Proud komunismu

Marxismus-leninismus

Marxismus-leninismus je ideologie, kterou po Leninově smrti ve 20. letech 20. století sestavil Josif Stalin z učení Marxe a Lenina. Byl státní ideologií Sovětského svazu a celého východního bloku a v Československu ho ústava z roku 1960 předepisovala pro školy i kulturu. Vládnoucí strany Číny, Kuby, Laosu a Vietnamu se k němu hlásí dodnes.

Vznik

20. léta 20. století, Sovětský svaz

Hlavní teoretik

Josif Stalin

Politické spektrum

krajní levice

Hlavní cíl

socialismus a komunismus pod vedením jediné strany

Příbuzné ideologie

leninismus, maoismus, trockismus

Marxismus-leninismus ve světě

1926K otázkám leninismuPo Leninově smrti přednášel Stalin v roce 1924 na Sverdlovově komunistické univerzitě o základech leninismu a přednášky otiskla Pravda. Podle historika Isaaca Deutschera text později stáhl, protože odporoval jeho nové tezi o socialismu v jedné zemi. V roce 1926 proto vydal stať K otázkám leninismu. Ta už představila marxismus-leninismus jako samostatnou ideologii s pevnou hierarchií komunistických stran po celém světě.

1928První pětiletkaV roce 1928 spustil Stalin první pětiletý plán, který měl do roku 1932 rychle vybudovat těžký průmysl. Tržní prvky Leninovy nové ekonomické politiky nahradilo centrální plánování a od roku 1929 i násilná kolektivizace zemědělství. Podíl kolektivizovaných hospodářství vzrostl z 23,6 % v roce 1930 na 98 % v roce 1941. Odpor rolníků a tvrdé výkupy přispěly k hladomoru na počátku 30. let, který zabil miliony lidí.

1936Stalinova ústavaSjezd sovětů přijal 5. prosince 1936 novou ústavu, která nahradila ústavu z roku 1924. Na papíře rozšiřovala práva, například všeobecné a přímé volební právo nebo právo na práci. Článek 126 ale označil komunistickou stranu za předvoj pracujících a vedoucí jádro všech organizací, čímž ospravedlnil vládu jedné strany. Ústava vznikla v době velké čistky a posloužila jako vzor pro ústavy zemí východního bloku.

1938Krátký kurs dějin VKS(b)Učebnice dějin sovětské komunistické strany vycházela od září 1938 na pokračování v Pravdě a první knižní vydání mělo šest milionů výtisků. Kapitolu O dialektickém a historickém materialismu připisují Stalinovi, část badatelů ale za autora považuje filozofa Marka Mitina. Do Stalinovy smrti vyšla kniha v ruštině ve 42 milionech výtisků a v 66 dalších jazycích. V Československu jí v letech 1950 až 1954 vyšlo přes 652 000 výtisků.

1948Roztržka Tita se StalinemJugoslávští komunisté v čele s Josipem Brozem Titem odmítli podřídit svou politiku Moskvě. Informbyro, které v roce 1947 založilo devět evropských komunistických stran včetně KSČ, proto 28. června 1948 vyloučilo Komunistickou stranu Jugoslávie za odklon od marxismu-leninismu. Stalin označil titoismus za revizionismus. Jugoslávie pak šla vlastní cestou, obchodovala se Západem a v roce 1961 patřila k zakladatelům Hnutí nezúčastněných zemí.

1956Chruščovův tajný projevNa neveřejném zasedání XX. sjezdu KSSS 25. února 1956 odsoudil Nikita Chruščov Stalinův kult osobnosti a masové čistky. Projev zakázaný ke zveřejnění se četl na tisících stranických schůzí a polští komunisté rozšířili tisíce kopií, takže ho brzy znal celý svět. Chruščov zároveň zavrhl Krátký kurs a destalinizaci podal jako návrat k Leninovi. V Sovětském svazu vyšel text projevu oficiálně až v roce 1989.

1963Vědecký komunismusNa pokyn tajemníka ÚV KSSS pro ideologii Michaila Suslova zavedly sovětské vysoké školy v roce 1963 samostatný předmět vědecký komunismus. Spolu s marxisticko-leninskou filozofií a politickou ekonomií tvořil jednu ze tří součástí marxismu-leninismu. Učil o třídním boji, socialistické revoluci a přechodu ke komunismu a bez zkoušky z něj nešlo získat vědeckou hodnost. Přednášel se na univerzitách celého východního bloku včetně Československa.

1968Brežněvova doktrínaMěsíc po invazi do Československa vyšel 26. září 1968 v Pravdě článek Sergeje Kovaljova o svrchovanosti a internacionálních povinnostech socialistických zemí. Leonid Brežněv jeho myšlenku zopakoval 13. listopadu 1968 na sjezdu polských komunistů. Ohrožení socialismu v kterékoli zemi bloku bylo podle ní společnou věcí všech socialistických zemí a ospravedlňovalo vojenský zásah. Doktrínu opustil až Michail Gorbačov na konci 80. let.

1990Konec vedoucí úlohy KSSSBrežněvova ústava z roku 1977 v článku 6 označila KSSS za vedoucí a řídící sílu sovětské společnosti, vyzbrojenou marxisticko-leninským učením. Sjezd lidových poslanců SSSR tento článek 15. března 1990 na návrh Michaila Gorbačova změnil. Komunistická strana tím přišla o ústavní monopol moci a otevřela se cesta k systému více stran. O rok a půl později, v prosinci 1991, Sovětský svaz zanikl.

2019Nová ústava KubyKubánci schválili novou ústavu v referendu 24. února 2019 a Národní shromáždění ji vyhlásilo 10. dubna. Článek 5 popisuje Komunistickou stranu Kuby jako jedinou, martíovskou, fidelovskou a marxisticko-leninskou stranu, která je nejvyšší vedoucí silou společnosti i státu. Ústava zároveň uznala soukromé vlastnictví pod přísnou regulací. K marxismu-leninismu se dnes oficiálně hlásí vládnoucí strany Kuby, Číny, Laosu a Vietnamu.

Marxismus-leninismus v Česku

1949Povinná výuka na vysokých školáchZavedení marxismu-leninismu na vysoké školy patřilo k prioritám komunistů po únoru 1948. Od školního roku 1949/1950 se učil v plném rozsahu osmi semestrů, dvě hodiny týdně. Výuce chyběli kvalifikovaní učitelé a v roce 1956 se mezi studenty projevilo její odmítání. Od roku 1952 doplňovaly vzdělávání dospělých večerní univerzity marxismu-leninismu, jejichž absolventi tvořili na začátku normalizace jádro takzvané konsolidované strany.

1955Stalinův pomník na LetnéZákladní kámen poklepal prezident Klement Gottwald 21. prosince 1949 a pomník podle návrhu sochaře Otakara Švece odhalili 1. května 1955. Žulové sousoší Stalina v čele sovětských a československých postav bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Už v únoru 1956 ale Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti. Vedení KSČ dalo pomník zbourat a poslední odstřel 6. listopadu 1962 zničil i jeho betonovou konstrukci.

1960Ústava ČSSRNárodní shromáždění přijalo 11. července 1960 novou ústavu a stát se přejmenoval na Československou socialistickou republiku. Úvodní prohlášení oznámilo, že socialismus v naší vlasti zvítězil, a za další cíl stanovilo přechod ke komunismu. Článek 4 určil KSČ jako předvoj dělnické třídy a vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Podle článku 16 se kultura, vzdělání i výchova měly vést v duchu marxismu-leninismu.

1968Akční program a invazeÚstřední výbor KSČ schválil 5. dubna 1968 Akční program, který sliboval svobodu projevu, shromažďování i cestování. Vedoucí úlohu strany zachoval, strana ale měla společnosti sloužit, ne nad ní vládnout. Reformy ukončila v noci na 21. srpna invaze vojsk Varšavské smlouvy, kterou Moskva zdůvodnila obranou socialismu. Akční program pak vedení KSČ v roce 1970 prohlásilo za neplatný.

1970Poučení z krizového vývojeÚstřední výbor KSČ schválil 11. prosince 1970 dokument, který rok 1968 vyložil jako kontrarevoluci a invazi jako bratrskou internacionální pomoc. Předcházely mu prověrky, při kterých 326 817 členů, více než pětina strany, nedostalo novou legitimaci. Lidé na odpovědných místech museli s Poučením vyjádřit souhlas, jinak jim hrozila ztráta práce. Dokument zůstal závazným výkladem dějin téměř dvacet let.

1989Marxismus-leninismus mizí z ústavyFederální shromáždění schválilo 29. listopadu 1989, dvanáct dní po zásahu na Národní třídě, ústavní zákon č. 135/1989 Sb. Vypustil článek 4 o vedoucí úloze KSČ a změnil článek 6 o Národní frontě. V článku 16 nahradil slova o marxismu-leninismu formulací o vědeckém poznání, vlastenectví, humanitě a demokracii. Zákon ještě podepsal prezident Gustáv Husák.

Hlavní myšlenky

• Oficiální filozofií je dialektický materialismus, podle kterého je svět hmotný a vyvíjí se skrze vnitřní rozpory.
• Historický materialismus učí, že dějiny se řídí zákonitostmi a nevyhnutelně směřují k socialismu a komunismu.
• Revoluci vede a stát řídí strana nového typu, předvoj dělnické třídy, jejíž vedoucí úlohu zakotvuje ústava.
• Strana funguje podle demokratického centralismu, rozhodnutí vyšších orgánů jsou závazná pro nižší orgány i všechny členy.
• Socialismus lze vybudovat i v jedné zemi, aniž by se čekalo na světovou revoluci.
• Výrobní prostředky patří státu nebo družstvům a hospodářství řídí centrální plán místo trhu.
• Socialistické země mají společné zájmy a podporují revoluční hnutí ve světě, tomu se říká proletářský internacionalismus.
• Marxismus-leninismus se vydává za jediný vědecký světový názor, a proto má prostupovat školu, vědu i kulturu.

Proudy a odnože

StalinismusStalinova praxe a výklad marxismu-leninismu, oficiální ideologie SSSR do jeho smrti v roce 1953. Po roce 1956 se z něj stalo hlavně kritické označení.

TitoismusJugoslávská cesta po roztržce se Stalinem v roce 1948. Jugoslávie zůstala komunistická, ale mimo sovětský blok a s obchodem se Západem.

MaoismusMao Ce-tung přizpůsobil marxismus-leninismus zemědělské Číně a revoluci opřel o rolníky. Po roztržce Číny se SSSR se o pravý výklad přely obě strany.

HodžismusAlbánský vůdce Enver Hodža po roztržce s Čínou v 70. letech hájil přísné stalinské pojetí. Sovětský i čínský výklad odmítal jako revizionismus.

ČučcheStátní ideologie Severní Koreje, která z marxismu-leninismu vzešla a v 70. letech ho nahradila. Odkazy na marxismus-leninismus zmizely z ústavy v letech 1992 a 2009.

Socialismus s čínskými rysyČínská úprava marxismu-leninismu od Teng Siao-pchinga, která spojuje vládu jedné strany s tržní ekonomikou. Nejnověji ji doplňuje myšlení Si Ťin-pchinga.

Klíčoví myslitelé

Josif Stalin1878 až 1953Sovětský vůdce, který po Leninově smrti sestavil marxismus-leninismus a prosadil ho jako závaznou doktrínu.

Nikita Chruščov1894 až 1971První tajemník KSSS, který v roce 1956 odsoudil Stalinův kult osobnosti a destalinizaci podal jako návrat k Leninovi.

Michail Suslov1902 až 1982Dlouholetý tajemník ÚV KSSS pro ideologii, na jehož pokyn vznikl v roce 1963 předmět vědecký komunismus.

Leonid Brežněv1906 až 1982Generální tajemník KSSS, se kterým je spojena doktrína omezené svrchovanosti socialistických zemí a ústava z roku 1977.

Václav Kopecký1897 až 1961Přední ideolog a propagandista KSČ, ministr informací a kultury, který Stalina hájil ještě na počátku 60. let.

Srovnání s příbuznými ideologiemi

	Marxismus-leninismus	Klasický marxismus	Trockismus
Cesta k socialismu	socialismus lze vybudovat v jedné zemi	revoluce v nejvyspělejších kapitalistických zemích zároveň	permanentní revoluce, která se musí rozšířit do světa
Strana	jediná strana s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou	stranu nového typu Marx nepopsal	předvojová strana, ale proti vládě byrokracie
Stát	silný stát řízený stranou jako nástroj budování socialismu	dočasná diktatura proletariátu, pak odumření státu	dělnický stát, stalinský SSSR považovali za zdegenerovaný
Filozofie	dialektický a historický materialismus jako závazná doktrína	historický materialismus, dialektický materialismus Marx sám nerozpracoval	vychází z Marxe a Lenina, Stalinův výklad odmítá
Ekonomika	státní vlastnictví a centrální plán	společné vlastnictví výrobních prostředků, podrobnosti Marx nepopsal	plánování pod kontrolou dělníků
Mezinárodní rozměr	internacionalismus pod vedením Moskvy, později Brežněvova doktrína	mezinárodní spolupráce dělníků	světová revoluce, od roku 1938 Čtvrtá internacionála

Kritika

• Trockisté tvrdí, že marxismus-leninismus vede ke zdegenerovanému dělnickému státu, ve kterém kapitalisty nahradila nekontrolovaná byrokratická elita a dělníci nemají skutečnou kontrolu nad výrobou.
• Americká marxistka Raya Dunajevská ho označila za státní kapitalismus. Podle ní nejde o marxismus ani leninismus, ale o směs, kterou Stalin účelově určoval, co je a co není komunismus.
• Filozof Eric Voegelin tvrdil, že marxismus-leninismus je ze své podstaty represivní. Marxova vize podle něj vedla ke stalinismu ne proto, že utopie byla nevyhnutelná, ale proto, že byla nemožná.
• Francouzský sociolog Raymond Aron ho popsal jako ideologický katechismus, který Moskva a socialistické země povýšily na státní pravdu.
• Historik Tomáš Hermann z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR ho charakterizuje jako fundamentalistický směr. Nemožnost proměnit jeho dogmatickou strukturu podle něj nakonec předurčila jeho rozklad.

Fotografie Josif Stalin, neznámý autor, Public domain, Wikimedia Commons. Obrázky k časové ose: 1926 neznámý autor, Public domain; 1928 neznámý autor, Public domain; 1936 Sovětský svaz (úřední dokument), Public domain; 1938 neznámý autor, Public domain; 1948 neznámý autor, Public domain; 1956 Wikiwlh (fotografie), CC BY-SA 4.0; 1963 Grigorij Vajl, TASS, Public domain; 1968 Vladimir Musaeljan (Fotocollectie Anefo), CC0; 1990 Oleg Homola, CC BY-SA 4.0; 2019 Groshuard, CC0; 1949 VitVit, CC BY-SA 4.0; 1955 Fortepan, Szent-tamási Mihály, CC BY-SA 3.0; 1960 Fotocollectie Anefo, CC0; 1968 František Dostál, CC BY-SA 4.0; 1970 neznámý autor, Public domain; 1989 Yair Haklai, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons. Hlavní stránka ideologie Komunismus. Další ideologie najdete na stránce Politické ideologie.

Marxismus-leninismus je komunistická ideologie, kterou po smrti Vladimira Iljiče Lenina sestavil Josif Stalin. Spojuje Marxovo učení o třídním boji s Leninovou teorií revoluční strany a doplňuje je o vlastní stalinské teze. Ve 20. století byl státní ideologií Sovětského svazu, celého východního bloku a také Československa.

Tato stránka patří k komunismu jako ideologii a věnuje se jen tomuto proudu. Popisuje, jak marxismus-leninismus vznikl, co tvrdil, jak se v Československu učil a kde platí dnes. Jak fungoval komunistický režim v letech 1948 až 1989, najdete na stránce o komunistickém zřízení. Další směry jsou v přehledu politických ideologií.

Co je marxismus-leninismus

Marxismus-leninismus tvrdí, že kapitalismus má nahradit socialismus a později beztřídní komunistická společnost. Cestu k tomu nevede spontánní hnutí dělníků, ale jediná strana, která se považuje za předvoj dělnické třídy. Strana převezme moc, zestátní výrobní prostředky, řídí hospodářství plánem a potlačuje odpůrce.

Jméno spojuje dva myslitele, ale ani jeden z nich ho nevymyslel. Podle politoložky Rachel Walkerové je pojem zavádějící, protože Marx ani Lenin žádný směr pojmenovaný po sobě nezakládali. Jeho obsah ve skutečnosti určovaly vládnoucí komunistické strany a měnil se podle jejich potřeb.

Jak marxismus-leninismus vznikl

Lenin zemřel v lednu 1924 a ve straně se rozhořel boj o jeho nástupnictví. Stalin ještě v roce 1924 přednesl na Sverdlovově komunistické univerzitě cyklus přednášek, které vyšly jako Základy leninismu. Leninismus v nich definoval jako marxismus doby imperialismu. Podle historika Isaaca Deutschera text později stáhl, protože odporoval jeho nové tezi o socialismu v jedné zemi.

V roce 1926 vydal Stalin stať K otázkám leninismu, ve které už marxismus-leninismus vystupuje jako samostatná ideologie s pevnou hierarchií komunistických stran. Do konce 20. let prosadil jedinou závaznou linii ve straně, ve státě i v Komunistické internacionále. Karl Radek v roce 1934 navrhl název marxismus-leninismus-stalinismus, ten se ale neujal.

Ideologii zafixovala učebnice Krátký kurs dějin VKS(b) z roku 1938. Kapitolu O dialektickém a historickém materialismu se Stalinovým jménem používaly komunistické strany po celém světě jako výklad filozofie. Do roku 1953 vyšla kniha v ruštině ve 42 milionech výtisků a v 66 dalších jazycích.

Hlavní teze marxismu-leninismu

Sovětské učebnice dělily marxismus-leninismus na tři části, totiž filozofii, politickou ekonomii a vědecký komunismus. V praxi se ideologie opírala o následující teze.

• Dialektický a historický materialismus. Svět je hmotný a vyvíjí se skrze rozpory. Dějiny se řídí zákonitostmi a směřují ke komunismu.
• Strana nového typu. Revoluci vede a stát řídí jediná strana. Její vedoucí úlohu zakotvila sovětská ústava z roku 1936 a později i ústavy dalších zemí.
• Demokratický centralismus. Rozhodnutí vyšších orgánů strany jsou závazná pro nižší orgány i pro všechny členy.
• Socialismus v jedné zemi. Na světovou revoluci se nemusí čekat, socialismus lze vybudovat v jednom státě.
• Plánované hospodářství. Továrny a půda patří státu nebo družstvům, o výrobě rozhoduje pětiletý plán, ne trh.
• Proletářský internacionalismus. Socialistické země mají společné zájmy a podporují revoluční hnutí ve světě.

Od roku 1963 se v Sovětském svazu a pak v celém bloku učil samostatný předmět vědecký komunismus. Zavedl ho tajemník ÚV KSSS pro ideologii Michail Suslov.

Rozdíl oproti leninismu a stalinismu

Leninismus je teorie revoluční strany jako předvoje dělníků, kterou Lenin rozvíjel od roku 1902. Marxismus-leninismus je pozdější soustava, která k ní přidala socialismus v jedné zemi, centrální plán a závaznou filozofii. Klasický marxismus přitom počítal s revolucí v nejvyspělejších kapitalistických zemích zároveň.

Stalinismus označuje Stalinovu vládu a jeho výklad ideologie, oficiální až do jeho smrti v roce 1953. V únoru 1956 Nikita Chruščov na XX. sjezdu KSSS odsoudil Stalinův kult osobnosti a destalinizaci podal jako návrat k Leninovi. Stalinovo jméno pak z oficiálních textů zmizelo. Podle Tomáše Hermanna z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR ale podoba marxismu-leninismu zůstala v zásadě stalinská.

Proti Stalinovi stál trockismus, který hájil permanentní světovou revoluci. Na marxismus-leninismus naopak navázal maoismus, po roztržce Číny se SSSR se ale obě strany přely, která z nich ho vykládá správně. Západní komunisté se od sovětského modelu později vzdálili v eurokomunismu.

Marxismus-leninismus v Československu

Po únoru 1948 se marxismus-leninismus stal závaznou ideologií státu. Na vysokých školách se povinně učil od školního roku 1949/1950, v rozsahu osmi semestrů po dvou hodinách týdně. Od roku 1952 fungovaly pro dospělé večerní univerzity marxismu-leninismu, jejichž absolvování pomáhalo v kariéře. Krátkého kursu vyšlo v Československu v letech 1950 až 1954 přes 652 000 výtisků.

Symbolem kultu se stal Stalinův pomník na Letné, odhalený 1. května 1955. Po Chruščovově projevu ho vedení KSČ nechalo v roce 1962 odstřelit.

Ústava z roku 1960 zapsala ideologii přímo do textu. Článek 4 určil KSČ jako předvoj dělnické třídy a vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Článek 16 předepsal vést kulturu, vzdělání a výchovu v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu. Po invazi v srpnu 1968 se závazným výkladem stalo Poučení z krizového vývoje z prosince 1970, které reformy pražského jara označilo za kontrarevoluci.

Konec přišel 29. listopadu 1989. Federální shromáždění ústavním zákonem č. 135/1989 Sb. vypustilo článek 4 o vedoucí úloze KSČ a z článku 16 odstranilo zmínku o marxismu-leninismu. Nástupnická KSČM se dnes ve stanovách hlásí k marxistické teorii, ne výslovně k marxismu-leninismu. V roce 2011 vyvolal kritiku návrh programu, který sepsal radikální Marxisticko-leninský klub uvnitř strany.

Kde je marxismus-leninismus dnes

K marxismu-leninismu se oficiálně hlásí vládnoucí strany čtyř států, tedy Číny, Kuby, Laosu a Vietnamu. Čínská ústava v preambuli uvádí vedení marxismem-leninismem, myšlením Mao Ce-tunga a dalšími teoriemi až po myšlení Si Ťin-pchinga. Nová kubánská ústava z roku 2019 popisuje Komunistickou stranu Kuby jako marxisticko-leninskou a nejvyšší vedoucí sílu společnosti i státu.

Každý z těchto států ideologii vykládá po svém. Čína a Vietnam spojily vládu strany s tržní ekonomikou. Severní Korea marxismus-leninismus v 70. letech nahradila ideologií čučche a odkazy na něj vypustila z ústavy v letech 1992 a 2009.

Kritika marxismu-leninismu

Marxismus-leninismus kritizují liberálové i část levice. Nejčastější námitky shrnuje přehled níže.

• Trockisté tvrdí, že vede ke zdegenerovanému dělnickému státu, ve kterém vládne nekontrolovaná byrokracie.
• Americká marxistka Raya Dunajevská ho označila za státní kapitalismus a za směs, kterou Stalin účelově určoval, co je komunismus.
• Filozof Eric Voegelin považoval marxismus-leninismus za ze své podstaty represivní.
• Sociolog Raymond Aron ho popsal jako ideologický katechismus povýšený na státní pravdu.
• Historik Tomáš Hermann ho charakterizuje jako fundamentalistický směr, jehož dogmatičnost předurčila rozklad.

Zastánci naopak připomínají, že komunistické státy zaručovaly práci, bydlení, školství a zdravotní péči za nízkou nebo žádnou cenu.

Časté otázky

Co je marxismus-leninismus?

Marxismus-leninismus je komunistická ideologie, kterou ve 20. letech 20. století sestavil Josif Stalin z učení Karla Marxe a Vladimira Iljiče Lenina. Spojuje vládu jediné strany, státní vlastnictví a centrální plán a byl státní ideologií SSSR i Československa.

Kdo vytvořil marxismus-leninismus?

Ideologii po Leninově smrti v roce 1924 formuloval Josif Stalin, hlavně v textech o leninismu a v učebnici Krátký kurs z roku 1938. Marx ani Lenin žádný směr pojmenovaný po sobě nezakládali.

Jaký je rozdíl mezi leninismem a marxismem-leninismem?

Leninismus je Leninova teorie revoluční strany jako předvoje dělníků. Marxismus-leninismus je pozdější Stalinova soustava, která k ní přidala socialismus v jedné zemi, centrální plán a závaznou filozofii dialektického materialismu.

Jaký je rozdíl mezi marxismem-leninismem a stalinismem?

Stalinismem se označuje Stalinova vláda a jeho výklad ideologie do roku 1953. Po roce 1956 Stalinovo jméno z oficiální ideologie zmizelo, marxismus-leninismus ale zůstal a podle historiků si stalinskou podobu v zásadě udržel.

Byl marxismus-leninismus v Československu povinný?

Ano. Ústava z roku 1960 předepisovala vést v jeho duchu kulturu, vzdělání i výchovu a na vysokých školách se povinně učil od školního roku 1949/1950. Z ústavy ho vypustil ústavní zákon z 29. listopadu 1989.

Které státy se dnes hlásí k marxismu-leninismu?

Oficiálně se k němu hlásí vládnoucí strany Číny, Kuby, Laosu a Vietnamu, každá s vlastním výkladem. Státní ideologie Severní Koreje čučche z něj vzešla, ale v ústavě ho nahradila.

Text vychází z hesel Wikipedie s odkazovanými zdroji, například Marxism-Leninism, z textu ústavy z roku 1960 a ústavního zákona č. 135/1989 Sb. a z výzkumu Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR o komunistické výchově. Úplný seznam zdrojů je v přehledu výše.