Volby jsou svátkem demokracie a umožňují každému občanovi České republiky vyjádřit svojí politickou preferenci. Každý se na základě vlastní identifikace s politickou stranou a jejími názory rozhodne jednu zvolit. Každý vlastně ne, protože zhruba 40% obyvatel možnost volit nevyužije.
Na základě politických preferencí se ve společnosti mohou vytvářet názorové skupiny, jenž se proti sobě vymezují. Takové názorové rozdělení společnosti Česká republika zažila po prvních přímých prezidentských volbách. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg oslovili úplně jiné části společnosti. Tyto části společnosti se lišili bydlištěm, vzděláním a především názory na společenské otázky.
Rozdělená společnost
Po prvních prezidentských volbách se začaly užívat termíny jako „pražská kavárna“ nebo „havloid“. Tyto termíny označovaly společenský a politický pól, který se utvořil kolem Karla Schwarzenberga. Každý kdo se neidentifikoval s tímto pólem, byl automaticky řazen na stranu Miloše Zemana a naopak.
V různé intenzitě toto rozdělení společnosti vytrvalo až do dnešních dní. Karty se v mnohém promíchaly a nastoupil do hry také Andrej Babiš. Ten po počátečních rozpacích začal inklinovat spíše k pólu spojeném s Milošem Zemanem a vlastně akceptoval hru na dva póly. Nevraživost Andreje Babiše a Miroslava Kalouska do této hry dokonale zapadá.
Společnost s dvěma nebo více póly?
Hlavní póly jsou dva, které se následně mohou dělit. Dnešní situaci skvěle vystihuje mapa voličů, kde jsou oba póly nádherně vidět. Zde se propojují preference prezidentské a stranické – krásně je vidět, že Miloše Zemana podpoří voliči KSČM, SPD, ČSSD a z velké části také voliči ANO 2011.
Druhý pól je zatím rozpolcený a bude důležité, aby do druhého kola prezidentských voleb postoupil akceptovatelný kandidát celého tohoto pólu. Tento pól zastupují tak rozdílné strany jako TOP 09, ODS nebo Piráti.
Prezident všech a Prezident pro dolních 10 miliónů
Prezident pro všechny občany České republiky nebude zvolen nejspíše v žádných volbách. Vždy musí být někdo nespokojený. Důležité je zvolit prezidenta, jenž bude široce akceptovatelný a měl by tedy pocházet zhruba ze středu mapy voličů. V této části voličské mapy však žádný silný kandidát není.
