Personalizace lídrů a oblíbenost Václava Klause mladšího u voličů

1
235
Trikolóra a nový předseda Václav Klaus mladší
Trikolóra a nový předseda Václav Klaus mladší

V posledních letech upadá důvěra v politické strany jako celky. Lidé jsou zmateni ze svárů jednotlivých stran, díky kterým se strana štěpí až rozpadá. Proto se stalo, že mnoho voličů volí v každých volbách jinou stranu. Tyto proměnné volební preference nahrávají některým politickým stranám, které jich využívají pro budování pozice lídrů stran, tzv. personalizace lídrů.

Co to znamená personalizace lídra? Jaké to má již nyní důsledky na českou politickou scénu a jaké se mohou vyskytnout do budoucna? Je personalizace lídrů v pořádku, nebo bychom se měli obávat? Všechny tyto otázky jsme si v redakci položili a pokusili se na ně odpovědět.

S tématem personalizace lídrů souvisí i nynější vzestup oblíbenosti Václava Klause mladšího u voličů. Dle zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), vzrostla důvěra voličů v jeho osobu na 42 %, čímž předběhl i Andreje Babiše (ten měl 38 %). I jeho osobou se budeme v článku zabývat.

Obsah článku

Personalizace politiky v České republice

V dřívějších dobách byli voliči predeterminováni koho budou volit. Tato predeterminace byla byla založena na příslušnosti k sociální třídě, náboženství nebo místu bydliště. Nyní, v době personalizace politiky má volič novou úlohu. A to úlohu aktivního (reflexivního) hráče, který si vybírá. Velmi často si vybírá dle apolitických vlastností kandidáta.

Lídři politických stran
Který z nich nejvíce personalizuje politiku? Která strana má díky sympatiím k lídrům největší základnu voličů?

Rozhodujícím kritériem pro voliče se stávají základní osobní hodnoty a rysy (osobnost – personality), než dříve udávaná příslušnost k demografické skupině. Personalizace se netýká pouze politiky, či lídrů stran, ale i samotných voličů. A to v oblasti volebního chování. Personalizace volebního chování je chování, kdy se volič rozhoduje na základě vlastního hodnocení kandidátů a své blízkosti k nim. Ne na základě hodnocení politické strany jako celku.

Na tyto změny v preferencích voličů reagují politici. Důraz kladou na marketingové nástroje, kdy se snaží co nejvíce voliče zaujmout. Vytváří image kandidáta tak, aby působila na voliče co nejpozitivněji, a tím je přiměla volit právě jeho. Posilování role lídra v politické straně je jednodušší právě v zemích jako je Česká republika. V zemích, kde dlouho dobu vládla komunistická strana.

Personalizace lídrů se projevuje ve volbách tzv. preferenčními hlasy. Těmito hlasy dává volič najevo, kterého kandidáta chce podpořit nejvíce. Tyto preference nemají vliv na číselné rozdělení křesel mezi strany. Mohou ale ovlivnit obsazení mandátů určitým skupinám, které by jinak měli menší šanci na zastoupení (například ženy).

Důsledky personalizace lídrů/politiky

  • způsob prezentace politiky občanům se zaměřuje na roli jednotlivých politiků, lídrů
  • do popředí politického soutěžení se dostává souboj mezi individuálními politiky a lídry, než mezi kolektivními stranickými zájmy
  • lidé utvářejí své hodnocení a své preference na základě vnímání jednotlivých politiků a lídrů
  • to, jak se volič rozhodne – na základě svého hodnocení individuálních kandidátů a lídrů – rozhoduje výsledky voleb

Možné následky personalizace politiky

  1. Smrt ideologie. Díky personalizaci politiky by mohlo dojít k tomu, že se lidé budou zcela rozhodovat na základě svých sympatií k danému kandidátovi, lídrovi. Do pozadí úplně ustoupí program dané politické strany a strana bude prezentována pouze a jen kandidátem, lídrem.
  2. Populismus. Díky přesunu pozornosti na lídra, mohou vznikat otázky týkající se populismu a růstu moci daného politika.
  3. Infotainment a celebritizace. Jedním z kořenů personalizace politiky je rozvoj moderních technologií (především televize). Podávání zpráv zjednodušenou a srozumitelnější formou může být pro voliče motivující. Může to vést ke zvýšení zájmu o dění v politice a tím i samotné participace voličů. Zprávy by i nadále měli mít politickou hodnotu. Medializace politické osoby, lídra by mělo být „zárukou“ transparentnějšího chování.
  4. Demokracie beze stran. Pokud by se média zaměřily pouze na individuální kandidáty, v tomto případě lídry, v důsledku toho poroste jejich vliv na občany, dojde k nástupu populistických subjektů. Je možné obavy spojovat s úpadkem politických stran – tzv. „delegimitizaci“. Politické strany slouží k mobilizaci a agregaci společenských zájmů a preferencí. Pokud bude volič zklamán vývojem politického procesu, důsledkem bude, že se zaměří na jednotlivce – dojde k personalizaci politiky.

Nejvíce personalizovanými lídry politických stran jsou zajisté zakladatel, předseda hnutí ANO a zároveň současný premiér Andrej Babiš, a předseda strany ČSSD Jan Hamáček. Jejich jména jsou doslova každý den alespoň jednou zmiňována ve zpravodajstvích ať už soukromých nebo veřejnoprávních medií. Dalšími výraznými lídry stran jsou předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda hnutí SPD Tomio Okamura. Také tito lídři jsou hojně zmiňovanými osobnostmi v českém politickém spektru.

V posledních několika měsících je českými médii hojně zmiňováno jméno Václava Klause mladšího. Ať již se jedná o jeho názory, nebo změny členství v politických stranách. Nyní je Václav Klaus mladší čerstvým předsedou nově vzniklého hnutí Trikolóra.

Pokud by Vás tématika personalizace politiky a politických lídrů zajímala více do hloubky, doporučujeme přečíst disertační práci Personalizace politiky v České republice, jejíž autorkou je paní Mgr. Marcela Voženílková.

Oblíbenost Václava Klause mladšího u voličů

Popularizace lídrů - Václav Klaus mladší
Pomůže nově vzniklému hnutí Trikolóra, popularita jeho čerstvého předsedy Václava Klause mladšího k vzestupu, anebo to bude jen další pěšák v českém politickém boji o moc?

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), má Václav Klaus mladší u voličů nejvyšší důvěru. Přeskočil na pomyslné „první“ místo i před Andreje Babiše. Bohužel nemáme ke srovnání data o předchozí důvěře v pana Klause mladšího. Čím je však dána nově nabitá důvěra?

Politický život Klause mladšího

Václav Klaus mladší (*1969) byl ředitelem soukromého gymnázia PORG v Praze. Z této pozice odstoupil v roce 2014. Díky tomu, že jeho odstoupení bylo v médiích hojně komentováno, si ho mnozí občané začali více všímat a sledovat. K jeho odstoupení vedli neshody s předsedou správní rady Martinem Romanem.

Sám Václav Klaus mladší je politicky aktivní od roku 2002. Tehdy vstoupil do ODS. V roce 2009 stranu opustil, aby se do ní v roce 2016 naplno vrátil (poloviční návrat se uskutečnil již v roce 2014). Při volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 se díky preferenčním hlasům stal poslancem. V březnu 2019 byl Václav Klaus mladší ze strany vyloučen z důvodu dlouhodobého názorového rozchodu.

V 1. polovině dubna začaly v médiích kolovat zvěsti o tom, že Václav Klaus mladší se chystá založit novou stranu. Členy strany se měl stát Václav Klaus starší, a měli být přetaženi někteří dosavadní členové ODS a SPD. Počátkem června 2019 média ohlásila, že Klausovo Centrum pro občanské svobody si zaregistrovalo název Trikolóra hnutí občanů. K úplnému představení hnutí došlo 10. června 2019. V září letošního roku byl Václav Klaus mladší zvolen předsedou.

Václav Klaus mladší je znám svými mnohdy neotřelými názory, které se nebojí veřejně publikovat. Pravidelně je sepisoval pro server Novinky.cz. Hlavními tématy pro něj bylo školství. Chtěl vyšší platy pro učitele a byl odpůrcem inkluze žáků s těžkým mentálním postižením. Václav Klaus mladší je také odpůrcem Evropské unie. Podle něj je EU ‚nefunkční, nedemokratický a socialistický systém omezující demokracii členských států‘.

Jedná se u Václava Klause mladšího o personalizaci lídra politické strany?

Čím je dán onen výsledek průzkumu CVVM? Autor výzkumu uvedl, že Václav Klaus mladší si vedl dobře u lidí, kteří věří ústavním orgánům – prezidentovi, vládě, Sněmovně, Senátu. Dále u voličů, kteří jsou spokojeni s politickou situací u nás a aktivně se o ni zajímají. Nejvyšší důvěru získal Václav Klaus mladší v Ústeckém a Zlínském kraji, nejmenší v kraji Moravskoslezském.

Kdo může za tak obrovskou popularitu Václava Klause mladšího? Jistě z nemalé části média, která mu dávají značně velký prostor. Informace o sjezdu hnutí Trikolóra, sestávající ze dvou poslanců mělo mediální pokrytí, které by jim mohla závidět nejedna velká politická strana.

Václav Klaus mladší využívá přesně toho, o co jde při personalizaci politiky. O své zviditelnění. Čím více je výrok Václava Klause mladšího pobuřující, tím více je médii prezentován veřejnosti. Díky svému sloupku na Novinky.cz (jeden z nejčtenějších českých portálů) se mu jeho sebeprezentace velmi dařila. Nebyl nijak a nikým ovlivňován, či cenzurován. I na svých facebookových stránkách si vytvořil poměrně velkou fanouškovskou základnu (nyní přes 111 000 fanoušků).

Jistě za jeho popularitou stojí i známé jméno jeho otce, jeho dlouhodobá a poměrně úspěšná kariéra v politice. Dále mu nahrává i jeho rebelská a poněkud nekorektní image, která jistě nenechává chladnou část naší populace.

„Má sociální a kulturní kapitál, je důvěryhodný, protože si systematicky buduje tvář lidového školského učitele“

Mnoho médií si v dnešní době neláme hlavu s tím, zda-li to, co politik vypustí ze svých úst je relevantní informace. Pro média je důležité: čím více je zpráva šokující, tím lépe. Je jim jedno, jakou informaci politik přednesl, média ji vypustí s konstatováním, že ji prostě pronesl a tečka. Mediální sílu Václava Klause mladšího posilují i ti lidé, kteří si z něho dělají legraci nebo se nad něj povyšují.

Pomůže však všechna tato pozornost nově vzniklému hnutí Trikolóra? Díky tomu, že lidé vnímají lídra hnutí Trikolóra, Václava Klause mladšího, velmi pozitivně, může to straně pomoci na vzestupu. Ale nebylo by to poprvé, kdy se popularizace lídra nepřenesla na celou politickou stranu.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here