem.

Řešením nemá být návrat kapitalismu, ale politická revoluce. Ta má byrokracii svrhnout, zachovat státní vlastnictví a obnovit svobodné volby do sovětů s více stranami. Kritici namítají, že Trockij sám pomáhal budovat stát jedné strany, když byl u moci.

Čtvrtá internacionála a rozkoly

Komunistická internacionála, takzvaná Kominterna, řízená z Moskvy, vylučovala každého, kdo se k Trockému hlásil. Trockisté proto v roce 1938 nedaleko Paříže založili vlastní Čtvrtou internacionálu. Přijali Přechodný program, který měl dělníky vést od požadavků na práci a mzdu k boji o moc.

Po Trockého smrti se hnutí začalo štěpit. V roce 1953 se rozdělilo na dvě křídla kvůli sporu, zda se mají trockisté zapojit do velkých komunistických stran. Většina se v roce 1963 znovu spojila ve Sjednoceném sekretariátu, jehož hlavním teoretikem byl belgický ekonom Ernest Mandel. Tony Cliff v Británii šel dál a tvrdil, že SSSR nebyl dělnický stát vůbec, ale státní kapitalismus. Dnes existují desítky organizací, které se ke Čtvrté internacionále hlásí a navzájem si upírají právo na její odkaz.

Jak zemřel Trockij

V moskevských procesech z let 1936 až 1938 byl Trockij v nepřítomnosti označen za hlavu spiknutí proti Sovětskému svazu. Nezávislá komise vedená americkým filozofem Johnem Deweyem ho v roce 1937 po slyšeních v Mexiku shledala nevinným.

Stalinova tajná policie NKVD se ho přesto pokoušela zabít. V květnu 1940 přežil přepadení svého domu v Coyoacánu na předměstí Mexico City. Dne 20. srpna 1940 ho v pracovně napadl horolezeckým cepínem španělský agent NKVD Ramón Mercader, který se do domu dostal přes přítelkyni Sylvii Ageloffovou z Trockého okolí. Trockij zemřel druhý den v nemocnici. Mercadera v Mexiku odsoudili ke dvaceti letům vězení.

V Sovětském svazu Trockého nikdy nerehabilitovali a jeho knihy byly zakázané až do roku 1987. Rehabilitovala ho teprve v roce 2001 generální prokuratura Ruské federace.

Trockismus v Česku

První stoupenci Trockého se v KSČ objevili už ve 20. letech. Ve 30. letech vznikly malé skupiny kolem časopisů Jiskra a Proletář. Nejznámější je filozof a novinář Záviš Kalandra, kterého v roce 1936 vyloučili ze strany, protože odmítl moskevské procesy. Komunistický režim ho v roce 1950 popravil jako údajnou hlavu trockistické skupiny.

V roce 1968 založil Petr Uhl s dalšími studenty Hnutí revoluční mládeže, které překládalo Trockého a chtělo nahradit vládu byrokracie samosprávou pracujících. Jeho členy v roce 1971 odsoudili, Uhl dostal čtyři roky. Později podepsal Chartu 77 a v letech 1984 až 1992 byl členem Čtvrté internacionály.

Po roce 1989 vznikly drobné skupiny, například Budoucnost nebo Socialistická Solidarita. Působí mimo parlament a podle politologů patří ke krajní levici.

Trockisté dnes

Nejsilnější pozici mají trockisté ve Francii. V prezidentských volbách 2002 získali tři trockističtí kandidáti dohromady přes 10 % hlasů, Arlette Laguillerová sama 5,72 %. V Británii v 80. letech ovládala skupina Militant uvnitř Labour Party městskou radu Liverpoolu. Na Srí Lance trockistická strana Lanka Sama Samaja v roce 1964 dokonce vstoupila do vlády.

Jinde jde většinou o malé organizace aktivistů. Najdeme je v odborech, na protestech proti válkám a globalizaci nebo v protirasistických kampaních. Liší se od sebe hlavně pohledem na bývalý Sovětský svaz a na to, zda vstupovat do velkých levicových stran. Další proudy komunismu, například maoismus, najdete v přehledu politických ideologií.

Časté otázky

Co je trockismus?

Trockismus je proud marxismu, který vychází z myšlenek Lva Trockého. Prosazuje permanentní, celosvětovou revoluci vedenou dělníky a kritizuje Stalinův Sovětský svaz jako stát ovládnutý byrokracií.

Kdo je trockista?

Trockista je stoupenec Trockého myšlenek, většinou člen některé z organizací, které se hlásí ke Čtvrté internacionále. V komunistických státech se slovo trockista používalo i jako nadávka a obvinění pro skutečné i domnělé odpůrce režimu.

Kdo byl Lev Trockij?

Lev Davidovič Trockij, rodným jménem Bronštejn, žil v letech 1879 až 1940. Vedl Petrohradský sovět při říjnové revoluci, vybudoval Rudou armádu a po Leninově smrti prohrál boj o moc se Stalinem.

Jak zemřel Trockij?

Trockého 20. srpna 1940 v jeho domě v mexickém Coyoacánu napadl cepínem agent sovětské NKVD Ramón Mercader. Trockij zemřel druhý den v nemocnici.

Jaký je rozdíl mezi trockismem a stalinismem?

Stalin prosazoval budování socialismu v jedné zemi, Trockij permanentní revoluci po celém světě. Trockisté navíc tvrdí, že Stalin v Sovětském svazu předal moc byrokracii a potlačil demokracii uvnitř strany i sovětů.

Jsou v Česku trockisté?

Ano, ale jen v malých skupinách mimo parlament, například Socialistická Solidarita nebo Budoucnost. Nejznámějším českým trockistou byl Petr Uhl, zakladatel Hnutí revoluční mládeže z roku 1968.

Text vychází z anglické a české Wikipedie s odkazovanými zdroji (hesla Trotskyism, Leon Trotsky, Hnutí revoluční mládeže) a z diplomové práce Trockismus v České republice (FSV UK, 2014).