Pravomoci prezidenta přehledně a jejich zneužití

Po pádu komunistického režimu musela vláda formulovat novou ústavu a spolu s ní i prezidentské pravomoci. Ty bývají mnohdy předmětem diskuzí a jsou někdy i ohýbány. S přímou volbou prezidenta navíc došlo i k neformálnímu posílení samotného úřadu. Pojďme si nastínit skutečné pojetí prezidentských pravomocech a i jejich zneužití v minulosti.

Postavení prezidenta v ústavě ČR

Současná ústava ČR vznikla po rozpadu Československa v roce 1993, autoři se inspirovali ústavou prvorepublikovou z roku 1920 i v otázkách postavení prezidenta. Pravomoci prezidenta směřují do nejrůznějších složek dělby moci, zároveň se podílí na systému brzd a rovnovah zajišťující neohrožení demokratické povahy politického zřízení. Samotná ústava pak postavení prezidenta řadí do své třetí hlavy upravující výkonnou moc.

Do moci výkonné je zařazená i vláda, která dle znění ústavy je vrcholným orgánem moci výkonné. Praxe je však komplikovanější. Z hlediska nadřízenosti a podřízenosti prezident vs. vláda nelze jednoznačně určit, kdo má hlavní slovo, někdy je to prezident jindy zase vláda.

Pravomoci prezidenta

Česká republika je parlamentní demokracií, hlava státu je tedy definována jako součást výkonné moci s omezenými pravomocemi v rozhodovacích procesech. Prezident reprezentuje zemi v mezinárodních i vnitrostátních záležitostech a disponuje mnoha pravomocemi, které dělíme na absolutní a s kontrasignací. Nekontrasignační pravomoci (absolutní) vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí učiněná na jejich základě jsou pak bezprostředně platná.

Do pravomocech bez kontrasignace řadíme následující:

1. Prezident jmenuje a odvolává premiéra a další členy vlády, zároveň přijímá i její demisi.
2. Pověřuje vládu vykonáním moci.
3. Svolává zasedání Poslanecké sněmovny, také ji může rozpustit.
4. Jmenuje soudce Ústavního soudu a jejich předsedy, dále jmenuje předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu z řad tohoto soudu.
5. Může odpustit nebo zmírnit tresty.
6. Má pravo veta, či-li může vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního.
7. Podepisuje zákony.
8. Jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ a také členy ČBN.

Pravomoci s kontrasignací vyžadující spoluúčast, tedy podpis předsedy vlády nebo dalšího pověřeného vládního činitele. Odpovědnost za ně nese pak vláda.

Pravomoci s kontrasignací:

1. Prezident zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, jejich odpovědnost ale může přehodit i na vládu.
2. Je vrchním velitelem ozbrojených sil (patří sem armáda ČR a hradní stráže).
3. Vyhlašuje volby do PS a senátu.
4. Jmenuje a povyšuje generály.
5. Uděluje a propůjčuje státní vyznamenání.
6. Jmenuje soudce.
7. Může nařídit nezahájení trestního řízení, v případě jeho zahájení může vydat příkaz k jeho zastavení.
8. Uděluje amnestii.

Další prezidentské pravomoci jsou udělené zákonem. Mezi ně patří například: vyhlašování voleb do Evropského parlamentu, zastupitelstev krajů a obcí nebo jmenování a odvolávání rektorů vysokých škol či předsedy Akademie věd.

Zneužití prezidentských pravomocech

Prezidentské pravomoci vyvolaly v minulých letech i pár kontroverzí týkajících se především udílení amnestií. První, nejvíce kontroverzní byla udělená Václavem Havlem v lednu 1990. Na základě Havlovy amnestie došlo k prominutí trestů uložených za předchozího režimu, týkala se až 23 000 osob. V tomto případě ovšem ještě nebyl potřeba podpis člena vlády. Druhá amnestie proběhla před koncem druhého funkčního období Václava Klause. Ta se týkala až 32 000 osob a kritice se nevyhnula z důvodu, že na jejím základě byly prominuty tresty osobám zapletených do ekonomicky trestných činností. Poslední prezident, Miloš Zeman čelí kritice ve způsobu interpretací svých pravomocech. V roce 2021 se neobratně vyjádřil ke kauze Vrbětice, kdy se jmenoval velitelem vrchních sil, do nichž zařadil i policejní složky, což ovšem není pravda.

Možnost kontroly výkonu prezidenta

Post prezidenta přináší mnoho pravomocí, imunitu a i politickou neodpovědnost. Přesto po nastavení přímé volby prezidenta může dojít k ohýbání některých kompetencí. Zvolení lídři cítí právem silný mandát díky všelidové volně.

Dochází tedy ke sporům o výklad některých ustanovení týkajících se prezidentského postu. Ovšem i sám prezident má speciální druh odpovědnosti, za velezradu, za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. V případě porušení má senát právo podat ústavní žalobu proti prezidentovi republiky se souhlasem Poslanecké sněmovny k Ústavnímu soudu. Obě komory musí získat třípětinovou většinu. Ústavní soud tedy na základě žaloby může rozhodnout zda prezident ztratí svůj úřad a schopnost ho znovu nabýt.