Koaliční smlouvy hýbou českou politikou už od 90. let. Nyní se politické strany rozhodly spojit své síly a vytvořily koalice, které půjdou vstříc volbám. Co vlastně koaliční smlouva znamená? Pojďme si zmapovat historii koaličních smluv v české politice.
Co znamená koaliční smlouva?
Koalici můžeme definovat jako sdružení dvou či více subjektů. V politice pojem koalice označuje spojenectví minimálně dvou vládních stran prosazující určité společné kroky k dosažení svých cílů. Ačkoliv některé zájmy mohou být podobné, cíle stran se mohou lišit. Každá strana má na prvním místě vždy své zájmy, které chce naplnit. Koalice mohou být krátkodobé i dlouhodobé, otevřené nebo dokonce i tajné.
Politické strany většinou tvoří koalice při sestavování stabilní vlády v politickém systému s poměrným volebním systémem. I silná strana, která vyhraje volby, nezíská většinu mandátů v parlamentu. Proto se uzavírají koaliční smlouvy. Pakt politických stran umožní společné vládnutí definované dlouhodobou spoluprací. Vznik koaličních smluv je vždy spjatý s podobou politického systému v dané zemi.
Koaliční smlouva vs. opoziční smlouva
Uzavření koaliční smlouvy v mnoha případech předchází dlouhodobé vyjednávání a hledání nejrůznějších kompromisů. Právě jednotlivé uzavřené smlouvy definují jasné hranice a cíle, ve kterých se budou strany během svého vládnutí pohybovat. Ale jak už víme z minulosti, koaliční smlouvy neznamenají jistotu vládnutí.
První koaliční smlouva byla podepsána po Sametové revoluci v roce 1992 měsíc po volbách. Můžeme ji označit jako tzv. matku všech dalších koaličních smluv, jelikož předurčovala jejich budoucí podobu. Jedná se o tzv. první vládu Václava Klause tvořenou koalicí ODS s KDS, KDU-ČSL a ODA. Václav Klaus vládl s ODS pomocí dalších koaličních partnerů až do roku 1998.
Právě rok 1998 byl klíčový a přinesl i pro politické strany těžké chvíle. Strany se dostaly do patové situace. Vítězná ČSSD v čele s Milošem Zemanem nemohla sehnat spojence a odmítala vstoupit do koalice s druhou nejsilnější stranou ODS vedenou Václavem Klausem. Dva úhlavní rivalové tak nakonec podepsali tzv. Opoziční smlouvu. Kompromis mezi oběma stranami znamenal vytvoření menšinové vlády vedené ČSSD.
ODS se sice vlády neúčastnilo, avšak mělo nad ní kontrolu a obsadila i významné posty ve státní správě. Menšinová vláda Miloše Zemana získala důvěru a měla ji až do roku 2002. Opoziční smlouva přinesla i mnoho kontroverzí a byla kritizována mnoha členy jak z klubu ODS tak i z ČSSD. Zároveň díky ní došlo k oslabení dvou největších politických stran a vymazání ideologií pravice vs levice.
Po opoziční smlouvě došlo opět k nastolení koaličních smluv mezi jednotlivými stranami. Současná vláda Andreje Babiše je tvořena koalicí ANO s ČSSD, zároveň hnutí ANO uzavřelo dohodu i s KSČM. To znamená, že komunisté se zavázali podpořit vládu při hlasování o důvěře, jako protislužbu pak vláda splní některé jejich programové podmínky.
S koalicí do voleb
Šéfové opozičních stran se soustředí na sílu koalic už před volbami, vidí v nich účinný prostředek, jak porazit Andreje Babiše. Strany ODS, TOP 09 a KDU-ČSL tak vytvořily koalici SPOLU se kterou pod heslem: „Dáme Česko dohromady“ jdou do říjnových voleb. Pozadu nejsou ani Piráti a STAN, ti podepsali koaliční smlouvu, jež jim zatím přinesla prvenství v současných volebních průzkumech. Koaliční smlouvy jsou tedy formované u opozice už nyní, zda uspějí u voleb, zjistíme v říjnu.
